Ono se řekne – odpovědět…

 

Tak jsem nakoukl na boční liště na anketu, kterak a jak v novém roce. Nejdříve jen tak na ty anketní otázky – lépe řečeno možnosti, a pak jsem si pohrával s myšlenkou, jak bych odpověděl.

Neodpověděl jsem, protože se ne a ne vymanit z přesvědčení, že nejde odpovědět kladně jen na jednu otázku, a na ostatní, nebo některé z nich také.  Pak jsem nakoukl na dosavadní skóre a málem jsem zkoprněl. Moje favorizovaná odpověď je na posledním místě. Moje poslední místo – vynechám-li, že přestanu kouřit, neb jsem tak učinil právě před dvaatřiceti lety – je na místě prvním!  Jak je to možné, že se tak míjím. A přišel jsem na to. Každou blbost nejdříve poměřuji exaktně a v souvislostech. Teprve pak přicházejí na řadu emoce a s nimi i přání.

Tak je to i s těmi otázkami a možnými odpověďmi na ně. Navíc, některé ty otázky v mých očích ztěží mohou stát samostatně beze vztahu podmíněnosti s jinými.

Tak si dovolím stručný komentář toho, jak se na ně dívám já a jak bych odpověděl:

Na první místo bych dal „Začnu více šetřit“. Tedy, ne že bych chtěl, ale budu muset. Vy ne? Vždyť se podívejte okolo, všechno dražší. Elektrika, plyn, vejdu do „Alberta“ a protočí se mi panenky, co se den ze dne dá udělat s cenami, zastavím se v Baumaxu pro brikety z pilin a u pokladny se přu s paní, co tam ty desátky vybírá, že se spletla, a ona že ne – a měla pravdu, desetikilový balíček od nového roku dražší o čtyři koruny, jářku devět procent. Kilo těch pilin, co v krbových kamnech shoří za půl hodiny ani se moc neohřejete už stojí pětikačku. Platy ve veřejné sféře o deset procent dolů – tedy kromě zdravotníků a učitelé, kterých je, pravda, nejvíce,  v soukromé sféře šly dolů už předtím a s nimi i zvýšení nezaměstnanosti, a že by mě ty čtyři stovky na důchodu zrovna vytrhly, to sotva.

Takže jasné první místo.

Tím je automaticky znegována favoritní možnost ostatních, tedy ta, která je dosud jasně na prvním místě, že se nic nezmění, že to bude jako ve starém roce. I o svém „kouření“ jsem už pojednal. Budu hubnout … to moc neberu, váhu mám akorát, budu myslet víc na sebe nebo zkusím být míň sám – jak toho dosáhnout, když žijete s manželkou sami na baráku? A děcka mají svůj vlastní život. Tak už mi zbývá jen splnit si jedno velké přání anebo zvolnit. Velká přání nemám, jen takové maličkosti, takové, jejichž postupné plnění dokázalo naši generaci naplňovat po celý život.

Takže – vedle toho šetření ZVOLNÍM. Nebo vy, jako důchodci máte na něco čas? Pro mě zatím platilo, že jako důchodce mám tu výsadu, že nemusím ctít sobotu a neděli. Protože u důchodců sobota a neděle je totéž jako všední den a naopak. No, a já jsem musel – ne že bych v letošním roce už nemusel – den co den makat jako šroub. Kdo vlastníma rukama renovujete padesát let starý barák, máte k tomu zahradu a dvě domácnosti dospělých dětí, víte o čem mluvím. Takže můj dobrovolný favorit je jasný. A věřím, že mi umožní i ten luxus splnit si zase jedno z těch malých přáníček – udělat si s manželkou a naší čivavkou  po třech letech, kdy tenhle důchodový kolotoč prožívám, konečně aspoň týdenní dovolenou někde v českých městech a šumavských luzích a hájích, kam mě to, „kluka“ ze strmých beskydských kopců a hor, tak nějak táhne srdcem.

