Městské divadlo v Brně rozezvučely osudy velkého vlastence – malíře Alfonse Muchy
Dalším velkým, takřka autorským dílem Šimona Cabana – režie, choreografie, scéna, libreto – se stala velká freska Muchova epopej v Městském divadle Brno. Na „vizuální hudební divadelní zážitek“, jak zní oficiální sloganová charakteristika, povýšil inscenaci Aleš Březina.
Představovat autory není asi třeba. Caban, domovským právem v Pražské pětce, zejména v Baletní jednotce Křeč, je všestranným jevištním tvůrcem. Březina se proslavil nejenom hudbou k filmům Jana Hřebejka, ale především operou Zítra se bude… (libreto Jiří Nekvasil) – pro Soňu Červenou v roli Milady Horákové.
Kdo neskáče…
Červená přijela s Vlastimilem Harapesem na brněnskou premiéru Muchovy epopeje a spolu s ostatními návštěvníky byla svědkem dalšího hudebně scénického díla, kterým Městské divadlo torpédované závistí a malostí ze všech možných stran dlouhodobě přesahuje všechno, co se u nás v této oblasti děje.
Vlastně o věčném rozporu velikosti jedinců a čecháčkovství většiny je i běh života světového malíře, doma terče pomluv prostřednosti. „V Paříži se mi pro Čechy pracovalo lépe, než mezi nimi…,“ posteskl si Mucha. „Nedostatek vědomosti nahrazuje se arogancí a zpupností. Proto je tu tak mlhavo…“
Nic vám to nepřipomíná? Kundera, Salivarová, Škvorecký, Haas,Voskovec, Forman, Martinů, Kubelík… Kdo neskáče, není Čech?!
Muchova epopej provází Alfonse krok za krokem od jeho rozhodnutí stát se malířem, přes Paříž a New York až po návrat do vlasti, na práh tvorby životního cyklu velkých pláten oslavujících historii Slovanů a jejich mýtů. Není náhodné, že také o ty obrazy se Češi hádají dodnes, aniž je sebestředná Praha schopna naplnit Muchovu závěť.
Vlastenectví a vlastenčení
Libreto je jedinou, avšak podstatnou slabinou Cabanovy a Březinovy inscenace. V sumě epizod a odkazů se příběh mění často v pouhé teze, dialogy v bonmoty, charaktery v plakáty. Bohužel ne stejně kvalitní jako třeba ty převratné „Myšovy“ pro Sarah Berndhardtovou.
Síla Muchovy epopeje proudí z vizuálního, choreografického a hudebního plánu. Caban se nechává malířovými obrazy a kresbami jen inspirovat. Prostor člení na vlastní velkolepé kompozice. Náznak nahrazuje kopie nedostižných originálů.
V Březinově hudbě objeví vnímavé ucho ve velkých orchestrálních kompozicích názvuky monumentalismu doznívajícího romantismu a nastupujícího impresionismu, ale i naše odkazy minulosti, například v nervních a provokativních sólech bicích.
Zaslechl jsem již o přestávce v kuloárech, jak nemuchovským Alfonsem je Michal Isteník. Na rozdíl od originálu přece žádný krasavec. Platí o něm ale, co o Cabanově scéně: žádná kopie. V celku ovšem skvělý hráč deklarování rozdílu mezi vlastenectvím a vlastenčením. Řekl bych – odstíněno Isteníkem znamenitě.
Sedláčková je Sarah
Z dalších figur chvála Markéty Sedláčkové v rolích Muchovy životní lásky Marie Chytilové a frockovské Sarah. A také Stanislava Slováka v postavě nespoutaného impresionisty Gauguina, Jaroslava Matějky coby malíře Marolda. Proti jejich velikosti přízemnost a zákeřnost Čecháčka Vroubka v pojetí Tomáše Saghera.
Vstup do sezóny náramný. Po Škole, základu života Hany Burešové pro nejširší diváckou obec Cabanův a Březinův výlučný hudebně dramatický tvar. Vlastenecký!
Městské divadlo Brno – Šimon Caban, Aleš Březina: Muchova epopej. Režie, choreografie, scéna a libreto Caban, hudba Březina, hudební aranže Martin Wiesner, hudební supervize a nastudování, 1. dirigent Ondřej Tajovský, 2. dirigent Martin Procházka, kostýmy Simona Rybáková, projekce Petr Hloušek, dramaturgie Klára Latzková, Dan Přibyl, korepetice Monika Jakubíčková, Jaroslava Machalíková. České premiéry 18. a 19. září 2010.
Osmnáctou plzeňskou přehlídku Divadlo poctil návštěvou úřad kulturní nevzdělanosti
Předznamenáním osmnáctého ročníku mezinárodního festivalu Divadlo bylo v Plzni úterní uvedení Tolstého Anny Kareninové Slovenského národného divadla Bratislava v režii Romana Poláka.
Tutéž inscenaci zhlédli hosté a delegáti na středečním slavnostním zahájení přehlídky ve Velkém divadle Josefa Kajetána Tyla.
Řečnil pionýr Zdráhal
Vlastně se příznivci divadla sešli už ve středu odpoledne v Divadle Alfa, které se pochlubilo rekonstrukcí foyer a dalších prostor pro diváky. Podle projektu architekta Viktora Korejse se všechno zvládlo za tři měsíce – a za osm milionů korun.
V nových prostorách si jako první zahrála pražská Komorní Fidlovačka. Na festival přivezla inscenaci Ingrid Lausundové Benefice aneb Zachraňte svého Afričana v režii Štěpána Pácla. Představení rozpačité, odhalující fetiš dobročinnosti jako formální a bezobsažnou komedii pro veřejnost.
Ještě větší nechtěnou komedií se stalo večerní oficiální zahájení Divadla. Nejenom že na nejprestižnější divadelní přehlídku nepřijel ministr kultury Jiří Besser (zviolen za TOP 09), i když to má z Berouna přes kopeček. Jeho bezelstné nevzdělání v oblasti, kterou má čtyři roky šéfovat, ještě umocnil jeho náměstek Radek Zdráhal.
Přišel do sálu, ve kterém při zahájení sedělo několik desítek zahraničních hostů z celé Evropy, v pomačkaném oblečku vzor šedivá kancelářská myš.
Co potutelně nevyčetl z papírku, nevěděl. Jeho projev, to bylo hlášení pionýrského vedoucího na besídce v IX. B. Překonal i známý státnický blábol Jiřího Paroubka na zahájení přehlídky České divadlo v Divadle v Dlouhé. Okázalá nepoučenost!
