Je to vždycky žinantní psát o vlastních knížkách. Ale tzv. recenzenti po návštěvě křtů knížek a dvou chlebíčkách, které ukořistí, napíší o tom, že kmotr Dalibor J. měl opět těsné džíny a kmotra Heidi J. provokativně černou podprsenku.
Takže platí: Když tě nepochválí nikdo jiný, musíš se pochválit sám…
🙂
A když jsme u samožeru…
U mě všechno platí dvojníásob: Nejen si knížku píšu, ale většinou i sám vydávám. Může to být určitě i důvod, že by mi je nikde jinde nevydali. Ale existuje taky jiný důvod a realita může být i jiná:
Já jsem své nakladatelství Arcadia založil v roce 1992 spolu s významnými zahraničními partnery. Abych mohl s nimi vyrovnaně rozhodovat, musel jsem si půjčit tak obrovské peníze, že jsem brzo zjistil, že nejsem schopen hypotéku splácet. Následovalo šílené období neskutečných finančních problémů a stresů. Partneři po čase z republiky odešli, protože v jinou firmu (tiskárnu) jim v Česku v době jejich nepřítomnosti čeští partneři vytunelovali…
Ale know how jsem měl, ale vydávání skoro skončilo. V knihovničce asi stovku vydaných nádherných titulů, ale nastala realita, další splácení dluhů. Cena za nádherné vydávání nádherných původních i překladových knížek byla drsná… Reklama, PR, prostě agenturní posluha v oblasti firemních akcí, večírků, reklamních kampaní atd.
Těžké dobývání chleba.
ŠMEJDY
Některé své knížky jsem odevzdal do jiných nakladatelství, ale často se stávalo, že nakladatel si hleděl víc kuchařek, než literatury, že šetřil na papíře a reprodukce obrazů se rozpily, prolézaly papírem, publikace byly diletantsky graficky zpracované, autor do podoby knihy neměl co mluvit. Při částečné nebo úplné absenci jakéhokliv honoráře pak knihu autor nemohl dát ani jako dárek svým kamarádům, aniž by se nečervenal.
Některé své knížky jsem odevzdal do jiných nakladatelství, ale často se stávalo, že nakladatel si hleděl víc kuchařek, než literatury, že šetřil na papíře a reprodukce obrazů se rozpily, prolézaly papírem, publikace byly diletantsky graficky zpracované, autor do podoby knihy neměl co mluvit. Při částečné nebo úplné absenci jakéhokliv honoráře pak knihu autor nemohl dát ani jako dárek svým kamarádům, aniž by se nečervenal.
A tak jsem přestal hazardovat a uvědomil si realitu:
Jdi do knižního megastoru. Koukej. Všechno už bylo napsáno, všechno už bylo vydáno. Od pokladů, až po nejstrašnější knižní zločiny. Vše vedle sebe v jednom regálu, v jedné řadě.
Hodinová mzda většiny spisovatelů je haléřová. A ještě se za knihu stydět?
Psaní je to, čemu se říká “poslání”. Možná taky druh postižení. Jako se někdo drbe, druhý klofe písmenka.
Takže: Když už rád píšu, chci si sobě a ve šťastném případě i kamarádům a přátelům dělat potěšení.
O KOHOUTKOVI A SLEPIČCE
Abych ty plusové pocity mohl vyvolávat, musím mít nad knížkou absolutní dohled.
Abych ty plusové pocity mohl vyvolávat, musím mít nad knížkou absolutní dohled.
Abych mohl mít tento dohled, musím si ji vydat sám.
Abych si ji mohl vydat sám, musím si na to nějak jinak vydělat.
Když mám pohromadě peníze a jsem připraven je do svého spisovatelského koníčku investovat, jdu na věc.
V mém případě vím, že vydat knížku snad docela umím, i když udržet krok s velkými nakladateli skoro nejde.
Pokud jsem si jistý, že umím, pak sám sobě ručím za všechno od těch písmenek, až po spolupracovníky, krásnou obálku, dokonalou grafiku, vazbu včetně kapitálku a šňůrku záložky v procítěné barvě.
A pak vím, že jsem si koupil svoji knížku a odvezu ji distributorovi do skladu.
Distributor za 50-60% z prodejní ceny knihu snad nabízí knihkupcům.
Autor a malý nakladatel (AAMN) zaplatil ze zbývajích 40-50% prodejní ceny tiskárnu, grafiky, ilustrátora, korektora a sám udělal všechny práce redaktora. Pitomost. Ty honoráře se do 40-50% nevešly. Na redaktora a autora už peníze nezbyly. Byl rád, že zaplatil aspoň spolupracovníky (i oni platí složenky, AAMN rád trpí).
Když knihu knihkupec od distributora po zralé úvaze odebere, dobře nebo blbě ji vystaví.
Když si knihu někdo koupí, záleží na knihkupci, zda peníze za prodej distributorovi hned přizná nebo si s nimi chvíli hospodaří.
Distributor peníze obdrží a doufejme, že jejich příjem autorovi a malému nakladateli (Jan Krůta-Arcadia Art Agency) po uplynutí onoho měsíce oznámí.
Autor a malý nakladatel (AAMN) peníze vyfakturuje. U některých distributorů čeká na peníze až pět měsíců.
Autor a malý nakladatel (AAMN) nainvestoval do vzniku a výroby knihy kupu peněz a ty se mu po kapkách několik let vracejí.
Někdy autor a malý nakladatel (AAMN) špatně odhadl náklad knihy a distributor chce dotisk.
AAMN mezitím pracoval na něčem jiném tak, aby něco vydělal a investuje do dotisku.
Dotisk odveze opět distributorské firmě.
Opět mu kapou peníze po kapičkách zpět. Pořád je minimálně desítky tisíc v mínusu.
Panu AAMN zazvoní mobil od distributora, že se mu vezou polovinu dotisku zpátky, protože trh knihu nechce. Po měsíci prodeje už je stará. Trh je zahlcený novinkami. Nemá AAMN něco nového?
AAMN jde do lesa, načerno pokácí strom, starou pilou nařeže prkna, zluče nový regál, kam neprodané výtisky složí a přemýšlí, jak objednané (teď ale už neprodané a neprodejné) knihy zpeněžit. Snížení cen v obchodech už zkusil. Nezabírá. Knikupci vyžadují novinky.
V Levných knihách nabídnou AAMN za knihu 5 Kč.
Ve sběrně starého papíru knihy neberou. Museli byste vlastnoručně vytrhat u tisiců knh bloky listů z desek.
AAMN má ve skladu několik tisíc knih. Jejich hodnota je na nule.
A to je odvrácená stránka samožeru. Krásná (zase samožer) literatura za cenu příšerného rizika, že přijdete na buben. Copak AAMN není hráč? Kníže Rohan byl žabař. Neměli by pana AAMN soudit jako gamblera? 🙂
CENA RADOSTI
Jaká je cena radosti z nové knížky? Kolik jednotek radosti mi přinese první Krůtí brko? Co představuje množina jednotek radosti pro AAMN?
Je požehnání mít psaní jako těžce odpracovanou radost.
……………………………………….
Přátelé, potěšili jste mě. Díky.
Knížka leží ve skladech distribučních firem Kosmas a Euromedia, u Kosmasu si ji lze objednat i mailem nebo na jejich stránkách. Obvykle se píše, že ji lze ko
upit “v každém dobrém knihkupectví”.
upit “v každém dobrém knihkupectví”.
Za AAMN a Krůtí brko
Jan Krůta 🙂
