Všichni milujeme film, ne kvůli Leninovi, který ho prohlásil za nejmasovější umění, ale kvůli tomu, že nás na dvě hodiny odnáší tam, kam bychom se nikdy nedostali.
S touto myšlenkou v hlavě jsem si zakoupil v trafice na DVD starší Buňuelův snímek Přízrak svobody a pustil jsem si ho. To jsem neměl dělat. Nejen že mě nikam neodnesl, ale právě naopak: s jeho pomocí jsem se dostal do reality, kterou jsem si dříve až tolik neuvědomoval.
Buňuel vrší na sebe absurdní situace. Rodiče hledají s pomocí policie dítě, které stojí celou dobu vedle nich, mniši pojídají hostie jako chipsy, vrah odsouzený k smrti odchází od soudu a lidé mu tleskají a tak dále. Nechci se zabývat výkladem filmu, který už mnozí viděli, chci se jen s vámi podělit o zvláštní pocit, který se mě zmocnil. Možná se vám to také už někdy stalo: přečtete knihu, vidíte film a setrváváte dál v poetice, kterou dílo nastavilo vašemu mozku a srdci. Po humoristickém románu je vám veselo, po Anně Karenině máte chuť skočit pod vlak. Ale hlavně: svět kolem je úplně stejný, jako byl předtím ve vymyšleném příběhu.
Pustil jsem si zprávy v televizi, bylo právě půl osmé, a co vidím. Vojenská policie je obviněna z toho, že do jejích aut někdo nainstaloval kradené navigační přístroje GPS. Vojáci se vymlouvají, že už auta tak koupili, ale věrohodní svědci dosvědčí, že to není pravda. Policie krade. Buňuelův film pokračuje. Viděl jsem ještě ten večer, jak škola vítá dvanáctiletou dívenku, která vyhrála šílenou (maniackou) televizní soutěž. Děti ve špalíru tleskaly a ředitelka jí předala kytici.
Absurdní scény pokračovaly. Osmdesát procent lékařů z jednoho kraje a další z celé republiky dávají výpověď a ministr zdravotnictví říká: Ať si jdou. Zhroucení systému péče o nemocné je skoro jisté, ale tady je to jen další kus filmu.
Otevřel jsem noviny, abych se ubezpečil, že je všechno přece jen normální, a nevěřil jsem svým očím. Nějaký server WikiLeaks uveřejnil autentické depeše diplomatů, které svědčí o tom, jak prolhaná je americká zahraniční politika. Místo toho, aby se vyšetřovalo, kdo lhal, obohacoval se a naváděl k lumpárnám, spílají veřejní činitelé tomu, kdo tyto informace uveřejnil na svobodném internetu. Dokonce ho chtějí vyhledat a zabít. On už se pro jistotu sám ohlásil na policii. Nevím, jestli udělal dobře.
Absurdní svět je realita a film je jenom komická metafora. Jak to, že jsme se nepozastavili nad tím, že prezident Bush souhlasí s mučením, jako by to byla normální věc? Kdo dal příkaz k tomu, aby se sledovali vedoucí činitelé OSN, zjišťovaly se intimnosti o jejich životě?
Chcete svobodně letět letadlem? Nechte se ozářit, prohledat, svléknout. Jinak to nepůjde. To je součást cestování.
Najednou se mi zdá, že se děje něco divného. Kdo ty herce najal? Kdo režíruje ten film? Ve filmu o české ekonomice a politice někdo lidem už celé měsíce vyhrožuje, že náš státní dluh nás položí. Přitom je jeden z nejmenších v Evropské unii. Předseda vlády se zaměřil na uklízečky a školníky, kterým musí odebrat část mzdy, přestože už tak s ní nemohou vyjít. Politikům by se naopak mohlo i přidat. O daních pro bohaté se zatím nemluví. Nejsme žádní škrti, ale proč máme dát peníze na Irsko, přestože minimální mzda v Irsku je čtyřikrát větší než u nás? Musíme dát, abychom hráli podle scénáře! Ostatně, kdysi jsme dávali na Kubu, pamatujete?
Hra na absurditu je tak pestrá, kolik je oborů lidské činnosti. Už dávno se nepozastavujeme nad tím, že v emirátech, kde je celý rok třicet stupňů tepla, potřebují nutně lyžařské dráhy v obřích umělých zimovištích. Peníze, které si vynutily vládu nad lidmi, organizují náš život podle svého. S údivem sleduji dražby obrazů. Modigliani, který téměř umřel hladem – deset milionů, Gogh, který prodal za život jen jediný obraz – sto milionů. Člověk se baví, když sleduje toto zvrhlé počínání v televizních zprávách ze světa i z domova.
