12. Instruktáž krupiérů
Tvrdý výcvik v kasinu Happyness * Pod drsnou slupkou jemná duše dítěte od kolotočů * Jan Amos „Levák“ Komenský s jizvou na čele * Jak naučit náhodu poslouchat * Čipování donekonečna * Finty Black Jacka a rulety * Talent by se měl podporovat * Dobrý čichací pes * Droga peněz*
Začátkem následujícího týdne se Petr společně s několika dalšími adepty podroboval v zavírací době v kasinu Happyness tvrdému výcviku. Levák v dokonalém tmavomodrém obleku a s výraznou rudou jizvou na čele, se projevoval jako nadaný přírodní pedagog. Pod drsnou slupkou jemná duše dítěte od kolotočů. Učitel národů Jan Amos „Levák“ Komenský je cvičil, jak se náhoda učí poslouchat. Byla to škola hrou, hrou o velké peníze. Adepti krupiérského řemesla donekonečna čipovali, učili se cuttovat, používat anglické a pro jistotu i ruské názvy všech herních akcí, probírali základy, a posléze i všechny finty Black Jacka a rulety. Petrovi skončil semestr a měl zkouškové období, takže mu nic nebránilo v tom, aby po rozvezení denní dávky zásilek dopoledne nastoupil ke cvičení u ruletového stolu. Jeho štíhlé a pro jemnou motoriku jako stvořené prsty mu umožňovaly hned od prvního dne vyniknout. Pitboss Levák na něj upozornil svého šéfa. Talent by se měl podporovat. A Petr byl evidentně dobrý čichací pes. Drogu peněz cítil na kilometry a co chvíli by se klidně svezl na čtyři a radostně štěkal…
13. Bastard
Kos na obrazovkách * Svatý obrázek * Komenský, to byl kádr na ženský * Koukejte toho Kosa, má velkýho nosa * Věděl příliš mnoho * Gamblerská Praha * Když myslel na peníze, myslel tím velké peníze * Trouba, co mu stačí málo * Ještě ho potřeboval * Tunel v kase * Kasino jako pofoukání bolístky * Zalepil to sponzorským darem * Otcovo záchranné lano * Role lehkoživky * Vlastní chyby jako odplata * Perspektivní finanční expert * Uměl nosit saka * Kytky musí být drceny * Dyž svini narostú rohy * Nejlepší recept na guláš * Pračka se značkou Kos¬
Ze své luxusní kanceláře se speciálními překlápěcími křesly, která si osobně vyhlídl v Londýně, sledoval šéf kasina, Ivan Kos, na obrazovkách Levákovu výuku. A i když nerad, musel si přiznat, že Jan Amos „Levák“ je pořád ještě třída. Adepti krupiérského řemesla na něj koukali jak na svatý obrázek. Měl přirozenou autoritu, mluvil přímočaře a jelimánci mu viseli na rtech. A tohle byly některé z maličkostí, které mu jeho šéf nemohl odpustit.
Komenský, to byl kádr na ženský, pokřikovali jako kluci. Ale kádr na ženský tu byl on. Koukejte na toho Kosa, má velkýho nosa… rýmoval si pobaveně a cvičně prohrábl rukou rozkrok.
Za svou nedlouhou kariéru šéfa kasina leccos pochytil. Ale Leváka prostě neměl rád. Urážel ho už tím, jaký byl. Jak se říká v anekdotě – „věděl příliš mnoho“. Znala ho celá gamblerská Praha, ale za dlouhá léta služby v kasinech v Karových Varech, Brně, na několika štacích v Německu, ale i v Moskvě, na Ukrajině, Bělorusku a Arménii měl kontakty, o jakých se jeho šéfovi nesnilo. Neměl jediné: Peníze. A když Ivan Kos myslel na peníze, myslel velké peníze. Levák byl takový ten trouba, co mu stačí málo… Auto, byt, občas ženská, určitě už víc na chlubení než na velké hekání. Peníze měl díky svému otci on – Ivan Kos. A mohl si koupit i Leváka, včetně jeho loajality. To byl také jediný důvod, proč Levákovo machrování ve svém podniku trpěl. Ještě ho potřeboval.
