Těžká volba | Krůtí brko

Když mi byla položena anketní otázka, které tři knihy bych si vzal na opuštěný ostrov, zamyslel jsem se – a jsem zamyšlený dosud.

Jak by ne, když mi není jasné, proč bych se měl vydávat na opuštěný ostrov. Jsem rád mezi lidmi, a tak bych volil spíš společenské ostrovy.

Jedny se tak doslova jmenují, a to v Tichém oceánu. Požaduje-li anketní otázka mé čtenářství na neobydleném ostrově, byl bych pro nějaký evropský. Chtěl bych mít po dočtení blízko domů.

Pestrý sortiment ostrovů patří například Řecku. Celkem šest tisíc. Z toho je jich pouze 227 osídlených. Všechny ostatní jsou tudíž k dispozici nám odpovídajícím na anketní otázku o třech knihách.

Za důležité pro svůj výběr tří svazků pokládám skutečnost, aby nebyly z knihovny. Kdybych na ostrově uvízl tak dlouho jako Robinson, tedy 28 let, v knihovně bych se po návratu nedoplatil za takzvané zpozdné.

Pocházely ze ztroskotané lodě. Konkrétně to byly tři bible.

Daniel Defoe začal psát svou nejslavnější knihu až jako šedesátiletý. V tom věku už měl jistě osobní zkušenost s obligátní novinářskou otázkou „Které tři knihy byste si vzal na opuštěný ostrov?“ Možná na ni skrytě odpověděl právě v podobě oněch tří biblí. Berte to prosím jen jako můj soukromý výklad. Jisté je, že uvedením tří výtisků bible se autor bravurně vyhnul ošidnosti volby, před níž stojí každý, kdo má na svízelnou otázku odpovědět.

Zvlášť náročná je taková otázka pro každého spisovatele, neboť ho vystavuje zkoušce samolibosti. Začlenit, či nezačlenit do těch tří titulů i nějaký vlastní? Za zmínku stojí názor autora Daniela Kehlmanna, překládaného z němčiny i u nás:

„Peklo si představuji jako opuštěný ostrov, kde ke čtení nemám nic jiného než vlastní knihy. To bych měl radši sbírku povídek o zvířatech, vybledlé svazky Reader‘s Digestu nebo katalog IKEA. Já bych si s sebou ovšem raději žádné knihy nebral.“

Spisovatel Kehlmann není jediný, kdo pokládá za nevhodné brát si na opuštěný ostrov nějaké knihy. Stejného názoru je zřejmě i Chuck Palahniuk, jehož knížku „Strašidla“ mám právě rozečtenou. Hned v úvodu jsem v ní našel otázku: „Kdybyste se chystali na tři měsíce na opuštěný ostrov, co byste si vzali s sebou?“

Jednotlivé postavy v té knize vyřešily výběr po svém. V jejich portfoliu je například černá bowlingová koule. Dále přesnídávka s vepřovým nářezem. Nebo videokamera. Případně diamantový prsten. Jelení lůj. A ovšem i štůsek vizitek.

Jsou to volby rozumné? Nerozumné?

Kdybych měl dovoleno vzít si bokem i karty, tak první ze tří anketou požadovaných tří knih by byla příručka, podle níž bych se mohl naučit hrát pasiáns.

Zároveň bych si přibalil i učebnici některého z perspektivních jazyků. Asi bych si vybral čínštinu. Po návratu na pevninu by mi umožnila domluvit se s každým šestým člověkem na zeměkouli jeho rodnou řečí.

A nyní ještě k třetí volbě. Možná bych do triumvirátu knih na ostrov zvolil i publikaci s kutilským návodem „Jak postavit vor“.

Ale to je výběr pouze nanečisto.

Jsem si vědom, že předestřená trojice je přízemní, neboť pomíjí oblast krásné literatury. Slušelo by se jmenovat některé z děl budících všeobecnou úctu a respekt. Znáte to: řekni mi, co čteš, řeknu ti, jaký jsi. Jenže při výběru umělecké literatury pro pobyt na ostrově nejsem s to rozlousknout následující oříšek.

Aby to byla volba odpovědná, mělo by jít o knihy, které jsem už četl a tudíž je důvěrně znám. Jenže takové knihy člověku nevyplní čas tak náležitě, jak by chtěly. A vybrat si tři tituly, které jsem dosud nečetl?

Podle čeho, když je ještě neznám?

Podle známého autora? Nemusí to být stoprocentní záruka.

Řídit se vítězstvím v některé z literárních soutěží? Nejedna z těch knih zazáří krátkodobě, bez záruční lhůty.

Ovšemže je možné se vyhnout té volbě jako takové, a to oklikou, jak to učinil Umberto Eco. Vyjádřil se, že v současnosti by z hořícího domu už nezachraňoval tu či onu knihu, nýbrž počítačový disk.

Že bych si tedy na ostrov vzal počítač?

Neřkuli tři?

Nechci však původní otázku odsouvat. Je téměř tak klasická, jako je ta odvěká, která zkoumá, odkud jsme a kam kráčíme. Uvedený filozofický chodecký problém je však už vyřešen díky turistické navigaci GPS. Naopak knižní otázka zůstává pro mě trvale otevřená. Nota bene v zemi, kdy ročně vychází k výběru 18 000 nových knih.

Abych to měl ještě složitější, tak se mi k původnímu anketnímu dotazu přidružil nedávno ještě jeden další. Snad ještě zapeklitější. Otázka pochází ze zveřejněných zápisků Jana Buriana, vzniklých při jeho

plavbě lodí poblíž severského osamělého ostrůvku Gotska Sandön:

„Které tři ostrovy byste si s sebou vzali do opuštěné knihy?“

Z autorovy nové sbírky vyprávěnek (2010) s názvem „Co jsem si nadrobil aneb Sypání ptáčkům“
Ilustrace © Magdalena Křesťanová

Tweet