Vánoce s Elvisem

Jako každé dítě jsem Vánoce milovala a děsně se na ně těšila.
Zpětně vůbec nechápu proč. Radost z dárků, někdy větší, někdy menší, byla vždy přebita absolutní nepohodou a špatnou náladou, která prostupovala celou naší domácnost už několik dní předem a obvykle vrcholila štědrovečerní večeří.
Když jsem byla malá, tak jsem vždy té nepohody litovala a nechápala, proč ona přijde vždycky na Vánoce. Jaká smůla!
Později mně došlo, že nepohoda chodí PRÁVĚ na Vánoce. A tehdy jsem se rozhodla, že mě nepohoda nedostane.
Bojovala jsem ze všech sil.
Prohrávala… Nepohoda pokaždé zachvátila oba rodiče, babičku… a tak byla vždy v přesile.
Až jednou jsem našla spojence.
Zpíval o pohodě vánoční tak moc přesvědčivě! I přesto, že ta jeho pohoda byla úplně a dočista falešná.
Elvis Presley…
Od té doby jsem ho každoročně pouštěla hodně nahlas a Blue Christmas se u nás doma úspěšně pokoušely přehlušit zvuky vánočního hašteření.
Elvisovu falešnou pohodu jsem pak z nostalgie pouštěla každé vánoce dlouho poté, co to už nebylo třeba.
Až letos. Poprvé u nás Elvis dostal oficiální zákaz, byla jsem totiž přehlasována. Jeho falešná vánoční pohoda k nám nebyla vpuštěna.
Nejdřív mi to bylo líto, ale pak mně to došlo!
Elvisi já tě už nepotřebuji.
Naše Vánoce jsou pohodové. Opravdu pohodové!
A tak tu teď sedím, ťukám do klávesnice a k tomu mi hraješ, ale jen potichoučku, abys nám tu opravdovou pohodu nerušil!
Krásné.

Napsat komentář