LEGRANDON na květen 2020:
-Doktore, co dáváte tomu pacientovi s koronavirem?
-Palačinky, lívance, pizzu.
-A to pomáhá?
-Nevím, ale vejde se to pod dveře!
Celý příspěvek
Legrandon na duben 2016
V nebi se všichni shodujou, že je tam neskutečná nuda a že by to chtělo nějakej pořádnej mejdan. Všichni jsou pro, akorát Ježíš nesouhlasí:
„Chlapi, neblbněte, po poslední večeři jsem byl tři dni mrtvej.“
Celý příspěvek
Legrandon na prosinec
Stěžoval si děda u lékaře:
“Pane doktore, já mám často v noci sen, jak spousta polonahých dívek pobíhá kolem mé postele…”
“A vy byste chtěl, abych vám pomohl se toho snu zbavit?”
“Ne, jenom ať tolik nedupou!”
Celý příspěvek
Legrandon na listopad
Dědeček si zavolá vnuka a říká: “Když mi doneseš nenápadně jednu tu modrou pilulku, co má tatínek v nočním stolku, tak zítra u snídaně najdeš pod talířkem stokorunu”.
Vnuk udělal, co dědeček chtěl a těšil se na snídani.
Ráno u snídaně se vnuk opatrně podíval pod talířek a byla tam tisícovka. Naklonil se k dědečkovi a pošeptal mu: “Dědo, ale říkal jsi stovku a je tam tisícovka”.
“Já vím”, řekl dědeček, “těch devět stovek je od babičky”.
Celý příspěvek
Legrandon na říjen
V USA sedí dva chlapíci v hospodě, popíjejí pivo a ten jeden říká:
“Ty slyšel jsi to o té Evropě, ti běženci to by mohl být pořádný problém”,
druhej se napije a říká:”
No to mi povídej,vůbec nevím jak by se to mělo řešit ale průšvih to je určitě”.
U baru sedí indián který to zaslechne a smutně prohodí:
“Jo jo,my jsme to v minulosti také podcenili”…
=
Celý příspěvek
Legrandon na září
žena: Pijete pivo?
muž: Áno
žena: Koľko piva denne?
muž: Zvyčajne asi 3
žena: Koľko platíte za pivo?
muž: asi 1 €
žena: A ako dlho pijete pivo?
muž: Asi 30 rokov
žena: Takže jedno pivo stojí 1€ a vypijete tri denne, čo je mesačne asi 90 €. Za jeden rok by to bolo približne 1100 €, mám pravdu?
muž: asi áno
žena: za 30 rokov by to bolo vyše 32.000€, že?
muž: je to možné
žena: Viete, že ak by ste tie peniaze neminuli na pivo, ale si ich uložili na úrokový účet, mohli by ste si za to teraz kúpiť Ferrari ???
muž: Pijete pivo?
žena: Nie.
muž: A kde máte Ferrari ?
Celý příspěvek
Legrandon na srpen
Otec s matkou takmer dva roky nevideli svoju dcéru. Potom ju navštívili v Bratislave v jej krásnom novombyte.Matka žasla nad intímnym budoárom, širokou francúzskou posteľou,rafinovanými šatami…
Otec žasl nad novým sporťákem pod okny a nad domácím kinem…
Matka sa jej pýta:
“Dcérenka moja, ako si sa dostala k rtakému bohatstvu?”
“Celkom jednoducho,” vysvětluje dcéra. “Som zástupkyňa.”
“A koho zastupuješ?” pýta sa otec.
“Nó,” usmeje sa dcéra, “manželky, priatelky a iné unavené ženy.”
Celý příspěvek
Legrandon na červenec
Při sprchování říká jedna prostitutka druhé:
“Ty máš na zadku nějaké pupínky.”
“To nejsou pupínky, to je ceník služeb pro nevidomé…”
Celý příspěvek
Legrandon na červen
Poslední slova před smrtí:
“Byl jsem pyrotechnik. Nevěříš?”
“Hm. Ten tygr je určitě napapanej!”
“Co to tady tiká?”
“Ne, ten žebřík nemusíš držet!”
“Propadla jsem u matury, tati!”
