Zima matka – vyspi se do hladka!

Den po Štědrém dnu býval podle lidového kalendáře prvním dnem nového roku a největším svátkem v roce. Probíhal v kruhu rodinném, na návštěvy se chodilo až den následující. 26.12. končívala služba „pacholkům“, mohli odejít pracovat jinam a říkalo se „Na svatého Štěpána, každý sobě za pána.“

Druhý svátek vánoční se chodilo na koledu. Zpívaly se koledy většinou oslavující narození Krista, ale mnohé z nich byly o obyčejném životě: „Ach, co já se natěšil,/ na ten Boží štědrý večír,/ že se najím štědrovnic,/ neužil jsem z toho nic.// Poslala mě moje žena/ pro koření do Bydžova,/ pro kvasnice do Prahy,/ u nás byly moc drahý.//

Na Štěpána byl konec s vánočním tichem a rozjímáním. Šlo se do hospody a majetnější se skládali pro chudé na „pivo kolední“.

Mladí dělali rozruch a staří se zlobili: „Pomněte nedopouštěti se těch koled rozpustilých… Žáčkové chudí, když koledují, tutě almužna, ale toto vykoledujíc, aniť sa potom zžerú a rubajú sa po licách.“

„Na Vánoce, dlouhé noce, dobře s milú stát…“ „Na Boží narození o kuří pokročení, na Nový rok o slepičí krok a na Tři krále o tři kroky dále…“  Světlo začalo zahánět tmu. Tma a zima jsou pěkné, když je světlo a teplo nadosah. A jak se o vánocích krásně spí. Ne nadarmo se říkalo: Zima matka – vyspi se do hladka. Vyspěte se do hladka, přátelé, nejlépe „s milú“, nejlépe v teple a slavte svátky pospolitosti, jak je vám příjemné.

Foto: Maya

Napsat komentář