Výhody silnic v dezolátním stavu

 EU často kritizuje naše vozovky s četnými dírami, rýhami a puklinami. Nechápe, že silnice v dezolátním stavu jsou tou nejpevnější zárukou bezpečnosti silničního provozu. Když řidič kamionu na naší dálnici usne, jede dál v rýze ve směru jízdy.

V Německu nebo v Belgii na germánsky rovné silnici by dopadl asi hůře.  A na okresních vozovkách naši řidiči ve snaze nezničit si auto jezdí pomalu a opatrně! Jakmile se na nějaké trase opraví silnice, množí se havárie, zranění, mrtví. Dokud byla mezi Čísovicemi a Sloupem silnice samá díra, lidé si tu žili šťastně a spokojeně, ale hned jak cestáři opravili silnici, zavítaly sem smutek a slzy. V zatáčce, kde byla mnoho let krásná hluboká díra, vždycky každý přibrzdil, ale po zaplnění díry asfaltem začal každý zatáčku “řezat” – a už v prvním týdnu to  tři místní občané nepřežili! “Pánové” z Bruselu, nezlobte se, opravování silnic považuji za trestný čin obecného ohrožení. Rozbité vozovky kromě toho poskytují našim autům tu nejlepší diagnostiku tím, že nám na dírách a hrbolech všechny opotřebované nebo korozí narušené součástky samy odpadávají. Argumenty, že kvůli hrbolaté vozovce mají ve výše zmíněných dvou obcích muži snížené žaludky a ženy povadlejší prsa,  považuji za trapnou demagogii. A naše silnice jsou i ekologické! Ukažte mi v EU zem, kde by měla zvěř tolik příležitostí zhluboka se napít po každém deštíku! Když se ocitnu na Západě na vyprahlé rovné silnici bez jediné louže, je mi vždycky do pláče při pohledu na žíznivé srny, kance a zajíce s vyplazenými suchými jazyky.

Komentáře

  1. Holzelova napsal(a)

    no jistě… a argument, že malé děti se na hrbolu tak leknou, že je rodiče vytahují z autosedaček pokakané až za ušima, také neobstojí… v životě je potkají horší věci, jen ať si zvykají…

  2. lukrecia napsal(a)

    Milí přátelé! Koncem loňského srpna jsem jela v malém voze po slavné D1. Na konci oné výpravy jsem opouštěla vozidlo v prenatální poloze, vyděšená a šťastná, protože nepokakaná!Po tři pobytové dny jsem do Těšína nevylezla, neokoukla z toho města jedinou atrakci – protože jsem se probírala ze šoku. Na dálnici jsem okýnkem auta sledovala kola kolemjedoucích aut, jak drkotaly v rytmu nerovnosti terénu. My tak drkotali taky, malý a velký mozek do sebe drncaly a já se ptala:proč?! V Němcích jsem ale viděla, jak šofér náklaďáku pokuřuje s nohou vystrčenou z okýnka a je naprosto spokojený. Taky jsem se ptala:proč? Bála jsem se taky. Člověka vždycky vyděsí víc to, co nechápe. Díry na silnici si vysvětlím, vnímám je jako zkoušku odolnosti, kterou na nás líčí Prozřetelnost. D1 je ale nevysvětlitelná.

Napsat komentář