LEGRANDON na květen 2020:
-Doktore, co dáváte tomu pacientovi s koronavirem?
-Palačinky, lívance, pizzu.
-A to pomáhá?
-Nevím, ale vejde se to pod dveře!
Celý příspěvek
Legrandon na duben 2016
V nebi se všichni shodujou, že je tam neskutečná nuda a že by to chtělo nějakej pořádnej mejdan. Všichni jsou pro, akorát Ježíš nesouhlasí:
„Chlapi, neblbněte, po poslední večeři jsem byl tři dni mrtvej.“
Celý příspěvek
Legrandon na prosinec
Stěžoval si děda u lékaře:
“Pane doktore, já mám často v noci sen, jak spousta polonahých dívek pobíhá kolem mé postele…”
“A vy byste chtěl, abych vám pomohl se toho snu zbavit?”
“Ne, jenom ať tolik nedupou!”
Celý příspěvek
Legrandon na listopad
Dědeček si zavolá vnuka a říká: “Když mi doneseš nenápadně jednu tu modrou pilulku, co má tatínek v nočním stolku, tak zítra u snídaně najdeš pod talířkem stokorunu”.
Vnuk udělal, co dědeček chtěl a těšil se na snídani.
Ráno u snídaně se vnuk opatrně podíval pod talířek a byla tam tisícovka. Naklonil se k dědečkovi a pošeptal mu: “Dědo, ale říkal jsi stovku a je tam tisícovka”.
“Já vím”, řekl dědeček, “těch devět stovek je od babičky”.
Celý příspěvek
Legrandon na říjen
V USA sedí dva chlapíci v hospodě, popíjejí pivo a ten jeden říká:
“Ty slyšel jsi to o té Evropě, ti běženci to by mohl být pořádný problém”,
druhej se napije a říká:”
No to mi povídej,vůbec nevím jak by se to mělo řešit ale průšvih to je určitě”.
U baru sedí indián který to zaslechne a smutně prohodí:
“Jo jo,my jsme to v minulosti také podcenili”…
=
Celý příspěvek
Legrandon na září
žena: Pijete pivo?
muž: Áno
žena: Koľko piva denne?
muž: Zvyčajne asi 3
žena: Koľko platíte za pivo?
muž: asi 1 €
žena: A ako dlho pijete pivo?
muž: Asi 30 rokov
žena: Takže jedno pivo stojí 1€ a vypijete tri denne, čo je mesačne asi 90 €. Za jeden rok by to bolo približne 1100 €, mám pravdu?
muž: asi áno
žena: za 30 rokov by to bolo vyše 32.000€, že?
muž: je to možné
žena: Viete, že ak by ste tie peniaze neminuli na pivo, ale si ich uložili na úrokový účet, mohli by ste si za to teraz kúpiť Ferrari ???
muž: Pijete pivo?
žena: Nie.
muž: A kde máte Ferrari ?
Celý příspěvek
Legrandon na srpen
Otec s matkou takmer dva roky nevideli svoju dcéru. Potom ju navštívili v Bratislave v jej krásnom novombyte.Matka žasla nad intímnym budoárom, širokou francúzskou posteľou,rafinovanými šatami…
Otec žasl nad novým sporťákem pod okny a nad domácím kinem…
Matka sa jej pýta:
“Dcérenka moja, ako si sa dostala k rtakému bohatstvu?”
“Celkom jednoducho,” vysvětluje dcéra. “Som zástupkyňa.”
“A koho zastupuješ?” pýta sa otec.
“Nó,” usmeje sa dcéra, “manželky, priatelky a iné unavené ženy.”
Celý příspěvek
Legrandon na červenec
Při sprchování říká jedna prostitutka druhé:
“Ty máš na zadku nějaké pupínky.”
“To nejsou pupínky, to je ceník služeb pro nevidomé…”
Celý příspěvek
Legrandon na červen
Poslední slova před smrtí:
“Byl jsem pyrotechnik. Nevěříš?”
“Hm. Ten tygr je určitě napapanej!”
“Co to tady tiká?”
“Ne, ten žebřík nemusíš držet!”
“Propadla jsem u matury, tati!”
