Poznámky v žákovské knížce


  • Když jsem vašeho syna vyvolala k tabuli, opáčil mi: “Piš pět, svačím!”.
  • Váš syn mi dnes začal tykat, skákal mi do výkladu a chtěl vidět můj diplom.
  • Váš syn při hodině hraje mariáš, hlásí dvacet i když nemá krále a ještě se hádá.
  • Přinesl do hodiny prášek na pečení a předstíral prodej drog. Odmítal vše vydat a nyní i přiznat.
  • Simuloval zvonění školního zvonku budíkem, a když se mu na to přišlo, ještě tvrdil, že ho o to školník požádal.
  • Hází po spolužačkách sušeným semenem.
  • Přinesla do školy DYMOGAM (zápalná tableta proti hmyzu) a vykouřila celý učitelský sbor.
  • Při písemné práci chtěl odejít na záchod a vymlouval se, že se posere.
  • Strká si lentilky do nosu a hraje všemi barvami.
  • Při měření ve fyzice používá vlastní měřící přístroj a prohlašuje, že školní voltmetry nestojí za nic.
  • Směje se mi za zády do očí.
  • Vyvolán prohlásil, že nebude odpovídat bez advokáta.
  • Pravidelně chodí do školy nepravidelně.
  • Sebral třídní knihu, nechce ji vrátit a žádá výkupné.
  • Při hodině dějepisu zapálil lavici a naváděl zbytek třídy, aby mě upálili.
  • Vědomosti vaší dcery se rovnají nule; pro postup do vyššího ročníku je třeba, aby je minimálně zdvojnásobila.
  • Nechává se od spolužáků osahávat a nehlásí to učiteli.
  • Smrká mi do výkladu.
  • Běhá po zdi.
  • Strká ptáka do topeni! (poznámka žákovi, který nastražil do radiátoru chcíplého kosa).
  • Tahá děvčata za mléčné vaky.
  • Vyhrožuje mi smrtí !
  • Straší děvčata ptákem (Sovou pálenou).
  • Při hodině pleská mokrým pytlíkem o lavici.
  • Znehodnotil nástěnný výtisk Mendělejevovy soustavy prvků vymyšleným prvkem – Spermium.
  • Při slohové práci “Nejhezčí zážitek z prázdnin” popsal soulož

Komentáře

  1. wbgarden napsal(a)

    MAMINKO A TATÍNKU….

    „Maminko a tatínku, ohrožuji životy svých spolužáky tím, že na ně střílím z nástrojů, které jsem si sám vyrobil, z krabičky od zápalek, kolíčku na prádlo, zavařovací gumy a tužky ….“
    Nevím, jestli si tuhle zbraň hromadného ničení si někdo dovede představit bez podrobného schématu, ale jisté je že my, tenkrát žáci nezbední, pár let po ukončení druhé války, zvané též světová, jsme ji s úspěchem používali nejen o přestávkách, ale i v hodinách k odstřelování rozmanitých cílů.
    Primitivové si obvykle vyřizovali osobní účty, ti vyspělejší z nás se soustředili na strategické obliny macatějších spolužaček, a někteří obzvlášť vykutálení jedinci se pokoušeli umístit svůj hrášek ve výstřihu soužky třídní.
    Ano, čtete dobře, hrášek.. To bylo to nejlepší střelivo, které jsme vkládali do zavařovací gumy, napínané přes tužku umístěnou na krabičce od zápalek. Z kratší strany byl ke krabičce přimontován kolíček na prádlo, vulgo klamerka, který svými čelistmi hrášek s napnutou gumičkou držel. Zmáčknutím kolíčku došlo k uvolnění hrášku.., a světe div se, sem tam se někdo opravdu trefil.
    Když toto poválečné šílenství zachvátilo skoro celou školu, přistoupil řídící k tenkrát čerstvě namotovanému školnímu rozhlasu a my všichni v kraťasech jsme pak museli si zapsat do žákovských knížek výše uvedenou větu. „Maminko a tatínku….“
    Příslušné soužky třídní nám to pak se vztyčeným ukazovákem podepsaly s tím, že druhý den dohlédnou, jestli to svým podpisem stvrdili rovněž naši rodičové.
    Můj otec, který pár svých nejlepších let strávil v německých odtučňovacích táborech Osvětim a Buchenwald, s huronským smíchem se při podpisování pochopitelně jako pokoušel mi dát jednu povinně výchovnou za ucho, kdežto má téměř učitelka matka to pojala zásadně.
    Pár facek naostro hned, a téměř čtrnáct dní do vysvědčení jsem nemohl z domu, a místo jednoho kýblu rybízu jsem musel denně natrhat na zahradě skoro dva. Bylo to těsně před vysvědčením a prázdniny se začaly ztrácet v nedohlednu. Škola hrou.., pochopitelně…
    Snad tehdy jsem poprvé zcela a úplně pochopil, že to táta v těch táborech asi neměl až tak lehké….Arbeit macht frei…
    Samozřejmě, že přeháním, ale tenkrát jsem pocítil s otcem poprvé jakési krásné spiklenectví. Snažil se mi ten trest svou velkorysou nevšímavostí všemožně ulehčit. Ne tak maminka, ona dobře věděla, že velkorysé promíjení takových zásadních záležitosti se nemusí vyplatit. Otec jistě taky z klukoviny převedl, tenkrát za Němců, pár českých vojáků do zahraničí a ona potom na něho musela skoro čtyři roky čekat. Kdyby babička byla přísnější, a ne taková volnomyšlenkářka….
    No, dyť se táta taky vůbec nemusel vrátit, a já bych se nenarodil, že….
    Jo, jo, maminko a tatínku, všeliké vychovatelky to nikdy neměly v historii asi lehké.. Rozeznat kdy jde o klukovinu, hrdinský čin nebo začínající terorismus .., a pamatujte si soudruzi, kdo lže…, a škoda facky, která padne vedle, pánové…, a klobouk dolů před všemi dobrými kantory …, a je toho opravdu moc.., a bude ještě trvat asi hrozně dlouho…., a co jsem to vlastně chtěl říct…
    http://ru.warnet.ws/img4/171/foto/23.jpg

