Trvalky

Články, které odolávají času.

Glosář

LEGRANDON na květen 2020:

-Doktore, co dáváte tomu pacientovi s koronavirem?
-Palačinky, lívance, pizzu.
-A to pomáhá?
-Nevím, ale vejde se to pod dveře!

Legrandon na duben 2016

V nebi se všichni shodujou, že je tam neskutečná nuda a že by to chtělo nějakej pořádnej mejdan. Všichni jsou pro, akorát Ježíš nesouhlasí:

„Chlapi, neblbněte, po poslední večeři jsem byl tři dni mrtvej.“

Legrandon na prosinec

Stěžoval si děda u lékaře:

“Pane doktore, já mám často v noci sen, jak spousta polonahých dívek pobíhá kolem mé postele…”

“A vy byste chtěl, abych vám pomohl se toho snu zbavit?”

“Ne, jenom ať tolik nedupou!”

Legrandon na listopad

Dědeček si zavolá vnuka a říká: “Když mi doneseš nenápadně jednu tu modrou pilulku, co má tatínek v nočním stolku, tak zítra u snídaně najdeš pod talířkem stokorunu”.

Vnuk udělal, co dědeček chtěl a těšil se na snídani.

Ráno u snídaně se vnuk opatrně podíval pod talířek a byla tam tisícovka. Naklonil se k dědečkovi a pošeptal mu: “Dědo, ale říkal jsi stovku a je tam tisícovka”.

“Já vím”, řekl dědeček, “těch devět stovek je od babičky”.

Legrandon na říjen

V USA sedí dva chlapíci v hospodě, popíjejí pivo a ten jeden říká:
“Ty slyšel jsi to o té Evropě, ti běženci to by mohl být pořádný problém”,
druhej se napije a říká:”
No to mi povídej,vůbec nevím jak by se to mělo řešit ale průšvih to je určitě”.
U baru sedí indián který to zaslechne a smutně prohodí:
“Jo jo,my jsme to v minulosti také podcenili”…

=

Legrandon na září

žena: Pijete pivo?
muž: Áno
žena: Koľko piva denne?
muž: Zvyčajne asi 3
žena: Koľko platíte za pivo?
muž: asi 1 €
žena: A ako dlho pijete pivo?
muž: Asi 30 rokov
žena: Takže jedno pivo stojí 1€ a vypijete tri denne, čo je mesačne asi 90 €. Za jeden rok by to bolo približne 1100 €, mám pravdu?
muž: asi áno
žena: za 30 rokov by to bolo vyše 32.000€, že?
muž: je to možné
žena: Viete, že ak by ste tie peniaze neminuli na pivo, ale si ich uložili na úrokový účet, mohli by ste si za to teraz kúpiť Ferrari ???
muž: Pijete pivo?
žena: Nie.
muž: A kde máte Ferrari ?

Legrandon na srpen

Otec s matkou takmer dva roky nevideli svoju dcéru. Potom ju navštívili v Bratislave v jej krásnom novombyte.Matka žasla nad intímnym budoárom, širokou francúzskou posteľou,rafinovanými šatami…
Otec žasl nad novým sporťákem pod okny a nad domácím kinem…
Matka sa jej pýta:
“Dcérenka moja, ako si sa dostala k rtakému bohatstvu?”
“Celkom jednoducho,” vysvětluje dcéra. “Som zástupkyňa.”
“A koho zastupuješ?” pýta sa otec.
“Nó,” usmeje sa dcéra, “manželky, priatelky a iné unavené ženy.”

 

Legrandon na červenec

Při sprchování říká jedna prostitutka druhé:
“Ty máš na zadku nějaké pupínky.”
“To nejsou pupínky, to je ceník služeb pro nevidomé…”

Legrandon na červen

Poslední slova před smrtí:
“Byl jsem pyrotechnik. Nevěříš?”
“Hm. Ten tygr je určitě napapanej!”
“Co to tady tiká?”
“Ne, ten žebřík nemusíš držet!”
“Propadla jsem u matury, tati!”