Celý příspěvek
Legrandon na květen
„Tatínku, maminko, rozhodl jsem se osamostatnit.“
„Skvělé, synku, opravdu skvělé rozhodnutí.“
“Fajn. Kufry máte na chodníku před barákem.“
Celý příspěvek
Legrandon na duben
To se takhle po dlouhé době potkají dva kamarádi. Ten jeden zve druhého na pivo. “Já nemůžu, mě by manželka pak nepustila domů, kdybych přišel připitý!” A ten první mu poradí: “Poslouchej, já to dělám takhle. Přijdu domů ke dveřím, svlíknu se donaha, zazvoním a když se otevřou dveře, hodím všechny věci dovnitř. Manželka mě venku stát nahatýho nenechá!” A tak se spolu sťali jak hovada. Asi za týden se zase potkají a ten, co mu radil, se ptá toho druhého: “Tak co, jdeme se zase opít?” “ Po tom minulém fiasku raději ani ne!” “Tak počkej, co se stalo?” “No, přede dveřmi jsem se svlíknul do naha … zazvoním, a když se dveře otevřely, tak jsem tam hodil hadry. Pak se zase zavřely a ozvalo se: PŘÍŠTÍ STANICE KAČEROV!!!…”
Celý příspěvek
Legrandon na březen
Pekl jsem kuřecí kousky a k tomu vařil rýži. V nějakém obchůdku jsem si koupil jasmínovou. Kambodžskou. Takovou jsem ještě nejedl. Hledám návod. Nechybí:
1. Vložte 2 šálky rýže do hrnce rýže.
2. Opláchněte rýži s vodou pouze jednou.
3. Přidejte 3 šálky vody, datailní rýže, vařič víko a zapněte ji.
4. Neotvírejte vařič rýže víko těsně.
5. Po 10-15 minutách, chmýří s vidličkou a slouží horká.
Rýže skvělá, automatický překladač se smyslem pro humor.
P.S.: Chmýří zaplaťpámbu nikde… 🙂
Celý příspěvek
Paní Jano, pamatuji si Janu Tomasovou ze staré Mezery. Tato paní měla čtivé povídky a věcné a pragmatické komenty v diskusích a ráda jsem ji četla, neb její texty splňovaly to, proč člověk chodí na literární weby. Přečíst si hezkou povídku či báseň a pobavit se. Jste to Vy nebo se jedná jen o shodu jmen? (já jsem zaregistrována i na nové Mezeře a dokonce tam jsem něco jako redaktor:-)))).
K Vašemu postřehu o pomerančích. Konečně se také prodávají pomeranče, co se dají na sjezdovce oloupat, aniž byste měla zadřenou kůru za nehty a bundu pokecanou od šťávy. Ovšem přešlechtěná italská jablíčka vám nerozvoní žádná sjezdovka:-)))
Jedná se o shodu jmen (a samozřejmě doufám, že máme shodné i to ostatní, co jste uvedla 😉 ;))
Ale je to zajímavé, já jsem na žádnou takovou Janu T. nikdy nenarazila, pouze na jednu houslistku a jednu majitelku chovné stanice nějakého psího plemene 🙂
Co se týká rajských jablíček, tak já mám s nimi ten nejintezivnější čichací zážitek právě z Itálie! 🙂
J.
Jo to ostatní máte shodné, přečetla jsem váš článek s chutí. Já jsem tedy myslela obyčejná jablka, taková ta velká zelená bez chuti a vůně. Ovšem je fakt, že v Itálii voní všechno jinak. Můj nejintenzivnější smyslový zážitek z Itálie byl tento: http://www.suvicka.cz/?p=4031
No vida, jak se člověk snadno dostane do komunikačních problémů! 😉 Řekne se “italské” a “jablíčko” a mně se hned vybaví jedině to rajské 🙂
S těmi zelenými nerajskými máte ale pravdu 🙂
J.
Jako majitel převelice čmuchací Bobinky Vám mám sdělit, že se velice mýlíte, když popsané podmínky považujete za ideální. Bobina vzkazuje, že má sice sníh velice ráda, ale čmuchání v něm je nesmírně namáhavé, zvláště když je pod nulou a (jak ona poučně dodává) pohyb molekul je velmi, ale velice omezený, takže to by se pak jedna mohla učmuchat a kde nic tu nic. Vy si ten pomeranč vyčmuchutnáte (říká Bobina), protože právě v takových podmínkách Vám žádné jiné vůně neinterferují a tak máte jen a jen jej.
