Tak tedy přiznám barvu

Vyznáte se v natírání? Nemyslím ve smyslu natřít to někomu, ale natřít něco.

Speciální barvení – a ženy mi dají zapravdu, že to po ránu dá někdy hodně práce – je pořád složité i dneska, o něm psát nechci, ale takové to běžné domácí nanášení barev je hračička. Kde jsou ty časy, kdy býval jeden email (čti emajl), který se ředil ředidlem a byl cítit; pravda, někteří ho brali jako fet, jiným vyrážel krev z nosu, když si čichli, každopádně musel mít člověk trochu zkušeností, aby s ním natřel, co potřeboval a k něčemu to vypadalo.
Nejhůř se dělaly svislé plochy, email stékal, tvořil krůpěje, jako by se potil, když jste to vzali štětcem znovu, vyryli jste spoustu kolejniček, ale hlavně vytvořili kocoury. Ještě dnes mě mrazí, když si vzpomenu, jak jsem se snažil tahy napojovat k předchozím a jak jsem modeloval nové a nové stopy, které neměly konce. Uklidňování nepomáhalo, ani pevná ruka, a vlastně ani vztek; praštit štětcem nešlo, protože se přilepil k rukavici a rukavice k ruce.
Email byl prevít, prosakoval skrz látku, dostal se všude, ostatně jako každý nevyžádaný e-mail (čti ímejl), a máchat si ruce v ředidle taky nebyla žádná výhra. Anebo jsem nechal barvu na prstech uschnout a postupně ji odlupoval. Do týdne jsem měl ruce zase čisté.

Doba přinesla nejen počítače, ale rovněž dokonalejší nátěrové hmoty, jak barvám říkají novináři, kteří chtějí vypadat zajímavě. Přinejmenším vynalezla barvy ředitelné vodou.

Jenže vodou ředitelné barvy nemají rády extrémně vysokou vlhkost vzduchu. Stalo se mi loni v létě, byl takový den, doslova prádelna: Jako podklad pro obrázky ptáčků používám tvrdé desky potažené laminem, které z každé strany nejméně třikrát natírám bílým latexem, přičemž když jich dělám třeba třicet najednou, než natřu poslední desku, je ta první suchá, takže můžu plynule pokračovat; obyčejně si mezitím dávám krátkou pauzičku, ale jen krátkou; ovšem ten den nebyl latex suchý ani po první hodině a po druhé ještě lehce lepil – kdo nezažil, neuvěří. A to jsem zvyklý na olejové barvy, tedy ty na plátno, které v našich podmínkách a při mém způsobu míchání schnou týdny.

Laskavý čtenář, je-li jaký, spíše asi očekával rady ohledně natírání, když je příspěvek od kutila, ale přiznám bez mučení, že ač mi hlavou prošly desítky rad, nedbám, mydlím to vlastním stylem, hlavně že mi práce s barvou přináší dobrý pocit.

Zkuste to taky.

Napsat komentář