Legrandon na květen

„Tatínku, maminko, rozhodl jsem se osamostatnit.“
„Skvělé, synku, opravdu skvělé rozhodnutí.“
“Fajn. Kufry máte na chodníku před barákem.“

Legrandon na duben

To se takhle po dlouhé době potkají dva kamarádi. Ten jeden zve druhého na pivo. “Já nemůžu, mě by manželka pak nepustila domů, kdybych přišel připitý!” A ten první mu poradí: “Poslouchej, já to dělám takhle. Přijdu domů ke dveřím, svlíknu se donaha, zazvoním a když se otevřou dveře, hodím všechny věci dovnitř. Manželka mě venku stát nahatýho nenechá!” A tak se spolu sťali jak hovada. Asi za týden se zase potkají a ten, co mu radil, se ptá toho druhého: “Tak co, jdeme se zase opít?” “ Po tom minulém fiasku raději ani ne!” “Tak počkej, co se stalo?” “No, přede dveřmi jsem se svlíknul do naha … zazvoním, a když se dveře otevřely, tak jsem tam hodil hadry. Pak se zase zavřely a ozvalo se: PŘÍŠTÍ STANICE KAČEROV!!!…”

Legrandon na březen

Pekl jsem kuřecí kousky a k tomu vařil rýži. V nějakém obchůdku jsem si koupil jasmínovou. Kambodžskou. Takovou jsem ještě nejedl. Hledám návod. Nechybí:

1. Vložte 2 šálky rýže do hrnce rýže.
2. Opláchněte rýži s vodou pouze jednou.
3. Přidejte 3 šálky vody, datailní rýže, vařič víko a zapněte ji.
4. Neotvírejte vařič rýže víko těsně.
5. Po 10-15 minutách, chmýří s vidličkou a slouží horká.

Rýže skvělá, automatický překladač se smyslem pro humor.
P.S.: Chmýří zaplaťpámbu nikde… 🙂

Tanec mezi brankami

17. 9. 2010 | Autor: Jazzík | Rubrika: Svět kolem mě


Můj nejstarší syn miluje Chelsea. Jeho malá dcera ze sebe sype sestavu mužstva jako když bičem mrská. Beru to jako jistý druh rodinného folkoru. Tuhle jsem se po delší době díval na fotbal. Anglická Chelsea s Petrem Čechem v brance hrála v Žilině.

Anglické noviny prý po zápase napsaly, že horší než zápas sám, bylo najít tohle město vůbec na mapě… Díval jsem se na fotbal, což často nedělám. A viděl jsem krasobruslení na trávě a něco jako Star Dance. Tanec hvězd mezi dvěma brankami. Nejlepší slovenští fotbalisté hráli, jakoby dávali soupeřům vždy bezpečného fóra, přednost v přístupu k míči, upocenost proti samozřejmé eleganci. Tím nechci slovenské mužstvo zesměšňovat. Hráli, na co měli. Když si člověk uvědomí, že přehráli nejlepší české mužstvo, vyjeví se realita českého fotbalu. Na druhé straně také realita světového fotbalu. Ruské miliardy dokázaly naučit londýnské fandy řvát na stadionu Kakalinku. Za obrovské peníze, které přitekly do Anglie ze Sibiře, nakoupil majitel Chelsea Abramovič hodně nejlepších hráčů z celého světa. Kdo maže, ten jede. Jasná matika. Ale málo platné, vidět ty chlapy, jak umějí své řemeslo, byla radost. A řemeslo má samozřejmě zlaté dno. Jen bylo člověku líto, že v Česku už skoro nezbyly nejen zlaté ručičky, ale bohužel ani zlaté nožičky…

