Nejlepší svíčková na světě…

Když chlap vaří, musí buď vařit rád, anebo mu nic jiného nezbývá. Kuchařské knihy zabírají v poličce v kuchyni skoro metr, ale nejlepší kuchařka ze všech knih, je stejně moje ségra. Proč? Jednak má paměť jako slon a vychrlí všechny recepty hned z hlavy, a pak taky ty recepty má hodně od naší maminky. No… a maminčiny recepty jsou vždycky ty nejlepší.

  Vytáčím…
„Ségro, diktuj tu naši nejlepší svíčkovou na světě!“
A už to jede:
“Koupíme pravou svíčkovou nebo zadní hovězí. Maso v o den dřív  prošpikuj slaninou a nalož do láku z vody, octa, soli, trochy cukru, kořenové zeleniny, bobkového listu, několika kuliček pepře a nového koření.
Druhý den  dej na olej kousky špeku, přidej kořenovou zeleninu, později nakrájenou cibuli,  a na to maso. Nech ho chvilku opéct. Pak k tomu přidej koření, zeleninu a lák. Podle potřeby dolít vodu a ocet asi do 3/4 masa a dusit v papiňáku. Když je maso měkké, vyndáme ho, vodu procedíme do hrnce, odstraníme bobkový list, pepř a nové koření a zbylou zeleninu rozmixujeme. Tu potom přidáme do omáčky, dochutíme ji a zahustíme. Omáčka musí být dost hustá, protože ji ještě rozředíme šlehačkou. Za stálého míchání ji necháme asi 10 minut povařit a nakonec dolijeme šlehačku (nejlépe z lednice vyjmutou už ráno, aby nebyla ledová).
Houskové knedlíky a na každý plátek masa kopeček šlehačky a brusinky…

Je večer a doma jen sušenky bebé. Asi se rozpláču. Raději  dvě deci valtického tekutého pokladu.
Jaký recept je kuchařské stříbro Vaší rodiny?

 (Jazzík)

Komentáře

  1. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Nejde ani o recept, stříbrem ba pokladem mým bylo setkání celé rodiny na maminčiných narozeninách. Měla je ddruhý svátek vánoční a já se neskutečně těšila, nejen pro menu, podávané maminčinou starostlivou rukou.
    I kdyby se játrové kuličky nepovedly a krůta (promiň Honzí, to není narážka) spálila na troud, tahle setkání byla hezčí než samotný Štědrý večer. Beze shonu, beze spěchu. A abych pravdu řekla, neznám jídlo, které by se mamince nepovedlo, takže i to nej si odnesla sebou.. bez ní ztratilo punc jedinečnosti.

  2. Jan Krůta napsal(a)

    Ahoj Ivet,
    musím tě vyvést z omylu 🙂 Moje příjmení nevzniklo přenesením od té velké slepice s malou hlavou, ale od staročeského slova “kruta”, což znamenalo houžev (máčené mladé větvičky), kterými se pak svazovaly klády do vorů! Takže ty zparchantělé ptáky si klidně dopřávejte! 🙂

  3. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    🙂 No, nepohrdla bych masíčkem, tys tedy houžev – větvička, proto mne to k tobě tak přitahuje.. stromy, voda, vše, co nabíjí 🙂

Napsat komentář