Největší surovost století?


Nějak nám kolot dění kolem zmítající se koaliční party odsunul do úzadí dříve tak oblíbený mediální obrázek několika dní konce března. Veřejná dopravovadla zaplněná po ránu zástupy zívajících nedospalců. Zoufalé pohledy na polospící děti vláčené za ruku maminkami do mateřských školek prakticky ještě v noci. Časnějším krmením frustrovaná užitečná družstevní i soukromá zvířena.

Letos jakoby odpůrcům změn času došla munice. Legendární pekař a léčitel Stanislav Pecka, který svými výhradami k letnímu času atakoval kdekoho, nedávno zemřel a jeho následovník, brněnský vysokoškolský pedagog Zdeněk Kolíbal, zatím jenom dokončil první filipiku proti posunům času. Na pomoc mu opakovaně svou výzvou k občanské a kosmické neposlušnosti proti “největší surovosti století” přispěchal i prezidentský našeptávač Ladislav Jakl.

Ovšem zaťaté mediální ataky pozvolna ustávají, padlo též kdysi tak oblíbené úsporně-energetické zdůvodňování. Tak proč vlastně rok co rok dvakrát šíbujeme s hodinovými ručičkami či hranatými digitálními ciferníčky? Na jarní hodinu mínus si s chutí zanadáváme, ale vrácenou podzimní hodinku plus rádi prospíme. No a večer je dýl vidět na cestu z hospody, můžou si pochvalovat štamgasti. Toť asi tak veškeren přínos času zvaného letní.

Pro zajímavost věcně dodejme, že prvním, kdo přišel s nápadem zavést letní čas, byl údajně Američan Benjamin Franklin, který už v roce 1784 upozornil na možnost ušetřit na svíčkách. V našich zemích byl letní čas poprvé zaveden ještě za Rakouska-Uherska v roce 1916 a trval do roku 1918. Později byl obnoven v létech 1940 až 1942, 1943 až 1949. Po roce 1949, kdy byl letní čas u nás zrušen, jsme se k němu přihlásili zase v roce 1979.

(Psáno pro  www.nazor.cz)

Napsat komentář