Březen /2

V minulém povídání o březnu jsme končili zmínkou o stravě v tomto jarním postním období. Dnes pokračujeme:
Moravskoslezské gubernium v tomto hladovém měsíci například v roce 1831 radilo, aby si poddaní pekli chléb z mouky semleté ze slámy nebo pýru.
Poslední předvelikonoční neděle se z vesnic vynášela Smrtka. Jako symbol zimy, nemoci a bídy a do vesnice se děvčata vracela s “létéčkem”.

Ale protože je do Velikonoc tento rok ještě  hodně daleko, budeme se raději držet jídla. Na rozdíl od chleba ze slámové mouky, “Zrcadlo marnotratných” někdy těsně po roce 1500 dává nahlédnout do trochu jiného dobového jídelníčku:

Když se stůl ubrusem přikryje
mládenec ruce v medenici umyje,
jídla na stůl podávati budú.
Tuť nejeden pozván jsa k obědu, po první krmi, polévce,
oddechne sobě každý lehce,
slušíť se napiti piva,
toť u mnoháých obyčej bývá,
zvlášť bylo-li na to kus masa s solí,
tohoť žádný nemoh minúti nikoli.
Po pečitém a po jiné kořenné krmi
tuť hned víno vydá svou vůni
a  člověka rodí znovu,
veselú mysl činí nejednomu.

A nakonec pochvala, kterou zachytil jistý panoš Jaroslav při cestě krále Jiřího ke dvoru francouzskému. Přední hodnostáři francouzského dvora prý se divili, jak “Čechové se pěkně a slušně majú v krmiech”.

Ano, to myslím platí doposud a nejen v březnu. Když jsem trochu varoval jednoho kamaráda s břichem přes dvě židle, pyšně majetniciky se po něm poplácal a řekl: “Chlape, víš, co mě to stálo?”


Foto: Lipka

Napsat komentář