Trvalky

Články, které odolávají času.

Glosář

LEGRANDON na květen 2020:

-Doktore, co dáváte tomu pacientovi s koronavirem?
-Palačinky, lívance, pizzu.
-A to pomáhá?
-Nevím, ale vejde se to pod dveře!

Legrandon na duben 2016

V nebi se všichni shodujou, že je tam neskutečná nuda a že by to chtělo nějakej pořádnej mejdan. Všichni jsou pro, akorát Ježíš nesouhlasí:

„Chlapi, neblbněte, po poslední večeři jsem byl tři dni mrtvej.“

Legrandon na prosinec

Stěžoval si děda u lékaře:

“Pane doktore, já mám často v noci sen, jak spousta polonahých dívek pobíhá kolem mé postele…”

“A vy byste chtěl, abych vám pomohl se toho snu zbavit?”

“Ne, jenom ať tolik nedupou!”

Legrandon na listopad

Dědeček si zavolá vnuka a říká: “Když mi doneseš nenápadně jednu tu modrou pilulku, co má tatínek v nočním stolku, tak zítra u snídaně najdeš pod talířkem stokorunu”.

Vnuk udělal, co dědeček chtěl a těšil se na snídani.

Ráno u snídaně se vnuk opatrně podíval pod talířek a byla tam tisícovka. Naklonil se k dědečkovi a pošeptal mu: “Dědo, ale říkal jsi stovku a je tam tisícovka”.

“Já vím”, řekl dědeček, “těch devět stovek je od babičky”.

Legrandon na říjen

V USA sedí dva chlapíci v hospodě, popíjejí pivo a ten jeden říká:
“Ty slyšel jsi to o té Evropě, ti běženci to by mohl být pořádný problém”,
druhej se napije a říká:”
No to mi povídej,vůbec nevím jak by se to mělo řešit ale průšvih to je určitě”.
U baru sedí indián který to zaslechne a smutně prohodí:
“Jo jo,my jsme to v minulosti také podcenili”…

=

Legrandon na září

žena: Pijete pivo?
muž: Áno
žena: Koľko piva denne?
muž: Zvyčajne asi 3
žena: Koľko platíte za pivo?
muž: asi 1 €
žena: A ako dlho pijete pivo?
muž: Asi 30 rokov
žena: Takže jedno pivo stojí 1€ a vypijete tri denne, čo je mesačne asi 90 €. Za jeden rok by to bolo približne 1100 €, mám pravdu?
muž: asi áno
žena: za 30 rokov by to bolo vyše 32.000€, že?
muž: je to možné
žena: Viete, že ak by ste tie peniaze neminuli na pivo, ale si ich uložili na úrokový účet, mohli by ste si za to teraz kúpiť Ferrari ???
muž: Pijete pivo?
žena: Nie.
muž: A kde máte Ferrari ?

Legrandon na srpen

Otec s matkou takmer dva roky nevideli svoju dcéru. Potom ju navštívili v Bratislave v jej krásnom novombyte.Matka žasla nad intímnym budoárom, širokou francúzskou posteľou,rafinovanými šatami…
Otec žasl nad novým sporťákem pod okny a nad domácím kinem…
Matka sa jej pýta:
“Dcérenka moja, ako si sa dostala k rtakému bohatstvu?”
“Celkom jednoducho,” vysvětluje dcéra. “Som zástupkyňa.”
“A koho zastupuješ?” pýta sa otec.
“Nó,” usmeje sa dcéra, “manželky, priatelky a iné unavené ženy.”

 

Legrandon na červenec

Při sprchování říká jedna prostitutka druhé:
“Ty máš na zadku nějaké pupínky.”
“To nejsou pupínky, to je ceník služeb pro nevidomé…”

Legrandon na červen

Poslední slova před smrtí:
“Byl jsem pyrotechnik. Nevěříš?”
“Hm. Ten tygr je určitě napapanej!”
“Co to tady tiká?”
“Ne, ten žebřík nemusíš držet!”
“Propadla jsem u matury, tati!”

Legrandon na květen

„Tatínku, maminko, rozhodl jsem se osamostatnit.“
„Skvělé, synku, opravdu skvělé rozhodnutí.“
“Fajn. Kufry máte na chodníku před barákem.“

Legrandon na duben

To se takhle po dlouhé době potkají dva kamarádi. Ten jeden zve druhého na pivo. “Já nemůžu, mě by manželka pak nepustila domů, kdybych přišel připitý!” A ten první mu poradí: “Poslouchej, já to dělám takhle. Přijdu domů ke dveřím, svlíknu se donaha, zazvoním a když se otevřou dveře, hodím všechny věci dovnitř. Manželka mě venku stát nahatýho nenechá!” A tak se spolu sťali jak hovada. Asi za týden se zase potkají a ten, co mu radil, se ptá toho druhého: “Tak co, jdeme se zase opít?” “ Po tom minulém fiasku raději ani ne!” “Tak počkej, co se stalo?” “No, přede dveřmi jsem se svlíknul do naha … zazvoním, a když se dveře otevřely, tak jsem tam hodil hadry. Pak se zase zavřely a ozvalo se: PŘÍŠTÍ STANICE KAČEROV!!!…”

