Šepot andělů

Z rádií zní od rána do večera vánoční muzika, pohádky neslézají z obrazovek a my vyhlížíme z okna vánoční atmosféru. Kde jsi, atmosféro Ladových Vánoc? Kde jsi, atmosféro Vánoc, co si pamatujeme z našeho dětství? Kde jsi, atmosféro, co si pamatujeme z dětství našich dětí? Proč nějak všude chybíš? Trefíš k nám ještě vůbec? Proč mě letos u slova trefíš napadá spíš ten úplně jiný význam? I ty vánoční řečičky mi znějí nějak falešně.
Možná to z nás vyprchává jako parfémy z tržnice…

Co bylo těch hračkových tajností, těch zamilovaností v očíchVánoce5 plných přání, těch svatých doteků s ozdobami po babičce. Toho těšení na Narodil se Kristus Pán před doopravdickým vánočním stromečkem.

Vyhlížím z okna tu až bolestivě krásnou vánoční atmosféru. Tu divnou tíhu v barokním kostele, když se pere s dřevně prostou Rybovkou Hej, Mistře…

Přemýšlím, kam odešly ty silné city. Ta bezbřehá empatie, ta radost z nakupování těch nejlepších překvapení na světě za těžce naškudlené koruny.

Kam se poděl ten šepot andělů za oknem. Kam se podělo to vrzání zmrzlého sněhu, když prošlapávali cestu s Ježíškovými sáňkami před naším domem?

Kam se poděl ten šepot andělů?

Všichni Vy, milí, které jsem po celý rok odbýval… Poslouchejte!

Jan Krůta

Komentáře

  1. Emma napsal(a)

    Přečetla jsem se zatajeným dechem…. Všem na Brejlích přeji pohodu, zdraví a milé lidi kolem sebe.
    Emma
    Honzo, díky za Brejle. 🙂

  2. levandule napsal(a)

    Milý Honzíku, opravdu jsem moc čekala, co tu napíšeš v tuto dobu. Také jsem nedávno měla stejné pocity , jako Ty. Vánoce jsou nám vnucovány už v říjnu v každém větším krámě a tupými reklamami. U nás doma jsme vyhlásili: dárky jen jako pozornost, žádné velké dary ale spíš vymyslet pro blízkého něco pro radost a ono to jde. Advent jsem pojala, jako setkávání s přáteli a uklízím až po Novém roce. Dělám si malé radosti. Moji malí vnoučci si zvykli s babičkou povídat a tak jim povídám o tom, jak jsem byla malá. To se jim líbí, ten pravěk, kdy ještě nebylo ani dálkové ovládání a internet no když je to ještě umocněno černou hodinkou. Ono všechno se mění, jen je potřeba mít rád pohádku, ale tu svou a já si ji právě v tomto čase užívám. Počasí je na nic, ale i dřív to tak bylo a ono se zase umoudří. Těším se, že se toho dožiju. Ježíšek je o naději. Tož hezké Vánoce Tobě a všem Brejlovcům! A taky mír a klid do dalších let.

  3. Strejda OLIN napsal(a)

    Přestože ti rozumím a mám stejné pocity z těch dávných i současných Vánoc, myslím si, že kdo má vůli, uslyší za okny šepot andělů i vrzající sníh, možná i hlasy těch, kteří tu s námi již nejsou. Je však také pravda, že i když sám tu vůli mám, slyším toho za okny rok od roku méně. Nejspíš to bude nastupující stařeckou hluchotou 🙂
    Všem krásné Vánoce a v novém roce 2016 pevné zdraví a mír!

  4. Lex napsal(a)

    Na toto téma píší i jiní “autoři” – třeba jistý “penis” – pardón – Peňas, dokonce držitel ceny Ferdinanda Peroutky snad za rok 2013 (což, podle mého názoru, docela dost vypovídá nejen o “autorovi”, ale i o celé komisi pro udělování) v tomto článku http://www.lidovky.cz/penas-ceske-vanoce-jsou-v-rukou-lidi-bez-talentu-a-citu-ppx-/nazory.aspx?c=A151221_161209_ln_nazory_ELE
    Po přečtení (bože, proč já takové hovadiny čtu?) mi to nedalo, protože kdo asi je na spoluvině té dekadence, toho konzumního propadáku ducha českých Vánoc (a nejen vánoc, ale celé společnosti), jak ne tihle presstitutští zhovadilci – samozřejmě ruku v ruce s jejich loutkovodiči). A že jsem to četl na compu, rup ty šraky a e-mail tomu “géniovi ducha” – cituji – “„„Jsou to smutné a bučivé české Vánoce.“ http://www.lidovky.cz/penas-ceske-vanoce-jsou-v-rukou-lidi-bez-talentu-a-citu-ppx-/nazory.aspx?c=A151221_161209_ln_nazory_ELE

    Tak, tak. A to největší bučení se ozývá od autora samého (bučení nerozeznatelné od zvuku toho kusu hovězího, co zamlada býval býkem).
    Jakkoliv ten popis situace není úplně blbý. Problém je jen v tom, že autor do téhle tristní situace pevně zapadá jak flíček puzzle do obrazového celku. A přímo se tak podílí.
    „Búúúúúúúú…..“
    Ale pravda, co od něho jiného čekat, než to bučení?
    L.”

    Ale taky se třeba pletu a pravdu mají “penisové” a mýlíme se my (tedy já).

Napsat komentář