Osamělí a nešťastní lidé v hroutícím se světě
V Redutě hrají o citovém a sexuálním utrpení podle not kontroverzního Michela Houellebecqa
Nestává se často, aby na plzeňském mezinárodním festivalu Divadlo byl režisér zastoupen dvěma inscenacemi. Jan Mikulášek měl na právě skončené přehlídce Ibsenovu Divokou kachnu ostravského Divadla Petra Bezruče a Elementární částice Michela Houellebecqa z Reduty brněnského Národního divadla.
Iinvenční, básnivý, choreograficky, obrazově a hudebně přemýšlející tvůrce (*1978) má toho za sebou víc než mnozí padesátnici a kdyby na to přišlo, mohli by festival věnovat třeba jenom jemu. Jeho inscenace nejsou dotčené ani stínem machy (Brno, Ostrava, Zlín, Olomouc, nejnověji už konečně i Praha).
Ztraceni v pustině
Sexista, rasista, reakcionář, misogyn, nihilista, zvrhlík, maniak, opilec – to jsou jenom některé přístavky dvaapadesátiletého Francouze Houellebecqa. A další – sexuální maniak, homofob, pornograf… Jsou pravdivé a patří velkému autorovi.
To poslední se rozhodli hledat a potvrdit Mikulášek s dramaturgyní Dorou Viceníkovou, která do hledačského prostoru Reduty dosadila jedno z nejlepších a nejzávažnějších témat nepříliš dlouhé novodobé existence kdysi operetního divadla.
Do značné míry se oběma – a nikoli z prudérie – podařilo eliminovat vulgárnost, která z alkoholem skutečně narušené Houellebecqovy identity trčí. Potvrdili tak fóbie, jež tvoří podstatu jeho tvorby: osamělost, obavy o vlastní i druhovou existenci, ztracenost v globalizujícím se světě, hořký individualismus, chorobnost civilizace.
Nositeli autorových obav jsou nevlastní bratři Bruno a Michel. První se životem plouží na hranici sexuální deviace a hraje ho moc dobře Jiří Vyorálek, druhý je prozměnu posedlý prací. Václav Vašák modeluje Michela stejně umanutého.
Jejich partnerky Christianne a Annabelle (Eva Novotná a Petra Bučková) mají zázračnou moc přivést je k vidině zcivilnění. Jsou mimo jiné oněmi elementárními částicemi vykročení ke štěstí. Autor ale k němu čtveřici dojít nenechá…
Jak zabít Mikuláška
Dvě inscenace dokázal plzeňský festival Mikuláškovi zničit. V nevhodném prostoru se hrál už jeho jedinečný Evžen Oněgin (Divadlo Petra Bezruče).
Elementární částice se v Redutě hrají v nadhledové elevaci. Ve městě Prazdroje umístili půlmetrové praktikábly na víc než metr vysoké jeviště Komorního divadla bez jakéhokoli zešikmení hlediště. Žabí perspektivou inscenaci doslova zabili. Vysvětlujte to teatrologům, kteří z Prahy vytáhnou paty jednou za rok – na rautíky do Plzně.
Národní divadlo v Brně – Michel Houellebecq: Elementární částice. Přeložil Alan Beguivin. Dramatizace Jan Mikulášek a Dora Viceníková. Režie Mikulášek, dramaturgie Viceníková, scéna a kostýmy Marek Cpín. hudba a výběr hudby Mikulášek. Česká premiéra 26. února v Divadle Reduta Brno, psáno z reprízy na mezinárodním festivalu Divadlo v Komorním divadle Plzeň 17. září 2010.
Chladné večery přinesl do Krumlova Kašpárek
Končí další úspěšná sezóna kolem Otáčivého hlediště, které zámecké zahradě sluší
Začátek a konec léta patří na Otáčivém hledišti zámecké zahrady v Českém Krumlově dětem a jejich doprovodu. David Dvořák a Zdeněk Jecelín pro ně složili výživný kabaret Kašpárek v rohlíku aneb Dneska to roztočíme.
Živly nebeské si na červnovou denní a zářijovou večerní verzi (premiéra 2. září) pěkně smlsly. Kdo si ve čtvrtek nebo na následující reprízy nevzal na kolotoč Otáčivého hlediště zimní bundu, drkotal zuby skoro jako „doktor Jektyl“.
Všichni jsme klauni
A což teprve pětatřicítka účinkujících! Zima nezima, vystupovat museli všichni v předepsaných kostýmech, za jejichž letní pestrost a lehkost mohou Edita Kurková a Matěj Němeček. Jenomže letošní léto, jehož způsob zdál se nejenom mně poněkud nešťastný, darovalo pár horkých dnů činohře, opeře a baletu, na loutkáře cenilo zuby.
Se vším ale autoři a režiséři počítali. Ještě než se kolotoč roztočil, vysvětlil kapitán točny, proč místo programu fasují diváci „osobní přenosný prostor na zvracení“, totiž režný papírový pytlík Blink 19 B.L.E.
Jednotlivá čísla bláznivého kabaretu ale nikoho nepohoršila, nezaregistroval jsem proto, že by byl nucen někdo sáček použít, jakkoli jsou vystoupení vystavěna na záměrné trapnosti podle vzoru klaunům ani postavičkám se nic nedaří.
Kašpárek v rohlíku těží z aranžmá televizních produkcí, jejichž jalovost a furtstejnost torpéduje invencí a originalitou. Aby všechno vyšlo dokonale, mají třeba Broňa nebo Olina na travnaté scéně dvojníka až trojníka, René prozměnu mini, mikro a nanoReného.
Nade vším se klenou velice slušné songy Kašpárka v rohlíku a Martina Horáčka, něco mezi heavy a rockem. Stojí za to věnovat pozornost vtipně provokativním textům.
Kultura a úřady
Některá čísla, třeba pana Černého, pana Modrého a pana Žlutého v kontejnerech na tříděný odpad, míří spíš k dospělejšímu publiku, ale baví se všichni. Představení jsou kontaktní. Děti reagují většinou přidrzle, ale vtipně.
Kašpárek v rohlíku uzavřel krumlovské divadelní léto. Potvrdilo jako všechna předcházející, že památkářské skuhrání o nepatřičnosti Otáčivého hlediště v zahradě je konstrukcí typické české zdeúředničiny a zuřivé ochrany tam, kde jí není ale ani trochu třeba. Ještě jsem v divadle nepotkal člověka nekulturního. Na úřadech ano.
Otáčivé hlediště Český Krumlov – David Dvořák, Zdeněk Jecelín: Kašpárek v rohlíku (Dneska to roztočíme). Na scénáři spolupracovali Marek Matějka, Jiří Šponer, Barbora Poláková aj. Režie Dvořák Jecelín, scéna Milan Cais, kostýmy Edita Kurková, Matěj Němeček, hudba Kašpárek v rohlíku, Martin Horáček, pohybová spolupráce Lenka Vágnerová. Premiéra denní verze 19. června, večerní verze 2. září 2010.
