Před nedávným časem znovu ožily naděje na stavbu nové budovy Národní knihovny podle návrhu architekta Jana Kaplického… Ale s nástupem do nové funkce bývalý ředitel Ringierů, dnes nový ředitel Národní knihovny, naděje rezolutně rozptýlil. Tento týden vyhlásil náměstek Ministerstva kultury, že “vidí v metropoli prostor pouze pro jeden operní a baletní soubor”… Ještě než třeba dojde k možná jen dočasnému zrušení Národního divadla (:-)), ohlédněme se do historie ani ne tak vzdálené. Zánik je často záležitostí jednoho škrtu. Ale vznik velkých věcí nebyl asi nikdy během na krátkou trať. Neztrácejme naději…
Přináším na talíři historii vzniku Národního divadla v kostce. Nikdy jsem netušil, jak se roky vlekly, jak je skládání té kostky záležitostí spletitou. Představte si, že žijete ve druhé polovině 19. století. Jak odděleně byste vnímali to, co v následujících řádcích díky telegrafickému záznamu zahustím na několik stránek… A přece je to… právě těch 40 let „v kostce“.
Postavíme v první polovině 21. století něco tak nádherného pro povznesení ducha jako bylo před více než sto lety Národní divadlo? Jak komplikované peripetie by se asi dnes odehrávaly při přípravě investice tak tržně nezajímavé?
Představme si, že jsme se narodili v roce 1824. Je nám právě dvacet…
***
1844
Karel Havlíček Borovský, 1844 (počet Čechů Havlíček údajně notně nadsadil!)
Karel Havlíček Borovský
„My jenom chybujeme, že posud vystupujeme tuze skromně, upejpavě, a s tím daleko nedojdeme. Dupnout si na stavy, říct jim do očí: Cožpak my, Češi…budeme platit na německé divadlo a o české žebrat? Ne! Kdepak jste to, páni,… viděli, aby evropejský šestimilionový národ neměl ani divadla?“
1845
„Trpký stud naplňuje nás při myšlence, že my Čechové… uprostřed vzdělaných národů jediní stojíme, kteří dosud žádného jeviště nemáme. Také my nechceme více státi jako barbaři vedle ostatních národů v ušlechtilém umění Thálie.Vzrostlo v nás přání horoucí, abychom déle nepostrádali uměleckého ústavu, jenž je významný pro naše všeobecné vzdělání…“
(Žádost pražských měšťanů a majitelů domů o propůjčení divadelního privilegia a poskytnutí stavebního místa k postavení Národního divadla, leden 1845. Stavovskému výboru ji předložil František Palacký a podepsali ji J. Jungmann, J. S. Presl, F. L. Rieger, J. K. Tyl a dále 63 majitelů pražských domů, 21 mlynářů, 14 statkářů, 9 pivovarníků, 7 právníků, 3 velkoobchodníci, 3 zlatníci a klenotníci, 3 lékaři atd.)
Zemský sněm Privilej k vystavění, zařízení, vydržování a řízení českého divadla schválil v dubnu 1845, ovšem bez vyslyšení požadavku o každoroční dotaci 5 000 zlatých (ačkoliv německé Stavovské divadlo takovýto příspěvek pravidelně dostávalo). Privilej měla platit 50 let se souhlasem k produkci „truchlo-,čino- a veseloher, pak oper, frašek v české řeči, jakož i provozování baletu.“
Uvažovalo se o místě, kde divadlo co nejlevněji postavit. Přicházely návrhy na zrušené kostely, padaly návrhy umístit novou budovu na některém z velkých náměstí (Koňský trh -nyní Václavské, Staroměstské, Josefské – nyní Republiky). K vybraným, lokalitám patřilo i Karlovo náměstí, ale to připadalo příliš stranou a nepohodlně daleko. Vzniklo dokonce i architektonické řešení budovy Národního divadla Na Můstku.
1848
„…Nedal by se nyní chrám národní Múzy národním nákladem vyvésti? Tak jako pro následující pokolení dobré školy potřebujeme, pro nynější generaci vedle jiných vzdělávacích prostředků i řádné divadlo, živé, plamenné slovo nadšených básníků…!“
Josef Kajetán Tyl, březen 1848
Tylův návrh na vyhlášení celonárodní sbírky našel ohlas v žádosti o povolení ustavit Sbor pro zřízení českého Národního divadla. Tato žádost se musela podávat Vojenskému velitelství města a pevnosti Praha, nad městem už přes rok panoval výjimečný stav a někteří čeští radikálové a demokrati (Sabina, Frič a další) byli uvězněni.
1850
Sbor pro zřízení Národního divadla v Praze byl ustanoven 12.září 1850 zásluhou člena Zemského výboru českého sněmu A. P.Trojana. Za předsedu si zvolil Františka Palackého.
„Až posavád česká Thália, neměvši vlastního stánku, musela co podruhyně chlebiti, hospodyni navděk a sobě ku ponížení… Neměla ni kořene v minulosti, ani čáky do budoucnosti… Dekretem veleslavného zemského výboru č.5671 počínaje 6. prosincem 1850 postupuje se Sboru pro zřízení českého Národního divadla moc podniknouti časem svým stavbu a celé zřízení čšeského Národního divadla v Praze. Proklestěna jest tedy cesta… Touha může konečně dojíti uskutečnění svého, Nepotřebíť leč horlivého přičinění všech věrných vlasti synův…“
Podepsán František Palacký, přednosta Sboru pro zřízení českéhjo Národního divadla
1851
V březnu 1851 se Sbor obrátil k národu s výzvou ke sbírkám. K. H. Borovský psal: „Tato dobrovolná sbírka, zvláště když se jedná o obrovskou sumu, jest věc důležitá:jakmile se počne, musí se také podařit, nemá-li v lehkost padnuti celá naše strana, celý náš národ.Jak se jednou počne sbírati, přestane se již jednat pouze o divadlo, nýbrž jedná se o všechno.“
Národní sbírka ale nebyla jediným zdrojem financování stavby Národního divadla, prostředky poskytl stát i sám císař.
1852
Je zakoupen nevzhledný pozemek vdovy Eleonory ze Schlosserů se starou solnicí na vltavském nábřeží. Výběr pozemku byl obhajován slovy: „Místo jest položeno překrásné části města, ze všech stran svobodné, širokými ulicemi a nábřežím, Novými alejemi a Řetězovým mostem přístupné. Má také vodu nablízku, oheň-li vznikne a je tak rozsáhlé, že se na něm divadlo se vším příslušenstvím potřebným umístiti dá. Mimo to má toto místo přednosti krásné vyhlídky…“.
1853
Už před jeho počátkem se ohlašovala slavnost položení základního kamene Národního divadla a začátek stavby.
1854
Byla vyhlášena první architektonická soutěž na budovu Národního divadla. V podmínkách například byl požadavek na hlediště s 2 500 místy k sezení…
Období bachovské reakce zmrazilo další činnost Sboru. Rieger odjel do ciziny, Palacký se vzdal předsednictví. Sbor stačil pouze zakoupit parcelu na vltavském nábřeží, vypsal soutěž na projekt divadla a uspořádal výstavu návrhů.
1855
Činnost Sboru pro zřízení Národního divadla ustala.
Ze sbírky se sotva zaplatilo 45 000 zlatých za pozemek. Nastala krize.
Od roku 1855 do roku 1860 se Sbor vůbec nesešel. Zakoupené stavební místo chátralo.
(Pokračování zítra)
