Chaplin přítel Československa/4

 

(Pokračování)

 S Charlesem Chaplinem se pak v Československu setkáváme až po válce; v době německé okupace byly totiž všechny Chaplinovy filmy také u nás zakázané. Je logické, že hned po válce se objevily nejrůznější Chaplinovy festivaly, Veselá pásma grotesek atp., sestavované z raných, desetiminutových Chaplinových komedií.

V září roku 1946, vyslán naší vládou, odjíždí do USA filmový odborník Lubomír Linhart uzavřít smlouvu o dovozu filmů s koncerny osmi největších filmových společností MPEA. Samozřejmě že touží setkat se s Chaplinem, což se mu také podaří…


Autor Ondřej Suchý u Chaplinova hrobu.

„Ani věk nás v projevech nelišil, neboť o dvacet let proti mně starší, tehdy bezmála šedesátiletý Chaplin se zajímal o vše u nás s mladistvým zápalem a bojovým nadšením,“ napsal Lubomír Linhart po návratu o tomto setkání. „Slavní lidé bývají při podobných příležitostech většinou jen vypravěči. Chaplin se však projevoval i jako dychtivý posluchač, který se zajímal (…) o všechno, co se tehdy u nás v Československu dělo. Vyptával se nejen na problémy filmové a kulturní, ale i na hospodářské a politické…“ S potěšením naslouchal český host, když Chaplin označoval „realistickou politiku Československa“ za „příklad mnoha větším národům a státům“. Hovořili spolu také o filmu Diktátor a o jeho uvedení v Československu. Chaplin prý naléhavě žádal, aby závěrečná šestiminutová řeč na obranu demokracie a svobody byla ve filmu dabována česky a dodal: „Najděte pro to nejlepšího překladatele a hlas nejlepšího herce!“

Lubomír Linhart strávil ve společnosti Charlese Chaplina plných pět hodin a tlumočil pak doma ta nejlichotivější Chaplinova slova o Československu.

Rudolf Myzet si po válce zahrál u Chaplina naposledy; ve filmu Monsieur Verdoux hrál v jedné ze scén burzovní paniky zkrachovalého bankéře, který po zdrcujících zprávách z burzy bere revolver a zničený odchází ze své pracovny. Když pak Myzet v červenci roku 1947 z USA odjížděl, odvážel s sebou také jednu z Chaplinových legendárních špacírek, kterou ještě doplnil Chaplinův dar pražskému Technickému muzeu. Hůlka se časem ztratila, prý ji někdo ukradl. Dnes však (alespoň tak tomu bylo ještě začátkem devadesátých let) je ve vitrínce u vchodu do kinematografického oddělení Technického muzea vystavena spolu s bufckuu a botami hůlka jiná. Pravda – ne už „posvěcená“ dotykem Chaplinovy ruky.
(viz článek Petra Adlera)

Ani po válce u nás nepoklesl zájem o život a dílo tohoto světového umělce. Vedle sborníku ruských autorů Charles Spencer Chaplin, který vyšel promptně v roce 1946, rok po ruském vydání, se v padesátých letech objevila již zmiňovaná knížka Georgese Sadoula, v roce 1964 Věčný tulák Charlie od Jaroslava Brože a v roce 1967, tři roky po londýnském vydání, Chaplinovy paměti Můj životopis.

Písně z Chaplinových filmů i s Chaplinovými melodiemi nazpívala za ta léta řada našich známých zpěváků – Helena Blehárová, Melánie Olláryová, Karel Gott, Jiří Suchý, Josef Laufer, Tomáš Trapl a další. V roce 1968 se Charles Chaplin objevuje poprvé na československé poštovní známce (výjev z filmu Cirkus), jejímž autorem je Adolf Hoffmeister (po létech se objevuje i na známce druhé). Postava tuláka Charlieho oživla i v našem filmu – v režijním debutu Jiřího Suchého Nevěsta si tuláka Charlieho zahrál mim Jaroslav Čejka a Charlieho dvojník se objevil i v televizním seriálu režiséra Juraje Herze a mima Borise Hybnera s názvem Gagman. Po vzoru našich avantgardních výtvarníků Františka Muziky,

Chaplin od Adolfa Borna

Josefa Šímy a Adolfa Hoffmeistera kreslí v sedmdesátých letech Chaplina např. i Adolf Born. V roce 1988 vítězí v konkurzu na pomník němého filmu pro nový Barrandov návrh, který je dílem sochaře Vladimíra Preclíka. Pomník, který je dominantou Chaplinova náměstí a je vysoký čtyři metry, představuje rozfázovaný pohyb zdravícího tuláka Charlieho. Skladatel a kontrabasista Luděk Hulan složil v sedmdesátých letech nádherný Valčík pro Charlieho a v druhé polovině osmdesátých let se v našem tisku objevila zpráva, podle níž chystala trojice autorů L. Korbař – M. Stein – I. Herfurt ke stému výročí Chaplinova narození divadelní muzikál s názvem Tulákovy sny.

