Zkraťme jitrnice!

 Technika a lidská hloupost rostou řadou geometrickou. Je to logické a neměnné.  Zatímco technika se přizpůsobuje trhu, trh se přizpůsobuje hlupákům.  Už v devadesátém roce mi jeden začínající kapitalista vysvětloval: Chceš-li zbohatnout, musíš vyrábět a prodávat zboží pro hlupáky. Těch je nejvíc.

V sobotu jsem si v novinách přečetl nadšený článek o „spisovateli“, který se rozhodl zkracovat a zkrácené vydávat díla klasiků světové literatury. Tak například Dumasovy Tři mušketýry zkrátil z přibližně šesti set na necelé tři stovky stran. Prý proto, že tím umožní lidem, kteří nemají čas číst, aby se s klasikou seznámili. Budiž, účel (vydělat peníze) světí prostředky (prznění literatury). Až budou mít lidé na čtení ještě míň času, může „spisovatel“ krátit dál. Třeba postačí jen věta: Tři mušketýři byli čtyři a všechno dobře dopadlo.

Podle statistik prý taky mají lidé stále méně času na jídlo. Hle, další příležitost ke krácení. Zkraťme jitrnice!

Komentáře

  1. Jan Krůta napsal(a)

    Názor proti názoru… Za prvé: Je asi špatně myslet si, že na takový nápad přijde spisovatel. Z velké většiny s “novátorským” přístupem přijde nakladatel a obrátí se na velmi zručného spisovatele-vypravěče, kterým Vámi uvozovkami označený spisovatel skutečně je. Takovýto digest není vůbec nic nového, dokonce ani u nás. Velmi známým převyprávěním byla třeba úprava Robinsona Crusoe J. V. Plevou. Možná, že jste ho vlastním dětem nutil ke čtení. 🙂
    Proč nakladatelství začnou uvažovat o převyprávění, případně spojeném se zestručněním? Realita je taková, že lidi klasiku (všeho druhu) zatíženou archaismy, velmi rozvláčnými popisy a nesrozumitelnými reáliemi prostě nečtou. Proč? Odpověď je určitě na odbornou publikaci.
    Za sebe mohu říct, že jsem zcela vážně uvažoval o něčem takovém, když moje děti nechtěly číst verneovky, které já jsem miloval. Pokud vím, některé převypravoval Ondra Neff pro Albatros. Určitě se co nejdřív přeptám, jak se toto přepracování projevilo v jejich čtenosti.
    Není pravda, že by lidi nečetli tlusté romány. Děti četly Harryho Pottera, nejoblíbenější fantasy romány nemívají pod šest set stránek. I beletristické hity pro dospělé nebývají žádné novely. Dost podstatné ale v současnosti je, že k atraktivitě rukopisu se musí přidat nákladný marketing, lidem musí dát o knize dostatečně vědět. A dát o knize v přívalu novinek dobře vědět, to stojí spoustu peněz (statisíce i víc). Který český nakladatel na to má? Investuje jen když má zaručený vysoký prodej. Světový bestseller se prodává dobře i u nás. Viewegh je kapitola sama pro sebe a jeho úspěšnost je na dlouhý rozbor. Takže podobné pokusy určitě nezatracuji. A práce na převyprávění je dost těžkou prací, pokud se má zachovat duch díla. Když jsem kdysi kupoval licenci na knižní verzi filmu Sám doma, americký nakladatel mi nabídl 5 verzí podle věku čtenářů. Všechny byly vynikající, skvěle promyšlené a přesně zaměřené na cílovou skupinu. Tím nechci tvrdit, že to byla Literatura… Cesty ke čtenářskému úspěchu jsou rozličné. Divadelní hry klasiků se adaptují sterými způsoby. Od vydařených inscenací až po hrůzyplné. Citlivé převyprávění literatury může být cesta, jak nenechat knihu zapadat prachem let.

  2. Jan Porizek napsal(a)

    V článku pana Fischera se poněkud míchají hrušky s jablky. Žádný čtenář, a doufám, že ani čtenář Spojených států severoamerických, nepovažuje “dajdžry” v uvedené podobě za literární dílo. Je to vždy jen velmi potřebná informace o literárním díle. A výpisy – rešerše – jsou součástí i odborné literatury. A “zahušťování” kvalitních literárních příběhů beletrie považuji za přínos pro literaturu. Slovní balast je pro čtenáře jistě zbytečný, byť libozvučný. Ona si literatura ve společnosti své místo zcela jistě udrží. Není to o kšeftu, je to o vnitřní nutnosti jedince psát, a snad i číst.. Jitrnice zkracovat nemusíme. Zdravím. JP