Celý příspěvek
Legrandon na květen
„Tatínku, maminko, rozhodl jsem se osamostatnit.“
„Skvělé, synku, opravdu skvělé rozhodnutí.“
“Fajn. Kufry máte na chodníku před barákem.“
Celý příspěvek
Legrandon na duben
To se takhle po dlouhé době potkají dva kamarádi. Ten jeden zve druhého na pivo. “Já nemůžu, mě by manželka pak nepustila domů, kdybych přišel připitý!” A ten první mu poradí: “Poslouchej, já to dělám takhle. Přijdu domů ke dveřím, svlíknu se donaha, zazvoním a když se otevřou dveře, hodím všechny věci dovnitř. Manželka mě venku stát nahatýho nenechá!” A tak se spolu sťali jak hovada. Asi za týden se zase potkají a ten, co mu radil, se ptá toho druhého: “Tak co, jdeme se zase opít?” “ Po tom minulém fiasku raději ani ne!” “Tak počkej, co se stalo?” “No, přede dveřmi jsem se svlíknul do naha … zazvoním, a když se dveře otevřely, tak jsem tam hodil hadry. Pak se zase zavřely a ozvalo se: PŘÍŠTÍ STANICE KAČEROV!!!…”
Celý příspěvek
Legrandon na březen
Pekl jsem kuřecí kousky a k tomu vařil rýži. V nějakém obchůdku jsem si koupil jasmínovou. Kambodžskou. Takovou jsem ještě nejedl. Hledám návod. Nechybí:
1. Vložte 2 šálky rýže do hrnce rýže.
2. Opláchněte rýži s vodou pouze jednou.
3. Přidejte 3 šálky vody, datailní rýže, vařič víko a zapněte ji.
4. Neotvírejte vařič rýže víko těsně.
5. Po 10-15 minutách, chmýří s vidličkou a slouží horká.
Rýže skvělá, automatický překladač se smyslem pro humor.
P.S.: Chmýří zaplaťpámbu nikde… 🙂
Celý příspěvek
MAMINKO A TATÍNKU….
„Maminko a tatínku, ohrožuji životy svých spolužáky tím, že na ně střílím z nástrojů, které jsem si sám vyrobil, z krabičky od zápalek, kolíčku na prádlo, zavařovací gumy a tužky ….“
Nevím, jestli si tuhle zbraň hromadného ničení si někdo dovede představit bez podrobného schématu, ale jisté je že my, tenkrát žáci nezbední, pár let po ukončení druhé války, zvané též světová, jsme ji s úspěchem používali nejen o přestávkách, ale i v hodinách k odstřelování rozmanitých cílů.
Primitivové si obvykle vyřizovali osobní účty, ti vyspělejší z nás se soustředili na strategické obliny macatějších spolužaček, a někteří obzvlášť vykutálení jedinci se pokoušeli umístit svůj hrášek ve výstřihu soužky třídní.
Ano, čtete dobře, hrášek.. To bylo to nejlepší střelivo, které jsme vkládali do zavařovací gumy, napínané přes tužku umístěnou na krabičce od zápalek. Z kratší strany byl ke krabičce přimontován kolíček na prádlo, vulgo klamerka, který svými čelistmi hrášek s napnutou gumičkou držel. Zmáčknutím kolíčku došlo k uvolnění hrášku.., a světe div se, sem tam se někdo opravdu trefil.
Když toto poválečné šílenství zachvátilo skoro celou školu, přistoupil řídící k tenkrát čerstvě namotovanému školnímu rozhlasu a my všichni v kraťasech jsme pak museli si zapsat do žákovských knížek výše uvedenou větu. „Maminko a tatínku….“
Příslušné soužky třídní nám to pak se vztyčeným ukazovákem podepsaly s tím, že druhý den dohlédnou, jestli to svým podpisem stvrdili rovněž naši rodičové.
Můj otec, který pár svých nejlepších let strávil v německých odtučňovacích táborech Osvětim a Buchenwald, s huronským smíchem se při podpisování pochopitelně jako pokoušel mi dát jednu povinně výchovnou za ucho, kdežto má téměř učitelka matka to pojala zásadně.
Pár facek naostro hned, a téměř čtrnáct dní do vysvědčení jsem nemohl z domu, a místo jednoho kýblu rybízu jsem musel denně natrhat na zahradě skoro dva. Bylo to těsně před vysvědčením a prázdniny se začaly ztrácet v nedohlednu. Škola hrou.., pochopitelně…
Snad tehdy jsem poprvé zcela a úplně pochopil, že to táta v těch táborech asi neměl až tak lehké….Arbeit macht frei…
Samozřejmě, že přeháním, ale tenkrát jsem pocítil s otcem poprvé jakési krásné spiklenectví. Snažil se mi ten trest svou velkorysou nevšímavostí všemožně ulehčit. Ne tak maminka, ona dobře věděla, že velkorysé promíjení takových zásadních záležitosti se nemusí vyplatit. Otec jistě taky z klukoviny převedl, tenkrát za Němců, pár českých vojáků do zahraničí a ona potom na něho musela skoro čtyři roky čekat. Kdyby babička byla přísnější, a ne taková volnomyšlenkářka….
No, dyť se táta taky vůbec nemusel vrátit, a já bych se nenarodil, že….