Komentáře

  1. Peggy napsal(a)

    Hezký víkend, čímž tedy především tohle sobotní ráno, Lexi a všichni v Brejlích. Nakouknu až po vikendu, takže tohle nakouknutí bylo spíš ze zvědavosti, co milého na cestu, hlavně v literárním :-).No tak jen skokově, za chvilku bude muž v předsíni už okusovat kufry, tak jen k anketě.. Já ankety nevyplňuji, jen když je opravdu nutný, nebo je to potřeba. Lexi, tohle trápení jste si mohl ušetřit,od jistý doby, a už jsem to psala i na Vanilce, přesně si nevybavuji, o čem anketa byla, není , podle mýho, vůbec to, co je skutečně pravda. Až se vrátím, schválně si některé téma,které mě dostaly nejvíc , vyhledám. Pokud by tomu tak skutečně bylo, jsme občas dokonalí, nikdy nelžem, nikdy jsme ani myšlenkou nepomyslei na někoho jinak, než nevinně(muž, žena)blablabla..od tý doby , Honza se asi nazlobí, nejsem v tomto směru aktivní. Takže si myslím, že buď to účastníci an.mysleli jinak, nebo je to zase jako jindy..Já tam dám tedy vyjmečně dnes to svý,(neb že budu šetřit, je pro mne úkol celoživotní a neustále komtrolovaný mým protějškem, ale stejně nedostatečně plněný,chichi)že zkusím být míň sama. Mám nově mou nejlepší kamarádku už doma, takže budu jezdit sama za ní (bez doprovodu chich),vydám se za druhou (sama) do Německa,(odkládám neustále, ) dlaší mě už dlouho zve k ní do Brna a takdále a tak dále.výstavy (zase jen sam, neboť si je tak nejlíp vychutnám,)..blabla.. podřizuji se víc tomu, co baví nás oba,kam chce i můj muž, a tak mi spousta věcí utíká..Nezvolním, naopak, času je málo a jdu to tam Lexi vrazit!už ale musím, těším se.. mějte se všichni krásně..:-)

  2. Peggy napsal(a)

    Omluva, ne myslt míň, ale víc, zase rychle čtu, takže má odpověď je – budu myslet víc na sebe.. 🙂 Pokud si někdo myslí, že jsem baba sobecká, opak je pravdou, a jsem ráda,že myslím pořád víc na ty druhý, celej život, ale začnu i to svý.. snad to není hřích, nebo něco špatnýho, nebo jo????:-((

  3. poletucha napsal(a)

    Vyprovokoval jste mne, Lexi, k porovnání mého žebříčku s tím, jak to v anketě vychází. Jsem potěšena, pasuje to skoro přesně!
    Vezmu to odspoda: “Začnu vác šetřit” Pravděpodobně ano, ale jen když budu opravdu muset! Šetření “na krev” jsem si užila dvakrát v životě a DĚKUJU, NECHCI.
    “Zkusím být míň sám.” Přeřadit k druhému odshora.
    “Přestanu kouřit.” Stalo se před 35 lety.
    “Zvolním.” Jen to ne!
    “Budu hubnout tím, že se budu víc hýbat.” Nic se nezmění, nebudu si nic nalhávat 🙁
    “Splním si jedno velké přání!” To už jsme v oblasti reálna, vždyť velké přání může být pro někoho zámek v Eldorádu, pro jiného sedmikráska od milované osoby. Takové velké malé přání tedy splním sobě a dceři. Konečně spolu pojedeme na výlet do Vídně!
    A jsme u pater nejvyšších. “Budu myslet taky trochu na sebe.” plním poctivě (“taky ” a “trochu”), takže nic nového.
    Sečteno a podtrženo: “Jako ve starém roce… Nic se nezmění.”
    Dejž to pánbůh!