  3. Peggy napsal(a)

    Naprosto souhlasím( raději si dovolím souhlasit :-)) s názorem Honzovým a pana Pořízka. Vidímto stejně, neboť mne tisíkrát, hlavně v některých případech povinných čtení dětem ve školách, napadlo, proč tohle někdo neudělá.. (vida, dělá, zase jsem pozadu :-)) Některé pasáže jsou kolikrát i pro mne šílené a přiznávám se bez mučení, (trest smrti :-), prolítnu očima a jedu po svým dál..Na hodnotě a především ve vztahu k době( jejich nesmírně nudný a těžkopádný archaismus, doba je rychlá a s tím neuděláme nic..),neubere krásně zpracovaný upravení.. A myslím, že by hlavně mladí, kolikrát přečetli, co dnes ne..( děcka by neopisovali obsah knih do češtiny z internetu, jako řetězení, po těch dalších..někdy by mne zajímalo,kdo z nich, první přečet vlatně originál..) A na výběr je přece pořád? nebo ne? ty původní se nikam neztratí..Poslední slova pana Pořízka by měly být vytesaný do kamene! jsou dokonale moudrý, dík

  4. Radovan napsal(a)

    Nevím. Některé knihy si zkrácené představit nedokážu. Jako třeba Zápas s nebem od Trosky(nebo kdo to vlastně napsal)
    Jako kluk jsem tohle dílko čítající opravdu hodně stránek přečetl asi načtyřikrát
    během několika dní.
    Je jiná doba. Lidé jsou masírováni ze všech stran Pottery atd..Mě osobně však
    tohle říká jen velmi málo.

  5. Radkin Honzák napsal(a)

    Ukázka maximálního zkrácení:

    Odjíždí JZD na kultůůrní zájezd do Prahy – shlédnout Evžena Oněgina. I zajde předseda za oním kultůůrním referentem, který to zprostředkoval, aby předem prostými slovy přiblížil hoch-kultůůru prostému lidu.
    „To jsou výdobytky socialismu,“ zahájí kultůůra projev, „za kapitalismu byste se na to vůbec nedostali…“
    „To jim taky řeknu, ale o čem to je?“
    „No díky rodné straně a naší vládě…“
    Takto proběhnou ještě další dvě-tři repliky a když hrozí agrese, kultůůra odpoví: „No, je to jednoduchý: napřed se vysere von na ní, potom vona na něj a mezitím je balet!“

  6. Holzelova napsal(a)

    Souhlasím s panem Pořízkem. Takový přehled světové literatury je praktický a potřebný, neboť každý nemůže přečíst všechno. A k poznámce Radovana: Máte pravdu některá díla musí být těžké zkracovat. Já si zase nedovedu představit Borise Viana nebo J. Kennedyho Toola či René Vaňka. Tedy díla, která se odehrávají v neskutečném bizarním světě, u nichž forma převyšuje nad obsahem, obsah je těžko sdělitelný a mají originální a těžko uchopitelný jazyk.

  7. Radovan napsal(a)

    Paní Holzelová. Myslím, že některé autory asi ani tak nějak pokrátit nelze.Tedy tak, aby byl dodržený duch psaného díla. Říká se, že každý je nahraditelný. Kus za kus? Koho nabídnete náhradou např. v hudbě za Freddie Mercuryho, Elvise Presleyho, Karla Gotta a mnohé jiné? Kniha má před filmem nespornou výhodu.
    Ve filmu je vše dané, atmosféra atd. Kniha nabízí možnost vlastní fantazii.
    A že děti míň čtou? Je doba netu, počítačů a kdoví co ještě přijde.
    Virtuální svět už dávno zaklepal na dveře. Bible by se dle mně mohla zkrátit.
    Možná by stačila jena věta. Co téhle kacířské myšlence říkáte?

    až se bude možná psát
    rok dva tisíce dvacet pět
    začnou se spolu smát
    oba – klouček i děd
    na mars na oběd?
    o to nebudou stát
    roku toho
    ze dne na den
    naposled vypadne
    ze sítě internet
    a vzpomene se
    kdekoho
    na červen i na leden
    na natrávená mláďátka
    ustrašených zajíců
    a ochmýřená holátka
    v jícnech krkavců
    na krátký čas
    slunce ranní jas
    rozpárá
    zas a zas
    kukačkám hlas
    teprv až se zešeří
    ulehne v játra
    plačtivému podzimu
    jeho ochraptělý bas
    pak začne brát za kliku
    nezván ….dům od domu
    a tichounce si brát
    každého k večeři

Napsat komentář