Jo, jo, maminko a tatínku, všeliké vychovatelky to nikdy neměly v historii asi lehké.. Rozeznat kdy jde o klukovinu, hrdinský čin nebo začínající terorismus .., a pamatujte si soudruzi, kdo lže…, a škoda facky, která padne vedle, pánové…, a klobouk dolů před všemi dobrými kantory …, a je toho opravdu moc.., a bude ještě trvat asi hrozně dlouho…., a co jsem to vlastně chtěl říct…
http://ru.warnet.ws/img4/171/foto/23.jpg
Škoda, že to všechno mám již za sebou. Jak rád bych ještě strašil spolužačky, třeba wbgardenem…
Drahý Pořízku, s tím mládím opatrně, prosím, byste se neblamoval příliš neb spolužačkám se kdysi o mně spíš po nocích zdálo. O strašení nemůže být řeč.
Akorát rozmanití narcisové bývají v mé přítomnosti drobátko nesví….
http://korzik.net/uploads/posts/2010-09/1284564405_podborka_74.jpg
Ale vždyť právě o to jde! A děvčata se rády nechávají strašit. // Na foto je malý chlapec s rozbrušovačkou. Je v tom skrytý náznak?
Moc krásné vzpomínání. S dovolením zítra přemístím i na hlavní stránku!
Mám také jednu pěknou poznámku, dokonce z první třídy. …Vaši dceru na záchodě navedl hluchoněmý spolužák V, aby vyhodila dekl od záchodu na střechu tělocvičny a ona tak učinila. Já dnes nechápu jak mě mohll navést hluchoněmý spolužák a také co jsme spolu dělali na záchodě. No, dekl jsem vyhodila z okna na rovnou střechu přízemní tělocvičny, dostala jsem poznámku a přišel i trest. Musela jsem jít do 9. třídy na stupínek a pěkně hlasitě vylíčit těm velkým a krásným frajerům co jsem provedla a musela jsem je požádat, aby někdo vylezl na střechu a sundal ten dekl. Asi jsem se nikdy v životě víc nestyděla, pocit toho studu snad cítím ještě dnes.
Můj nejstarší vyfasoval v tuším páté třídě obávanou pedagožku. Neměl ji rád. Ona jeho taky ne. Jemu se nedivím. Já ale ukazovala vlídnou tvář a bylo to samé: ona je důsledná, ale naučí apod. V té ženě bylo cosi zlého. Syn měl mít trojúhelník s ryskou. Zakoupila jsem žádanou pomůcku. Vystála jsem frontu v místním pidipapírnictví. Za měsíc: “Nemá trojúhelník s ryskou!”To se opakovalo až do ČERVNA! Proč jsem musela stát ty hrozné fronty? Abych měla jistotu, že pomůcka byla zakoupena. A hlavně – syn se mi po nějaké době přiznal, že ten trojúhelník cestou do školy vždycky rozlámal. Proč? Aby “ta baba měla vztek!” A to si mě jednou – po rodičovském sdružení – nechala souška nakonec, až ostatní rodiče odejdou! To kvůli tomu trojúhelníku. De facto jsem byla poškole!
Ahoj Wb… moc pěkný čtení..nejen chrlení básní ale i jiných útvarů dokonalých a čarodějných :-), bylo vám naděleno. Říká se tomu talent a když k tomu přidám pracovitost, ani se těm holkám a těm narcisům nedivím..:-) K holkám se nepřidám.(nemám ráda vzpomínání, pokud nemusím…) Věčná jiskra a nepokořený mládí je mi však na Vás sympatický..No a jak jinak, humor!!! Tak dobrou, a holkám pěkný sny.:-)!
Super,dlouho jsem se takhle nezasmál.Vzpomínám si,že když jsem do školy chodil já,měli jsme soudruha učitele,který byl tak dobrácký,že jsme si poznámky psali jen na papírek a druhého,kterému jsme museli odnést žákajdu do kabinetu a on nám jí o přestávce vrátil prázdnou,ale s takovou fackou,že jsme si to pamatovali mnohem déle,než nějakou poznámku.
Mám prožitou i jednotřídku. A pan řídící – tehdy soudruh – bydlel ve škole. Oj – to bylo! Nezdárné žáčky netrýznil poznámkami, proč taky, znal celou vesnici a rodiče žáků byli jeho žáky minulými. Stačilo mu jednou přejít přes náves a vyřídil vše podstatné. Děti neodesílal do zvláštní, on je prostě naučil. A když to některý z malých zlobilů nestíhal v normálním čase, byla tady poškola. Kdy? V sobotu odpoledne. Žáček se nedostavil? Pan řídící opět nepsal poznámku, jen si došel na plácek, kluka vytáhnul od fotbalu a hurá do školy. Cestou mu nějakou vrazil a věřte, že si nikdo nestěžoval.