Někdo by měl vymyslet reality show, ve které by diváci uváděli, co je nejabsurdnější. Zaplatit bankám, které spekulacemi rozkradly miliardy? Uložit si peníze do soukromých penzijních fondů a pak o ně přijít? Kdo je větší blázen? Ten, kdo ještě věří, že když zbohatnou milionáři, zbohatne i celá společnost, nebo ten, kdo chodí každé čtyři roky k volbám a nechá pak za sebe rozhodovat polovzdělané politiky?
Znám ještě jeden příběh, který pojednává o absurditě. Král si nechal lichotit a radit od rádců tak dlouho, až jednou uvěřil, že má na sobě nejkrásnější šat z ničeho. Šel špalírem poddaných a oni mu tleskali a volali Sláva!, obdivovali nádheru jeho roucha, přestože na sobě nic neměl. Až pak jedno nevinné dítě zvolalo: Král je nahý! Všichni se nejdřív polekali, ale potom se zastyděli, jak mohli být takoví pokrytci. Bylo to osvobozující. Katarze jako v antických hrách. Však to byla jenom pohádka.
Ve skutečnosti to bylo tak: Dítě, které řeklo pravdu, odvlekli rychle z místa činu a zavřeli ho do ústavu. Jeho rodiče propustili z práce, zůstali potom na podpoře, a protože nemohli splácet hypotéku, brzy přišli o všechno a stali se z nich bezdomovci. Škole, do které chodilo inkriminované dítě, byl odebrán státní příspěvek a učitelům byl snížen plat o deset procent.
Scénář absurdního filmu, ve kterém hrajeme, je napsaný do posledního detailu. Každý ho máte před sebou. Souhlasit se všemi škrty a reformami. Neprotestovat proti obohacování a rozkrádání. Pořídit si novou lékárničku do auta. Nezapomenout na zimní gumy. Zaplatit za uložení peněz v bance. Pořídit si Opencard. Pořídit si elektronickou zdravotní knížku a počkat, až se jí podaří fungovat. Nakupovat, nakupovat, nakupovat! (Kdo to řekl?)
Hrajeme ve filmu a ani jsme to nevěděli. Vedoucí serveru WikiLeaks se ocitl ve vězení. Někde v ústavu sedí dítě, které řeklo Král je nahý! Přemýšlí o tom, jakou roli si vybere. Mohl by z něho být Martin Luther King nebo Kajínek. To se uvidí.
(Psáno pro Týdeník Rozhlas)
Co takhle zkusit Kubu nebo Severokorejsko či nějaký jiný pokrokově svobodný režimek, když už nás to dobré bydlo vůkol tak pálí…
http://www.chilloutpoint.com/images/2010/07/postcards-from-hell/postcards-from-hell-04.jpg
Ufffff… už mě zmohlo odpovídání na zahlcenou schránku, dokola kolující přání.. tam i zpět :-)! nakouknu sem , jakože pookřeju.. dnes je vina asi na mý straně, nemám sil..Dočetla jsem tohle psaní a vysálo ze mne zbytek energie.. dál raděj už nejdu. Já vím, vytknout se tomu nedá nic, všechno je pravda, ale nejsem přece opička, co sežere všechno blití, banány s jablky, cukrlátka, maso zkažený, blablabla.. možná i ta opička je chytřejší a všímá si jinýho, než nablitýho za plotem..Třeba šimrá svýho staříka za uchem, vybírá svým neposlušný děckám blešky, uspává je v náručí, kouká do nebe, jak a kdy vyleze sluníčko, skáče po větvích, no normálse raduje.. Lidi neblbněme, nevyhledávejme dokola to svinstvo, když to půjde tak dál, tak zahynem dřív na maniodeprese, které si tak pečlivě pěstujem sami. Člověk by měl umět rozhodovat o sobě sám,vybírat co je k životu ok, a co potřebuje, co ne.. Panbože, do kina chodím zase pro jiný věci,, vidět to, co bez něj nejsem schopna..Tihle už dnes klasici, z nichž jednoho autor zmiňuje, to není pro to, abychom po jeho zhlédnutí byli v rauši..:-), ale abychom si uvědomili dimenze života, byť v syrealistických, nebo jiných optikách.. Po Tarantinovi nejdu také kupovat samurajský meč a nekoukám, kde na mě vyběhne Mamba.. To je umění, a je úžasné, že jej tihle filmaři dokáží tak perfektně zhmotnit do myšlenek, do obrazů, každý dobrý film, by v nás měl zanechat hluboký dojem, pokud to tak není, dobrý nebyl. O dobrým filmu, musím přemýšlet ještě nějakej den, musím