Jsou lidé, kteří si myslí, že když vjedou motorovou sekačkou do trávníku, prožívají pravou romantiku. Možná něco cítí, ale vůně čerstvě posečené trávy to určitě není. Tu dokáže vyvolat jenom kosa.
Jo, kosa, to je nástroj. Kus umně zahnutého plechu a co dovede nadělat radosti. Ssšt, ssšt, je hudba žencova, a když on se sehne, zvedne trs trávy a očistí jím ostří, a když se kov zaleskne proti slunci, kov, který je vlhký trochu od rosy a trochu od travních slz, a když spustí brousek to své chzcup, kzup, chzcup, kzup, málokdo odolá, aby mu aspoň neblesklo hlavou: tuhle krásu máme v genech od předků, díky jim za to.
(No, jak kdo, abych byl přesný a abych někoho neurazil; dneska lidi rok co rok nosí do obchodů staré sekačky, na půdách je vymetají, po kůlnách smejčí, aby je mohli s doplatkem vyměnit za nové a mít pocit, jak ušetřili a jak si zatočili, a pak řádí v porostech jako holiči po hlavách branců, kteří právě narukovali; být trávníkem, zdrhám, co mi kořeny stačí.)
Kosit jsem se učil v klukovských letech na jeteli. On vám postojí. Pěkně nožičky ukáže jednu vedle druhé, a když pochopíte, že s kosou nesmíte špicí do země, ale plochou po zemi, a že tu zeleň musíte řezat jako chleba, nikoliv škubat jako husu, jde to samo. A bacha na kameny. Ty rvou uši. A taky bacha na hlínu. Tu vám kosa vymrští do úst. Jo, co já se jí jen nabaštil, než mi to trochu šlo…
Ale zadostiučinění se mi dostalo někdy před sedmi osmi lety, kdy za mnou přišel pan René, soused ze zahrádky, prvotřídní zahrádkář, jestli bych mu za plotem něco nevzal kosou, že prý mu už táhne na osmý křížek, ale ještě se kosit nenaučil a jeho sekačka si s tím neumí poradit. To fakt potěší.
Takže jsem tátovi vděčný nejen za to, že mě tenkrát pustil na jetel, ale taky za to, že když jsem si k němu přinesl už svou kosu, aby mi ji naklepal, odpověděl: Co bych ti ji klepal, já tě naučím, jak se to dělá.
Zkrátka umět sekat kosou patří k dobrému vychování každého kutila, jakož i každého nekutila, který má doma trávník na víc než na tři máchnutí, balkonové porosty v to nepočítaje. Pokud se to nelíbí těm, kteří se kutilům posmívají, nebo jim to dokonce připadá jako dovednost ryze přízemní, ba přímo vidlácká, tak ať.
A mimochodem, aby nevznikla mýlka: neholím se břitvou ani žiletkou, ale supermoderním holicím strojkem značky Philips.
(Z osobního blogu Kutil.bloguje.cz)
Moc krásně napsané, díky. Já si většinou nenechám ujít “sečení luk” na Soláni.
Každoročně na začátku letních prázdnin nastoupí sekáči v řadě a jen tak zlehka si jdou tím svahem a vypadá to, že tu trávu jen hladí. Za nimi zůstávají řádky posečené trávy a ta vůně, paráda. Občas si přihnou z placatice, utřou čelo a jdou dál. K tomu místu to patří, mám ráda nejenom to místo, ale všechny tyhle krásné chvíle.
škoda:Už i můj muž v rámci urychlení užívá motorovku. Já se srpm- no, stále neumím…
Děkuji za krásné postřehy, ano lidi kupují sekačky snaží si ušetřit práci, čas a když začnou mít problémy s nadváhou začnou chodit do posilovny atd. Pocházím z Beskyd a vůně posečených luk vyhledávám.