Z Hemalova StarDance deníčku (3)

Už  po marodění zase volně dýchám – muconasal plus udělal své. Zatím jsem byl dvakrát po vypadnutí jako divák v přímém přenosu povzbudit ty stále ještě bojující o krále tanečního parketu.
Tak vysoké cíle já rozhodně neměl – pro mě bylo pobytí mezi těmi šampiony oblažující, omlazující – sám pro sebe jsem si tam otevřel své taneční okénko pro pamětníky. Posezení v hledišti pak bylo sladkou odměnou.

Naposledy vypadla Jitka Čvančarová, což bylo pro okolí dosti velké překvapení, ale teď už je to masakr, už může skutečně vypadnout každý. Třeba Saša Rašilov už měl vyklizenou šatnu, vše sbaleno – počítal s tím, že tentokrát spojená odstředivá síla hlasů diváků a poroty vypustí z kola ven právě jeho. Vydržel a bude opět celý týden pilovat jako ostatní teď již dva tance.

V sobotu se podívat poprvé nepůjdu neb mám práci – na Žofíně uvádím ples Městského soudu Prahy 1. To je paráda! Nemusím kroutit boky budu jen povídat.

Když už jsem u těch plesů… Vždy, a v těchto dnech ještě víc, si vzpomenu na jeden bonmot pana doktora Plzáka. Často jsem s ním jezdil na besedy, ale jeho krásný nadhled nad vztahy mezi lidmi mám stále v paměti. Právě o plesu se vyjádřil, že to je díky délce velká zkouška partnerských vztahů. Obyčejně se s partnerem totiž pohádáte před plesem, na plesu a po plese. Jdu tam zítra sám, žena peče – tak snad nebude s kým se hádat.

Komentáře

  1. Emma napsal(a)

    Moc hezké povídání.
    Hodně zdraví a stále mladiství šarm Vám přeje Emma.
    🙂

  2. Emma napsal(a)

    Velká omluva (už mi tu asi řádí čerti 😀 ) popletla se mi písmenka: Jasně Ý!
    Em

Napsat komentář