    Tak jako ve světě básníci Vladimír Majakovskij, Louis Aragon či Carlos Drummong de Andrade psali na Charlieho oslavné verše, věnovali tulákovi s buřinkou svoji pozornost i naši básníci. Jsou známy verše mladého Vítězslava Nezvala:

A Chaplin veze milé dar
na motocyklu
zrcadlo hvězdu kaviár
vše co je k jídlu…

Ve dvacátých letech napsal ve svém básnické prvotině Abeceda Adolf Hoffmeister:

CHARLIE  CHAPLIN
Chaplin se podobá ježíši kristu
jenž v malém kinu smutného předměstí
těší chudé lidi v jejich neštěstí
smutná holka se stane pannou
a živí lidé zmrtvých vstanou
pro tuto tesknou podívanou
na moderní bídy vykupitele
co dělá veselé zázraky
milencům pro srdce
všem lidem pro zraky

Básně na Chaplina se psaly i v dalších desetiletích. V sedmdesátých letech u nás opěvoval tuláka Charlieho Josef Hanzlík, báseň Charliemu věnoval tehdy i Václav Hons, opěvující v té době historické postavy zcela jiného druhu. V roce 1987 vyšla po mnohaleté nucené pauze Jiřímu Suchému sbírka veršů Kolik očí má den, kde se rovněž objevila báseň s názvem Charlie Chaplin:

Ochránce zákona, který byl Chaplinovi v patách
Musel nutně do onoho otevřeného kanálu spadnout
Jinak by porušil zákon
(Zákon grotesky)
Špičky Chaplinových zešmachťaných bot
Směřovaly vždy do protilehlých stran
Někdy k severu a k jihu
Jindy k východu a západu
Se směšnou důstojností obešly celý glóbus
A nevyhnuly se ani Praze
Kde jsem jednoho dne v létech třicátých
Potkal Charlieho na ulici
Zůstal jsem stát na chodníku
A užasle jsem na něho civěl
Za výlohou jakéhosi obchodu
Se z reklamních důvodů odvíjela honička
Za uprchlým trestancem
Který v pruhovaných šatech
A s černým knírkem pod nosem
Dokonale unikal svým pronásledovatelům
Film se jmenoval The Adventurer
A viděl jsem ho toho dne čtyřikrát
Čtyřikrát jsem se bál o osud tuláka
Obutého v těch zoufalých botách
Než jsem pochopil
Že tulák vždycky vyvázne se zdravou kůží
Čímž se liší groteska od života

Opusťme svět poezie a vraťme se zpět k faktům. Závěrem musím zaznamenat ještě jednu pro nás velmi lichotivou skutečnost.

Koncem šedesátých let se totiž Chaplin opět začal zabývat námětem, který byl dílem českého autora a lákal jej k filmové adaptaci. Tu čest, že se právě Charles Chaplin zabýval jeho dílem, měl tehdy spisovatel Ladislav Fuks.

Ladislav Fuks vstoupil do české literatury obdivuhodně; debutoval v roce 1963 jako čtyřicetiletý neznámý autor pozoruhodným, vyzrálým románovým dílem Pan Theodor Mundstock.  Že šlo o dílo skutečně výjimečné, o tom svědčí i množství jazyků, do kterých bylo přeloženo: angličtina, španělština, finština, francouzština, němčina, maďarština, rumunština, polština… V roce 1968 vyšel Pan Theodor Mundstock také v New Yorku a o rok později v Londýně. A tady bych už raději dal slovo přímo spisovateli Ladislavu Fuksovi, který mi v roce 1988 na můj dotaz, týkající se jeho spolupráce s Chaplinem, odpověděl:

„Je to už dávno a mnohé z toho jsem rovněž dávno zapomněl. Co vím bezpečně, je toto:
Chaplin se dozvěděl o Mundstockovi, když kniha vyšla v New Yorku. Někdo ho v zahraničí upozornil na zprávy z amerických novin a zřejmě i na recenze, např. Thomas Lask v New York Daily Times a Webste Schott v Life. Byl upozorněn na recenze dalších. Píši to proto, že byly mimořádně výtečné a také seznamovaly s dějem. Teprve pak Chaplin četl knihu a měl zájem ji zfilmovat. Toto je přesné. V tom, co dál dodám, je také i už má jakási dedukce. Osoba Mundstocka má v sobě opravdu doslova všechny nejlepší parametry, na Chaplina jakoby ušité. Uvědomil jsem si to i mnohem později, když jsem viděl maďarský a polský film a dramatizace naše…“

O.Suchý: Velká kniha o Chaplinovi

Po natočení filmu Hraběnka z Hongkongu měl Charles Chaplin sice různé plány, ale zájem o Fuksova Pana Theodora Mundstocka se zdál být velmi nadějný. Jenomže – jak známo – po Hraběnce z Hongkongu už Chaplin žádný další film nenatočil, a tak i v případě tohoto námětu českého autora zůstalo jen u neuskutečněného záměru. Chaplinovi už bezesporu ubývalo sil. Stačil ještě v roce 1974 připravit do tisku obrazovou autobiografii Můj život v obrazech, to však už byl definitivně jeho poslední realizovaný tvůrčí počin. Za tři roky nato zemřel…

Charles Spencer Chaplin byl přítelem Československa.

Věřím, že jsem název tohoto článku obhájil řadou důkazů.

Zbývá dodat, že také celé Československo bylo jedním velkým přítelem tohoto světového umělce.

Napsat komentář