Širé velbloudí lány

 

Byl to jeden z nejabsurdnějších zážitků mého života. Pole s velbloudy.

Na kanárském ostrově Lanzarote toho na ukazování – kromě moře lávy – moc nemají. A tak sem před mnoha lety dovezli velbloudy a na těch vozí turisty na krátké výlety do pouště. Desítky, ba co dím, někdy i stovky turistů v jednom dni. Je z toho takový malý velbloudí průmysl.

Když v přístavu Arrecife zakotví obrovské výletní lodě s téměř čtyřmi tisícovkami pasážérů na palubě, začnou na nábřeží najíždět desítky barevných klimetizovaných autobusů. Pak se z lůna veleparníku, mezinárodně nazývaného CRUISE, postupně vyvalí tisícihlavý dav.

Je neuvěřitelné, že všechno šlape jako dobře nařízené hodinky. Nikde nikdo nečeká, lidé nastupují podle čísel do „svých“ autobusů, které je podle přesně stanoveného rozvrhu rozvážejí po ostrově.

Je to trochu jako v českém filmu Kulový blesk o stěhování několika rodin.

První část návštěvníků ostrova je vyklopena na Islote de Hilario, kde si užívá geologické pokusy s živým vuklánem pod nohama. Do rukou vám nasypou horký písek, sebraný ze syčícího kráteru u restaurace El Diabolo. Pak vyjeknete hrůzou, když průvodce nalije do hlubokého vrtu před vámi kýbl s vodou. Pára hlučně exploduje a vyletí do výšky několika metrů.

Další část turistů mezi tím krouží po úzké silničce uprostřed sopečných kráterů a lávového pole národního parku Timanfaya, který je jakousi živou učebnicí vukanologie. Barevné autobusy v černé krajině vypadají jako autíčka na dětské stavebnici.

Třetí skupina jsou šťastlivci, natěšení na projížďku na korábech pouště. Představte si pole. Na něm však nerostou žádné plodiny, nýbrž na něm sedí v několika řadách stovky velbloudů se dvěma sedátky na každém boku a čekají na své jezdce. Turisté vystoupí na obrovském parkovišti z autobusů, spořádaně se řadí do dvoustupů a míří k velbloudímu poli. Fronta rychle postupuje, cvakají fotoaparáty. Lidé nasedají po párech na zvířata, velbloudi se trhavě zvedají, rozjaření jezdci výskají. Pak karavana korábů pouště vyráží na půlhodinovou „okružku“ do hnědočerné pouště.

Vidět to zvenčí je hrůza, neuvěřitelný turistický masakr… ale sedět tam na velbloudech, užívat si jeho houpavou chůzi a pozorovat karavany před sebou je – přes tohle všechno – nezapomenutelný celoživotní zážitek.

Komentáře

  1. poletucha napsal(a)

    Milá paní Dano,
    obdivuju vaši schopnost vidět věci z více stran. Vy vlastně píšete ve 3D, a to je úžasné! Díky za tuto krásnou momentku.

Napsat komentář