Legrandon na březen

Pekl jsem kuřecí kousky a k tomu vařil rýži. V nějakém obchůdku jsem si koupil jasmínovou. Kambodžskou. Takovou jsem ještě nejedl. Hledám návod. Nechybí:

1. Vložte 2 šálky rýže do hrnce rýže.
2. Opláchněte rýži s vodou pouze jednou.
3. Přidejte 3 šálky vody, datailní rýže, vařič víko a zapněte ji.
4. Neotvírejte vařič rýže víko těsně.
5. Po 10-15 minutách, chmýří s vidličkou a slouží horká.

Rýže skvělá, automatický překladač se smyslem pro humor.
P.S.: Chmýří zaplaťpámbu nikde… 🙂

O původu českého knedlíku

4. 11. 2010 | Autor: jzz | Rubrika: Živá historie

„Spisovatel Thomayer ve svém článku stěžuje si, že nezná původ českého knedlíku. To probudilo ve mně vzpomínku na tuto historku, kterou jsem ve svém dětství slyšela od jedné staré ženy vyprávět. Zajímavé jest, že nebyla dle této verze vynálezkyní knedlíku žena, nýbrž – voják!

Bylo to za války (snad 1866) ve vojenském ležení, kde vojáci měli z mála co vařit a ještě kuchař byl nešika. Upekl jednou placky tak okoralé, že se to dalo ztěžka jísti. I zbylo spousta tvrdých kůrek a kousků. Tu přišel jeden prostý voják a prohlásil, že jim z toho něco dobrého udělá. Rozkrájel všechny ty tvrdé zbytky a zamíchal do trošky těsta z mouky a vody připraveného, osolilo a urobil z toho koule, které dával do vařící vody. Kuchař se tomu posmíval, že z toho nic kloudného nebude; když to ale uvařené voják rozkrájel a pomastil sádlem, všechněm to náramně chutnalo. Voják ten jmenoval se Knedl a po něm to jídlo ono nazváno knedlíkem. později rozšířilo se jídlo, zlepšené ovšem, mezi lid a uchovalo si až do dnešního dne název po svém vynálezci…

(Gusta Alstrová-Zářecká-Kieswettrová, spisovatelka a překladatelka) 

Redaktor časopisu Český lid, Čeněk Zíbrt (univerzitní profesor, ředitel Knihovny Národního muzea, etnograf) k tomu počátkem 20. století dodal:
„Vyprávění o vzniku knedlíku je snad pozoruhodnou lidovou etymologií slova knedlík, jídlo samo je však podstatně starší než z poloviny 19. století, nalezneme o něm zmínku již v Husově díle…“

Z knihy Šel psotník po humnech, nakl. Petr Nový,1997

Komentáře

  1. Eva napsal(a)
    4. 11. 2010 (22.10)

    Když se řekne knedlík, tak se mi vybaví jedna příhoda. Bylo to těsně po revoluce (jen tak pro pořádek té v r. 1989). Navštívila jsem místních bufet za účelem zakoupení nějaké dobrůtky a přede mnou ve frontě stálo několik německých turistů. Polohlasně se dohadovali, co si dají u nás dobrého. Některé dobrůtky asi neznali, tak tipovali co to je, k čemu se to jí a jak to asi chutná. Zaujala mě jedna paní ve středních letech, která si hlasitě poručila “knéééédl” und……. a bylo ticho. Prodavačka ztuhla a nevěřícně na paní koukala, jestli to myslí vážně. Paní si poručila houskový knedlík – podotýkám že celý a zabalený ve fólii – a mísu vlašského salátu. Už si nepamatuji jak to dopadlo, jestli paní tuto kombinaci dostala, nebo ji byla rozmluvena, ale vždycky, když se mluví o houskových knedlících, tak tuto historku dávám k lepšímu.

  2. Radkin Honzák napsal(a)
    7. 11. 2010 (20.59)

    Shora zmíněný profesor Thomayer o knedlíku napsal:
    „Myslím, že zrušení knedlíků… by bylo pro český národ katastrofou, jíž si ani netroufám k ničemu přirovnati. A přece sám jsem zažil, že Francouzi o knedlíku vyslovili se s pohrdáním.
    Naproti tomu v Praze a ve středních Čechách nejsme mistry v úpravě zeleniny… Naši lidé zde také celkem zeleninu nemají rádi. Jsme-li nuceni ve zdejší nemocnici za účelem léčebným živiti nemocného, na př. při úplavici cukrové, nějaký den zeleninou, snáší nemocný tohoto druhu stravu zpravidla nerad, ba i s odporem.“
    J. Thomayer: Skeptické poznámky o výživě. In: Pestré kapitoly, Praha, Česká grafická akc. společnost „UNIE“, 1919.

Napsat komentář