    No a k vašemu “malému” přání: Pokud byste chtěli navštívit kopečkovitou krajinu kolem České Lípy, ráda vám nabídnu nocleh v našem domě. Místa je tu obvykle dost a dost a mně by bylo ctí, potěšením, národním svátkem atd. 🙂

    • Lex napsal(a)

      Milá poletucho,
      ano, ten kdo vnímá realitu života se všemi jejími krásami a příjemnými stránkami, ale na druhé straně nestrká hlavu do písku před jejími stránkami stinnými, a také kdo jsme schopnn vnímat, že ne zrovna všichni se mají tak skvěle, a to ne proto, že by byli paraziti nebo neschopní, ale proto, že životní podmínky a s nimi i možnosti jejich uplatnění, ať subjektivně nebo objektivně, jsou limitované, ať chceme nebo nechceme, vidíme to podobně.
      Přes vřískání skřetů s napoleonskými sklony se žluklým máslem na hlavě sortýrovat, urážet a vyhrožovat, těch, co si “tenkrát” velmi zvykli dělit lidi na “ty naše” a ty, co nejdou “s námi, tak jdou proti nám.
      Velmi si vážím Vaší nabídky. Přiznám se bez mučení, že tamní kraj znám jen velmi málo, vlastně jsem tam nikdy při svých cestách nezastavil. Takže znám vlastně hlavně siluety. Teď máme před sebou druhou částs zimy. Uvidíme, až doroste tráva.
      Moc a moc zdravím a držím palce.

  4. lukrecia napsal(a)

    Vždycky, když mám “blbou” náladu, slíbím si, že si “udělám radost”. Protože jsem spořivá, je to udělání radosti o koupi něčeho “úžasného.” Tentokrát to byly svetříky ve výprodejové akci. A větší šetření je okamžitě v háji. Taky jsem si při té výpravě za hranice všedních dnů dopřála palačinku za hříšný peníz, takže hubnutí je taky vzdálenější. To vše jsem stihla za jedno odpoledne. Myslela jsem víc na sebe a byl z toho nový závěs do dveří – fakt ho potřebujeme a tenhle ve slevě vyšel skoro zadarmo, za stovku a takový, na jaký jsem si myslela. A poslední. To je dobře, jinak bych hned myslela na to, kdo ještě z potomků by ho potřeboval. Další předsevzetí odškrtnuté. Talíře, pěkně veliké a už několikrát připomínané – pro muže, který odmítá jíst nepohodlně a módní umazání talíře od omáčky ho neuspokojuje, vyšly kus na pětadvacet, ale jsem ráda, že je konečně máme. Vidíte, jak jsem se rozšoupla? A zase můžeme šetřit. Zvolnit, ó to ne, to už jsem zařadila a je to super. Hlavně odpolední klid. Návštěvy vykonávám postupně, co stihnu, to stihnu, co ne – ono to nějak dopadne. Dárečky můžou počkat až po kalamitách. Zatím dojídáme cukroví, tak je to jako prodloužené Vánoce. Kdo by hodně pospíchal, ať si pro dárky přijede. Jezdím na rotopedu – a denně. Nekouřím. Tak čím bych si měla novoročně znepříjemnit život? Tak si denně opakuju, že je těžký a nespravedlivý – a přece nám dává tolik úžasných zážitků! A to jsem ještě nedočetla knížky, získané v létě! Pořád se máme nač těšit.

  5. Peggy napsal(a)

    Ahoj Poletuško.. Nemůžu napsat Poletucho, nějak to sem tentokrát fakt nejde…:-) Děkuji za krásné pohlazení, za pochopení.. Ale stejně! je i tohle moje předsevzetí jako byly kolikrát ty ostatní.. Neumím říct ne, když mě jiní potřebují, mám pocit, že bych nemohla být šťastná, i kdybych si splnila tisíc nej! přání, pokud bych neudělala raděj to, co potřebuje ten, kdo mi i to mý přání, nějak naruší.. Moje srddíčko se třepetá radostí, když jsem někomu k užitku, k radosti.. je to těžký a vlastně vidím, že nikdy ani nevím, co valstně víc chci:-)
    Jinak, je to tak, jak to píšeete holky.. I Lukrecie.. Největší radosti jsou ty malý.. mám to stejně. Hezké dny, plné těch malých štěstíček..:-)!!!!!!!!!!!!

Napsat komentář