Vy nemluvíte francouzsky? Já taky ne!

Delon1 Parlez vous francais? Že nemluvíte francouzsky? Já také ne. Ale ráda bych! Říká se, že na nic není nikdy pozdě. Nemám ráda  řeči typu „ svůj život můžete obohatit nebo i razantně změnit třeba na prahu důchodu…“  A co my, kteří už jsme práh dávno překročili?


Obdivuji např. Františku Zemanovou, která se stala ve věku 88 let nejstarší parašutistkou u nás. Během pěti měsíců zvládla 20 tandemových seskoků!  Nebo Ivanka Devátá! Až do Důchodu se živila jako herečka, poté se začala věnovat psaní a do dnešních dnů má na svém kontě 11 knih!

Bohužel vím, že vzhledem k opakujícím se zdravotním   průšvihům  už  si asi padákem neskočím, na běžkách musím v 65 letech začít uplatňovat styl   „paní radová,“ale hlavu trénovat musím! V září jsem se přihlásila do jazykového kurzu    francouzštiny pro začátečníky. Baví mě to. Hodně.  Zpočátku jsem se svým novým úletem radostně chlubila, avšak po  reakci okolí  brzdím. Viděla jsem úžas v obličejích – co ta bába blbne, nač jí to bude, nemůže vytvářet něco užitečnějšího? Naštěstí  rodina mé občas šílené nápady toleruje, ba jedna z vnuček, jež si letos k angličtině přibrala francouzštinu, prohlásila, že to je super, nikdo z kamarádek prý nemá tak ulítlou babičku jako ona… Myslím, že od puberťáka se mi dostalo  vlastně obrovského uznání. Mučím ji, chci, aby se mnou „konverzovala,“ vytahuji se děsně, když zjistím, že umím  více slov a frází než ona. Zkoušíme se vzájemně z časování sloves / nepravidelná nás zatím trápí/, ale je nám fajn.

Ve své sbírce autogramů mám také několik významných herců, jejichž podpisy jsem získala  před dvaceti třiceti lety. Rozhodnuto!!! Alan Delon, Jean-Paul Belmondo a Pierre Brice se stanou prvními oběťmi! Vyhledala jsem staré fotografie, kdy hoši byli mladí a krásní,a s pomocí slovníku začala smolit jednoduché věty dopisu s prosbou o autogram. Tři dopisy vyrazily do světa, datum odeslání zaznamenáno v kalendáři… P. Brice žije v Německu, to by mohlo přijít zpátky první…Omyl! Stále pěkný a šaramantní Delon se ozval po třech týdnech, přiložil fotky i podpisy, Vinnetou – Brice píše německo-francouzsky, pobavil se nad fotkami 40 let starými, jednu si „s dovolením“  nechal, protože ji ve svém archivu nemá. Třeba  ne!  Belmondo vyvedl podpisy v barvě, mrňavá fotka k tomu. Tetelila jsem se blahy jako puberťačka – mám je!!!   Jsem pyšná, že umím napsat, jak se mi líbí, že jsou stále mladí, pěkní, šikovní, jak obdivuji jejich umění, které filmy znám / kterému chlapovi by to nelichotilo?/   Ovšem ouha!   Kdybych se s hochy setkala tváří v tvář, nevím, jestli bych souvisle vykoktala alespoň    Je m´ appelle  Kubalka.  Ale MERCI bych zvládla i s úsměvem.

Vzhůru do boje s pamětí – naučit se dá leccos, ale udržet to v kebuli je stále obtížnější. Nedejme se, i když mladí na nás někdy hledí jako na exoty, kteří  podle nich tráví život běháním  po výprodejích, slevách v supermarketech, vysedáváním v čekárnách lékařů a sledováním stupidních televizních seriálů. Nedejme se, najděme si čas na sebe, pro sebe, na své záliby a přátele. Když budeme mít potřebu říci Dost, nejde to, Nemůžu, Nemám, Nedám, Nechce se mi, nebaví mě to – klidně to použijte, nic se nestane.

Je lis la lettre.   –      Píšu dopis.   Vám.

Ahoj, Kubalka

Napsat komentář