To já vím 🙂 Karel mě už poučil 🙂 Na sněhu to nejde, to se musí pak tlapou hrabat, aby se ty molekuly aspoň trochu rozvířily 😉 Tohle je už starší text, vzniklý jedno studené listopadové ráno, když jen mlha zmrzla 🙂
Ale s tím pomerančem je to pro mě stejně záhada, neboť třeba banán tam cítit není? Nebo jsem jen ovlivněna nějakým svým speciálním vztahem k pomerančům možná? 😉
J.
My jsme kdysi v deváté třídě v nějaké příručce škobrtli o větu: “Banán jest chuti mdlé”, která nás i s dodatkem přítele Meiera (…a olovo v punčoše taviti nelze) provázela studiemi. Z toho vyplývá, že i jeho vůně jest mdlá a proto šimpanzí samičky dávají přednost partnerům, kteří jim přinesou ulovenou guerézu před těmi, kteří nosí banány.
Ostatně soudím, že ani brambor by se svou vůní na sjezdovce nevyznamenal…
Tak guerézu asi zkoušet nebudu, ale bramboru bych mohla na sjezdovce prověřit 😉
J.
PS
Banán není chuti mdlé, ale je v chuti rafinovanější, ne tak na první dojem podbízivý 😉
Nevím jaké byly asi před čtrnácti dny čmuchací podmínky a co dělaly zrovna molekuly, to mi též dost asi unikalo, ale ucítil jsem to, jen co jsem po ránu otevřel vchodové dveře. Všude bylo neskutečné bílo. Po krátkém intenzivním průzkumu jsem pak do toho, díky té sněhové nádheře, samozřejmě i šláp a nebudete mi věřit, jako na sjezdovce, jako na sjezdovce….
Zbožňuji pejsků rozmanité venčitele…
Jinak banán samozřejmě do každé rodiny. Rafinovaný a ne příliš podbízivý….
http://www.xa-xa.org/uploads/posts/2009-03/1237909616_49b4dd82b0a4e.jpg
No vida kam se lze skrze loupání pomerančů na sjezdovce až dostat 😉
Psí tentononc míváme rovnou mezi vraty! Kolem nich vede místní oblíbená venčičí trasa. Tak se učím kličkovat a taky mnohdy rozliším, který pejskař byl ranním ptáčetem. Nevím, co psí miláčky přitahuje do míst, kam bych si ráda šlápla, kdyby to připadalo v úvahu. Nevynechá žádný. Když do toho nadělení, vzešlého z útrob některého z rozměrnějších hostů psího hotelu, který je téměř v našem sousedství, vjede auto, smrdíme někdy ještě na parkovisti. A to se ve městech vybírají pokuty, že páníček nesebral hovínko do pytlíčku. Přesto mám ráda zvířata.
Když jdu na procházku se psem, tak s sebou nosím v kapse mikroteňáky a kdyby něco, tak to seberu. Pokud kolem vás vede oblíbená psí trasa, tak požádejte MěÚ, aby tam instaloval takové ty schránky s pytlíky a lopatičkami (i když ne každému blbovi to trkne, že to je pro něho). Anebo si dejte nápis na vrata (ten už jsem viděla): Pejskaři, nechoďte k nám srát, my k vám také nechodíme!
Zdravím, s lopatičkama to asi neklapne, v obci je nás dvě stě obyvatel, včetně kojenců, ale nevím, kdo ti kojenci jsou! Všude kolem nás je volná příroda, jediné, co nevyrostlo u cesty, jsou naše vrata a plot. Stačí, aby člověk ty vrata nezavřel a psíci vběhnou do zahrady, aby to udělali až tam. To si pak musím zapamatovat, kvůli kličkování, protože jak se to přilepí na trávu, je lopata právě jenom na to. Ve městě se mi povedla úžasnější vychytávka: Byla jsem s taškou na kolečkách venku. Po návratu mi mužský povídá, že ta chodba nějak smrdí. Okukoval ervéhápku a bylo to tam! Na kolečku. Přilepené. Šťoural to náhodně získaným klacíkem na balkóně a hlasitě žasnul, že kdyby bylo v celém městě jediné, já se trefím! Větrali jsme dlouho a dlouho.