Chaplin přítelem Československa/2

Rok 1925

Ve dvacátých letech zářila Chaplinova hvězda na filmovém nebi naplno jako stálice. Všude na světě začaly tehdy vycházet desítky knih o Chaplinovi. Nejinak tomu bylo i u nás. Stejně jako milióny prostých diváků aplaudoval Chaplinovu dílu nadšeně také svaz pokrokových umělců Devětsil. Chaplin se stal idolem pro Vítězslava Nezvala, Konstantina Biebla i pro Vladislava Vančuru, Karla Konráda, Jiřího Voskovce a Jana Wericha, Jindřicha Honzla a dlouhou řadu dalších našich spisovatelů, básníků, výtvarných umělců i herců. Brněnský Devětsil, založený roku 1923, jehož prvním předsedou byl Bedřich Václavek a posledním ještě koncem sedmdesátých let žijící J. B. Svrček, jmenoval v roce 1925 Charlese Chaplina svým čestným členem. V televizním filmu scenáristy Vladimíra Rybičky z roku 1976 vzpomínal na tu dobu devadesátiletý J. B. Svrček takto: „V Charlesi Chaplinovi jsme viděli od počátku velkého pokrokového umělce a chtěli jsme mu nějak vyjádřit svou sympatii a úctu. A proto předsednictvo brněnského Devětsilu nabídlo v roce 1925 tomuto velkému umělci čestné členství. Bylo to usnesení členské schůze, které se týkalo nejen Chaplina, ale napsali jsme také jiným dvěma umělcům do Hollywoodu – Dougu Fairbanksovi a Haroldu Lloydovi. Jednání zprostředkoval náš přítel Rudolf Myzet, který tehdy pracoval na Chaplinových filmech. Sekretariát Charlese Chaplina potvrdil příjem dopisu a oznámil, že Mr. Chaplin s díky přijímá toto členství…“ Chaplinova odpověď na dopis výboru brněnského Devětsilu ze dne 25. května 1925 přišla v září téhož roku.

    V roce 1925 otiskuje Karel Čapek svůj obdivný fejeton o tomto umělci v Lidových novinách pod názvem Chaplin čili O realismu. Téhož roku vyslovuje Karel Teige obdiv a uznání Chaplinovi ve své knize Film. Ve dvacátých letech píše také Vítězslav Nezval svou „improvisovanou Chapliniádu o dvou epochách“; v roce 1929 vychází české vydání první Chaplinovy knihy Hurá do Evropy! a v Hollywoodu navštěvuje tuláka Charlieho při práci slavný pražský novinář Egon Ervín Kisch, aby vzápětí o tomto setkání s legendárním komikem podal své svědectví v knize Americký ráj. Tehdy už má Rudolf Myzet za sebou účast na Chaplinově filmu Cirkus a je obsazen do epizodky jednoho z členů městské rady ve filmu Světla velkoměsta. Ve své vzpomínce zaznamenal mimo jiné další zajímavost, která stojí za zmínku:

„Patřičně maskován úpravným vousem jsem měl, spolu s ostatními čestnými hosty, důstojně přihlížet slavnostnímu odhalení monumentální sochy, představující svobodu, humanitu a obranu dohromady. Fanfáry zněly, látka, zahalující sochu, spadla a před očima všech oficiálních hostí se objevil tulák Charlie, který si na klíně této monstrózní postavy našel útulný nocleh pěkně za větrem. A ještě za zvuků slavnostních fanfár začala komická honička za ubohým, z růžových snů právě probuzeným trampem. – Sousoší podle Chaplinova návrhu vytvořil vynikající kalifornský sochař českého původu Cyril Jurečka. Viděl jsem tehdy v jeho ateliéru čtyři různé malé modely. Varianty musel udělat proto, že Chaplin čtyřikrát změnil honičku kolem sochy, než se mu konečně podařilo zkomponovat obraz tak, aby mu vyšel vizuální vtip, který sledoval: tulák se během honičky v jedné chvíli zastavil tak, že žehnající gesto sochy a roztažené prsty její ruky se přesně kryly s jeho tváří, takže to vypadalo, jako když Charlie dělá na shromážděné čestné hosty dlouhý nos…“

Karikatura: Ondřej Suchý
Obrázek vlevo: V podobě sochy Svobody nakreslil tuláka Charlieho u příležitosti Chaplinových 85. narozenin Adolf Born.

(Pokračování příště) 

Napsat komentář