Natažené ruce

Nemůžu si pomoct. V poslední době se často stydím. Dáte mi za to po palici.
Přišla velká voda. Sebrala nám chalupy, zaměstnání, hospody, divadla, blbé filmové komedie, pole, stroje, někomu i zdraví.
Prostě nám to sebrala velká voda, která se momentálně jmenuje virus.
Stovky obětavých nasadily v téhle válce s neviditelnými doslova svoje životy! Poděkujme!
Přežili jsme na rozdíl od jiných ve světě celkem dobře. Vylezli jsme z peřin a natahujeme ruce. Klečíme jako ti mladí chlapi, co klečí na Karlově mostě se sepjatýma rukama a čepicí  na drobné mince před sebou.

Natahujeme ruce. Vláda a stát nám zakázali pracovat! Vláda a stát nám sebrala peníze! Vládo, to si vypiješ!
Natahujeme ruce.
Nemůžu si pomoct! Ty peníze tobě ani mně nesebrala vláda! Mohl jsi taky zhebnout! Ty peníze sebral virus! Pandemie! A tenhle případ se označuje jako vis maior – vyšší moc.

“Stát” se snažil, rozhodoval a pomáhal. Možná občas zmatečně, možná s malou předvídavostí. Ale kdo ve světě na virus vyzrál?
“Stát” říká, že se postará. On virus neroznesl. Ale stará se, rozdává, zachraňuje. Tady pomalu? Tady málo? Tady zbytečně?
Nenatahuj ruce! Dělej! Máš hlavu? Přemýšlej! Máš ruce? Makej!
Začne léto, hospody budou praskat ve švech, silnice budou plné turistů. Chytří vymyslí neuvěřitelné, tak jako se to ukázalo v karanténě! Jsme historicky uvyklí umění improvizace.

“Spravedlnost?” Přestaň brečet nad lahváčem. Něco vyrob a prodej to! Něco vymysli a prodej to! Někomu pomoz a koupíš si vstupenku do nebe…

Přestaň natahovat ruce! Zase přišla doba, kdy můžeš. Udělej si sám a buď hrdina pro své dítě. Přestaň natahovat ruce!

Napsat komentář