Komentáře

  1. Lex napsal(a)
    17. 9. 2010 (9.23)

    A co je na tom ještě pozoruhodnější? Že po spanilé jízdě českých reprezentantů v Anglii v roce 1996 se začali čeští hráči (Poborští, Nedvědové, Šmicerové, Kukové a další) prosazovat do těch zahraničních prestižních klubů. Pak přišli Barošové, Rosičtí a další. A nebýt toho, že nám Řekové na ME 2004 po čtyřech zápasech se čtyřmi výhrami v semifinále polámali Pavla Nedvěda a naši dostali nešťastnou branku, mohlo toto mužstvo přivézt tu nejhezčí medaili. A po mistrovství začal další odchod hráčů do ciziny za lepším. Přesto se na MS 2006 dostali, jenže po nadějném vítězství nad ambiciózními Američany přišlo ostudnéí vyřazení po skupině. Na další ME 2008 jeli naši znovu jako spolufavorité, ale vzpomínáte na to vedení 2:0 nad Tureckem a pak tři turecké góly (ze dvou fatálních selhání našeho gólmana) za čtrnáct minut a šupajdá domů? A od té doby tápání a porážky. Několikerá výměna trenérů, a pořád nic. Stále tytéž a další hvězdy, které v zahraničních klubech předvádějí dobrý fotbal, jsou špílmachry, dokonce kapitány těch mužstev, a v reprezentaci bída s nouzí. Nemohou cestou z klubů na reprezentační start zapomenout hrát fotbal. Jenže není-li to tak, že i ten fobal je nějakým zrcadlem spoelčnosti, jejím odrazem – společnost je ve sračkách, tak ten fotbal taky. Rozdíl je v tom, že ve fotbalu lze vyměnit trenéra i celý realizační tým kdykoliv, ve společnosti jednou za čtyři roky.

  2. Maya napsal(a)
    17. 9. 2010 (10.03)

    Lexi, jelikož mi tohle téma vůbec nic neříká, nebudu komentovat komentované. Jen jsem Vás chtěla pozdravit.

  3. Lex napsal(a)
    17. 9. 2010 (13.28)

    Mayo,
    dík za pozdravení, přijměte, prosím i moje opětování na Hanou! Apropós, přiznejte se, že s tou pálenkou z rajčat jste trošku přeháněla!?

  4. Kutil.bloguje.cz napsal(a)
    17. 9. 2010 (14.26)

    Lexi, nechci vám brát iluze, ale naše představa, že jsou čeští fotbalisté v zahraničních klubech za hvězdy, je dána úhlem pohledu. Je to taková mediální realita. V Brankách, bodech, sekundách (nyní vteřinách – místo času úhel) se například dozvíte, že náš hráč dal v zahraničním klubu branku, když ji dal, ale už se nedozvíte, že v tom kole těch branek padlo 100 a že je tedy muselo dát dalších přinejmenším 99 hráčů, ovšem už jiné než české národnosti. Nebo státní příslušnosti. Prostě platí – takových tam je. Tím nepopírám, že byla období, kdy jsme měli “zlaté hochy” a období, kdy je nemáme. Jako třeba teď… Jelikož mě tohle téma zajímá, narozdíl od Mayai (jak se to, proboha, skloňuje?), nebudu ho komentovat, protože by to bylo na delší příspěvek. Jen jsem chtěl pozdravit autora…

  5. Lex napsal(a)
    17. 9. 2010 (14.36)

    Kutil.bloguje.cz
    Ne, neberete mi iluze. Žádné v tomto ohledu nemám. Zcela s Vámi souhlasím. Ty “hvězdy v zahraničních kubech” z nich dělají naše média. Byť tu a tam za takové hvězdy jsou (byli) považováni domácími fanoušky, vyjímečně tiskem. Ty skutečné hvězdy v současnosti jsou však úplně jiné.
    Tak to vidím já, jen neodborný pozorovatel.

  6. Lex napsal(a)
    17. 9. 2010 (16.40)

    Mayo,
    kam že jste se to měla propadnout? A proč mi tedy píšete “švabachem”? – nebo se mi to zdá?
    Jó, že můžou být chlapi mrchy, ba i hovada, o tom něco vím. Ale co nevím, to je, jak se za ně mohou provdat rozumné holky. Protože chlap se mrchou nebo hovadem nestává, chlap jím buď je anebo není.
    O jednom důvodu bych věděl – o ženském přesvědčení, že dokáže chlapa změnit. Možná k horšímu, k lepšímu sotva.
    Nechtěla byste o tom napsat článek? Honza ho jistě rád zavěsí!
    Pa!

Napsat komentář