se do něj znovu probouzet.. ale to je přece každý umění!! ale, jsem moc dnes utahaná, já jen, že už mě to věčný naříkání opravdu začíná nudit.. A taky štvát, protože když budu chtít, dokážu všechno, naprosto všechno obrátit, jako ponžku, schovám líc a nechám nahoře ošklivej rub.. má tohle nejakou cenu? Panenkomaria, kdo je naladěný na tohle věčný naříkání, doporučím vyjít s kina, stavit se nas klenku červenýho, nebo koupit pořádnej kopec italský zmrzliny.. nebo solovit prní kočku, co potkám, zkusit ji pozvat na kafe, třeba to nevyjde, ale třeba se jen usměje a už to je krásný.. a když bude hodně nepříjemná, je fajn být za hrdinu, alespon jsem to zkusil,měl odvahu.. a na Film, na film nedám dopustit, zvlášt na hodně dobrý filmy, co zůstanou dlouho usazený.. myslím, je jich i v tom hnojníku špatných, pořád dost a lidi,co je umí, pomáhají vidět, možná ve smutným a zdánlivě bláznivým podání, tak nějak jinak, od spodu.. ale to neznamená, že je to důvod k zoufalství.. naopak, vzpomenu-li na dobu,kdy nám mydlili komunisti hlavy socialistickým brakem, dík za dnešní kvalitní distributorský firmy.. a internet, to je jasný.. a vlstně, dík za tuhle skvělou dobu, já ji miluju, se vším, i stím,co je mi rpoti srsti.. dobře podotkl Wb. Mohli jsme se narodit jinde, teba jako obavatelé zemí, kde je bída, hlad, a jediná myšlenka v hlavě je na to, jak přežít, v lepším případě, v horším, že mě soused z vedlejší vesnice, nepřijde sežrat, nebo mý děti rozsekat armáda mačetama, znásilnit moje holčičky, někdy i chlapce, děti nevinný..sakra, lidi, nestěžujme si na to, co nám neleze násilím do našich životů, všechno, co je v tomhle článku popsaný, je ve valný většině, dobrovolně vnímaný.. a podle mýho, nejsou nezbytný k životu.. Jaký si to uděláš, takový to máš.. zpívá se v jedný , jinak nejapný písničce, ale tohle je z ní pěkný! hezký večer.. uffff
Jůůůůů, Peggy, vidím, že Vás pan Koudelka pěkně “zvedl ze židle”… 🙂 Jj, má to velmi dobře napsané, pravd je tam také mnoho, ale… Sakra, já vidím kolem sebe i spoustu dobrého – karamelový pohár, vepřo-knedlo-zelo, Modrého Portugala z pozdního sběru… 🙂 A taky třeba lidi, kterým nejsou lhostejné problémy jiných… Filmy s absurdní tematikou a dramatické snímky natočené podle skutečných událostí sleduji ráda, ale výhradně pro rozšíření obzorů a pro poučení, že může být ještě hůř. Je mnoho míst na matičce Zemi, kde vládne takový teror a mizérie, že by si tamní obyvatelé připadali u nás jako v nejvyšším patře Ráje… Po zhlédnutí takových filmů si víc než kdy jindy uvědomím, že se zdaleka nemáme tak špatně. A to je většinou “realita” v nich zachycená ve skutečnosti ještě mnohem, mnohem syrovější…
🙂 Jo, Sasanko, jo..ale za pár minut jsem vychladla..:-) omlouvám se tím i panu Koudelkovi, říkaj tomu -být impulzivní..chichi, někdy se to líbí, v některých situacích je to dobrý,ale většinou to nese víc problémů.:-)))
Sasanko, na to knedlo zelo bacha..! to už tady někdy bylo, tak jsem to nemyslela a věřím, že ani vy ne.. 🙂 aby se toho někdo nechytl a neměl nám to za zlý.. víte jak, najíst, zapít a zabednit se u bedny.. to tedy rozhodně ne..
Jinak se taky umím naštvat pro politiku, já občas kecám, ale někdy jo.. dnes mě rozparádil taťka Klaus.. včera upytlíkoval dohodu, ještě se spokojeně vrtěl před kamerou a hrál si na Rubikovu kostku a dnes už prej dohoda ??? a jaká??? nikdy!! na holej pupek (no nějak mu v poslední dob taky roste, nevadilo by mi to, kdyby mu už mozek nemněknul..:-)) A tak klídek, jak napslal pan PP, nechoď “šašku” s pány na led.. Jen nevím, proč si ten Vašek myslí, že každej občan v jeho mocnářství je šašek.. tentokrát to na sbe vzal moc dobře sám.. i když, ono je jich čím dál víc.. Tak papa Sasanko a dík, pěknej večer