  2. Jan Porizek napsal(a)

    Škoda, že to všechno mám již za sebou. Jak rád bych ještě strašil spolužačky, třeba wbgardenem…

  3. wbgarden napsal(a)

    Drahý Pořízku, s tím mládím opatrně, prosím, byste se neblamoval příliš neb spolužačkám se kdysi o mně spíš po nocích zdálo. O strašení nemůže být řeč.
    Akorát rozmanití narcisové bývají v mé přítomnosti drobátko nesví….
    http://korzik.net/uploads/posts/2010-09/1284564405_podborka_74.jpg

  4. Jan Porizek napsal(a)

    Ale vždyť právě o to jde! A děvčata se rády nechávají strašit. // Na foto je malý chlapec s rozbrušovačkou. Je v tom skrytý náznak?

  5. Jan Krůta napsal(a)

    Moc krásné vzpomínání. S dovolením zítra přemístím i na hlavní stránku!

  6. Camilla napsal(a)

    Mám také jednu pěknou poznámku, dokonce z první třídy. …Vaši dceru na záchodě navedl hluchoněmý spolužák V, aby vyhodila dekl od záchodu na střechu tělocvičny a ona tak učinila. Já dnes nechápu jak mě mohll navést hluchoněmý spolužák a také co jsme spolu dělali na záchodě. No, dekl jsem vyhodila z okna na rovnou střechu přízemní tělocvičny, dostala jsem poznámku a přišel i trest. Musela jsem jít do 9. třídy na stupínek a pěkně hlasitě vylíčit těm velkým a krásným frajerům co jsem provedla a musela jsem je požádat, aby někdo vylezl na střechu a sundal ten dekl. Asi jsem se nikdy v životě víc nestyděla, pocit toho studu snad cítím ještě dnes.

  7. lukrecia napsal(a)

    Můj nejstarší vyfasoval v tuším páté třídě obávanou pedagožku. Neměl ji rád. Ona jeho taky ne. Jemu se nedivím. Já ale ukazovala vlídnou tvář a bylo to samé: ona je důsledná, ale naučí apod. V té ženě bylo cosi zlého. Syn měl mít trojúhelník s ryskou. Zakoupila jsem žádanou pomůcku. Vystála jsem frontu v místním pidipapírnictví. Za měsíc: “Nemá trojúhelník s ryskou!”To se opakovalo až do ČERVNA! Proč jsem musela stát ty hrozné fronty? Abych měla jistotu, že pomůcka byla zakoupena. A hlavně – syn se mi po nějaké době přiznal, že ten trojúhelník cestou do školy vždycky rozlámal. Proč? Aby “ta baba měla vztek!” A to si mě jednou – po rodičovském sdružení – nechala souška nakonec, až ostatní rodiče odejdou! To kvůli tomu trojúhelníku. De facto jsem byla poškole!

  8. Peggy napsal(a)

    Ahoj Wb… moc pěkný čtení..nejen chrlení básní ale i jiných útvarů dokonalých a čarodějných :-), bylo vám naděleno. Říká se tomu talent a když k tomu přidám pracovitost, ani se těm holkám a těm narcisům nedivím..:-) K holkám se nepřidám.(nemám ráda vzpomínání, pokud nemusím…) Věčná jiskra a nepokořený mládí je mi však na Vás sympatický..No a jak jinak, humor!!! Tak dobrou, a holkám pěkný sny.:-)!

  9. Ondra napsal(a)

    Super,dlouho jsem se takhle nezasmál.Vzpomínám si,že když jsem do školy chodil já,měli jsme soudruha učitele,který byl tak dobrácký,že jsme si poznámky psali jen na papírek a druhého,kterému jsme museli odnést žákajdu do kabinetu a on nám jí o přestávce vrátil prázdnou,ale s takovou fackou,že jsme si to pamatovali mnohem déle,než nějakou poznámku.

  10. lukrecia napsal(a)

    Mám prožitou i jednotřídku. A pan řídící – tehdy soudruh – bydlel ve škole. Oj – to bylo! Nezdárné žáčky netrýznil poznámkami, proč taky, znal celou vesnici a rodiče žáků byli jeho žáky minulými. Stačilo mu jednou přejít přes náves a vyřídil vše podstatné. Děti neodesílal do zvláštní, on je prostě naučil. A když to některý z malých zlobilů nestíhal v normálním čase, byla tady poškola. Kdy? V sobotu odpoledne. Žáček se nedostavil? Pan řídící opět nepsal poznámku, jen si došel na plácek, kluka vytáhnul od fotbalu a hurá do školy. Cestou mu nějakou vrazil a věřte, že si nikdo nestěžoval.

Napsat komentář