Autobus číslo 177, ve kterém jsem měla strávit další půlhodinu onoho pošmourného dne, se motal pražskými ulicemi. Na jedné zastávce nastoupila mladá elegantní paní s dcerkou asi pětiletou. Posadily se na sedadlo, nad nímž jsem stála a snažila se udržovat rovnováhu, a copatá holčička otevřela dětský časopis Sluníčko, který držela v ruce.
Hned na první dvoustraně ji zaujaly veselé obrázky. Přistrčila mamince stránku pod nos a žadonila:
„Mami, přečti mi tohle.“
Žena se podivila:
„Tyhle básničky? Prosím tě, na co básničky,“ a začala listovat časopisem – „podívej, tady jsou nová anglická slovíčka, to ti přečtu a naučíš se aspoň něco užitečného.“
„Ale já nechci angličtinu, já chci básničku!“
Maminka nechtěla způsobit zbytečný rozruch, zhluboka povzdechla a zeptala se:
„Tak kterou?“
„Jak jsou tady namalovaní ptáčci.“
A tak se mladá žena, ač nerada, pustila do čtení:
Vrabci
Na sněhu se vrabci perou,
peří z křídel už si derou,
jeden našel krajíc chleba,
druhému však zobnout nedá,
třetí chleba popadl,
těma dvěma je ukradl!
Maminka četla a dívenka pečlivě sledovala, jak se prst pohybuje po řádcích. Když byla básnička u konce, holčička se zasmála, párkrát tleskla a opakovala:
„Třetí chleba popadl, těm dvěma je ukradl!“
Pak ukázala k obrázku a zeptala se:
„A co je napsáno tady?“
No, tady je, kdo to napsal.“
„A kdo to napsal?“
„Nějaká Jitka Dolejšová“.
Jó, milí zlatí, pomyslela jsem si, a to ještě vůbec netušíte, že ta nějaká Jitka Dolejšová visí nad vámi na tyči a přiblble se usmívá tomu, že se holčičce básnička líbí…
Abych to zkrátila – maminka musela text ještě několikrát přečíst a za chvíli se ta šikovná dívenka naučila básničku zpaměti. Jako popěvek si ji nahlas zpívala, když
s maminkou vystupovaly. Na anglická slovíčka už se nedostalo.
Děkuji Ti, neznámá holčičko! Ty sis nesla Sluníčko v ruce a já – v duši.
Foto: Freedigitalphoto
To je moc hezký! 🙂 Hřeje to i na dálku 🙂
J.
PAní Dolejšová,
velká gratulace!
Někomu jste rozjasnila život. Někomu, kdo ještě nemá popsanou duši. A jedné, skoro s emi chce napsat -blbce , jste rozšířila d uševní obzor…
Jen povzdechnu a usměju se 🙂
Milá pani Jitko , psala jste to pro děti a účel to splnilo. Vaše básnička dopadla na úrodnou půdu. A to je důležité. , holčina a další děti si budou vaši básničku broukat a přibydou další . ….
Gratuluji, myslím, že pro tyto chvíle se dá žít.