Než se urostlý pětatřicetiletý Ivan Kos stal šéfem kasina Happyness, byl šéfem přes leccos. Aniž si to uvědomoval, měl jednu z mála kvalifikací, kterou člověk nezískává sezením nad knihami: tatínkovy strategické posty v bankovnictví. Nedávno se jedna další slibná kapitola jeho života uzavřela rychle ukončenou politickou kariérou v Mladých konzervativcích díky pořádnému tunelu v jejich kase. Ivan byl zatím ještě amatér, ale s markantními pokroky. Kasino Happyness dostal od otce jako pofoukání bolístky, když jen s odřenýma ušima po mimosoudním vyrovnání prolezl z aféry ve straně bez šrámu v trestním rejstříku. Táta to zalepil tučným sponzorským darem.
To, že se mohl celý život spoléhat na otcovo záchranné lano, mu na jedné straně pomáhalo v roli lehkoživky, na druhé straně ho nic nenutilo stát pevně na vlastních nohou. Tohle nebezpečí ho ale netrápilo. Bral své chyby jako odplatu tátovi, který od nich s mámou odešel, a nechal je samotné. Nicméně, otec se cítil provinile celý zbytek života, a tak byl ředitel kasina Happyness, Ivan Kos, zapsán jako perspektivní finanční expert v několika špičkových personálních agenturách a čas od času ze sportu a ke zlosti svého otce odmítal některou ze zajímavých manažerských nabídek.
Měl několik předností: měřil sto pětaosmdesát, byl štíhlý, uměl nosit saka a nepřehlédnutelně fortelně ráčkoval, což ho předurčovalo pro dráhu diplomata ve frankofonních oblastech. Další předností bylo, že se neštítil ničeho, a v životopisech se dobře vyjímal jeho koníček – sbírání aforismů. Kupoval všechny možné knížky s moudry a citáty slavných, a co přečetl, to si pamatoval. Měl hlavu plnou cizích mouder a neúnavně je používal. Jedno z jeho nejoblíbenějších bylo lyricko-pragmatické: Květiny musí být drceny, aby vydaly svou pravou vůni.
Levák si o něm myslel své, a jen když se po práci výjimečně trochu víc napil, utrousil ke svým kamarádům, že jedno moudro šéf ale asi na své dosavadní pouti světem zatím nepotkal: Nejhorší je, dyž svini narostú rohy…
Ivan Kos měl vyholený podlouhlý koňský obličej se zvláštním poťouchlým výrazem a malá prasečí očka. Vždycky to vypadalo, že ví mnohem víc, než věděl ve skutečnosti.
Už na maturitním tablu vypadal jako podvraťák. Kupodivu jeho pokládacích křesel využívalo mnoho dam, z nichž některé svojí nerovnováhou vyrovnávaly dluhy svých manželů. Jeho převrhovací křesla překlopila do života i několik děvčátek, která tak už občas i před obdržením občanky nastartovala svou životní kariéru v kasinech, hotelech a okolí. Playboy Kos kromě jiného vyhrál v golfovém klubu soutěž o nejlepší recept na guláš a zplodil dvě zdravé děti se ženou, která dobře nevěděla, s kým má tu čest.
Tichý společník jeho otce byl Rus a jeho peníze byly potřísněné. Pračka se značkou Kos ale dlouhá léta bezchybně fungovala.
Mladý Kos byl už od mládí v kolektivu oblíben, a proto mu odjakživa všichni za zády říkali Bastard.
Když Leváka na konci kurzu vyzval, aby z adeptů vybral dva pro Happyness, nebylo divu, že výjimečně bez výhrad souhlasil. Jeden z dvojice nejlepších v table testu byl mladík s jemnými prsty budoucího chirurga – Petr Abrahám.
