Četla jsem, že přívlastky v zeměpisných názvech jako Dračí, Hadí, Čertova či dokonce Ďáblova měly v minulosti své opodstatnění.
Lidé se na těchto místech necítili dobře, jakoby tam „něco bylo“ či „něco obcházelo“, a proto dávali studánkám, skalám či roklím tato strašidelná jména. Dnešní vědci to vysvětlují tím, že se zde nacházejí geopatogenní zóny a lidé to prostě přirozeně vycítili.
Nedaleko Sedlčan je Hadí studánka, a když tam jdu sama se psem, mám vždy stísněný pocit. Les je místy hodně ponurý, pochmurný až nevlídný. Jednou jsem scházela s naším salašníkem dolů na hlavní cestu. Lehce se smrákalo a začala jsem se bát. Když v tom jsem směrem od cesty uslyšela dětské hlasy a smích.
„Co blbneš, dole si hrajou děti a ty seš celá po… strachy,“ oddychla jsem si a s úlevou jim vykročila vstříc.
Došla jsem na cestu a nikde ani noha, natož dětská. Vzpomněla jsem si na horor Záhada Blair Witch, popadla psa a upalovala domů, jak to jen šlo.
Další podivná příhoda se udála u nás doma. Babička byla v lázních, manžel služebně v Německu a domě jsme byly jen já a dcera Barča. Bylo kolem deváté hodiny, cosi jsem si četla v obýváku, dcera ve svém pokojíku, televize vypnutá, v domě absolutní ticho. Slyšela jsem, jak se otevírají dveře k babičce, kdosi tam rozsvěcí a pak šustění igelitových pytlíků či staniolu.
„A Barču zas honí mlsná,“ řekla jsem si. Když zrovna nemáme doma čokoládu či jiné pamlsky, Barunka si občas chodí vypůjčit nějaké „kokýnko“ k babičce.
„Tak co jsi zas u babičky vyšounila?“zeptala jsem se asi za hodinu nahoře u ní v pokoji.
„Nic, vůbec jsem tam nebyla.“
„Nelži, vždyť jsem tě slyšela, jak vybaluješ něco z pytlíku.“
„Mami, ale já jsem celou dobu tady.“
Chvíli jsme se ještě dohadovaly a nakonec došly k závěru: „Někdo tam je!“
A po chvíli: „Půjdeme se tam podívat.“
Vzaly jsme baterku, paličku na maso a vyrazily.
Když jsem sahala na kliku dveří, které vedou k babičce do bytu, Barča vystrašeně vyhrkla: „Já se bojím.“
„Já taky,“ opětovala jsem paniku a utekly jsme do obýváku.
Odtud jsem zavolala kamaráda Jirku, který bydlí v sousedství, zdali by to u nás neomrknul.
S Jirkou jsme prošli celý dům a nikde ani náznak, že by tu někdo byl. Ještě jsme zkontrolovali, zda pod okny na zahradě nejsou ve sněhu stopy, a pak si dali na uklidněnou panáka.
Na dvorku se povalovala sekera, kterou jsem pro jistotu schovala dovnitř. Člověk nikdy neví.
Když se muž vrátil, sháněl se po sekerce, a já si nemohla za boha vzpomenout, kam jsem ji dala. Sekerku jsme dodnes nenašli a museli koupit novou.
Tak nevím, zda mám parádní sluchové halucinace nebo zda opravdu existuje něco mezi nebem a zemí!
🙂 Moc pěkný, paní Evo… znám pár podobných míst a tíseň neustoupí, ani když jsem tam už třeba po stý.. je to stejný, jako poprvý. A jesti je něco mezi nebem a zemí nevím, snad se to tak dá říct, jen jsem osobně přesvědčená, že existuje spousta nevysvětlitelných věcí, které vyvolávají naše pocity, jak píšete, snad intuicí, někdy jsou víc viditelný, “hlasitější”, ale štve mě, že se vydává spousta energie na to, aby byly vyvráceny.. rozumem.. No a nutný říct, že se to většinou daří.. ale naopak,? Nic! Že nevíme, neznamená, že není..tak to mám já..a podobně to vidím i s těmi mimozemš%tany.. nejsou to blbečci s tykadýlkama, kdoví, jak by mohli být.. ale … ježííííši.. už jsem zase unešená..!! Impulzibní, chichi, tady se pasloo něčem jiným!!! končím, nebo skončím v rodokmenu mých předků. chichi..dobrou! všem.. papa
Peggy děkuji za milý komentář… máte v něm jeden zajímavý postřeh, ato, že se vydává spousta energie na to, aby byly tyto věci vyvráceny… a ono se ještě nepovedlo je vědecky zcela vyvrátit, stále to jsou jen hypotézy a dohady a stále zde zůstává to něco Mezi nebem a zemí. Příkladem jsou např. Kounovské kamenné řady. Na ně už je tolik teorií, že by z toho byla tlustá kniha:-)).
A s těmi mimozemšťany – dodnes se nenašel spojovací článek mezi pračlověkem a dnešním člověkem:-))), čímž se začíná zpochybňovat evoluční teorie a začínají se spíše prosazovat “skokové” teorie mutací či katastrof – chudák Darwin, nejdřív mu dávala na frak církev a teď zase současní vědci:-))
Paní Holzerová, naopak, dík Vám.. Ráda čtu vaše komentáře i článečky, jsou zajímavý. A tohle téma, to je nevyčerpatelný.. Já mám ty mimozemštany spojený zase s Denikenem, nikdo mi nevymluví, že jeho teorie mají logiku a vůbec, vůbec se mi nejeví nesmyslný, ale ti, co ví víc, říkaj něco jinýho.. mě to ale fakt neva, já už mám všechny ty rarity a nevysvětlitelný místa vysvětlený jím.. 🙂 a tohle vysvětlení, se mi přinejmenším líbí..:-) Hezký večer paní Holzerová, jste vážně moc chytrá dáma a proto se nikdy moc do komentářů pod vaše psaní raděj nepouštím.. nemám na to, ale čtu, tak.. nemusím do všeho kecat. Myslím, že je to v mým případě lepší 🙂 Díky moc.
Peggy, teď se tedy rdím:-))… já zase čtu ráda vaše komentáře, protože v nich probleskuje hravý humor… Ohledně Dänikena: Já si myslím, že největším problémem u něho bylo, že to byl číšník, a proto ho tzv. “seriozní”, ale také značně nabubřelý věděcký svět odmítal… Co si budeme povídat, i vědci jsou ješitní, a aby přišel někdo, kdo na to nemá školy a vzdělání, a hlásal nové teorie? No to musíme ihned rozcupovat takového diletanta:-)))…
Hezký večer paní Holzerová, dííík, moc pohladilo..jojo, asi máte prvdu, ony takové hloupé a často nepodstatné věci, sehrávají kolikrát moc důležitou roli. Mějte se moc pěkně a těším se na nový psaní, už se nebudu asi ostýchat,pod něj něco svýho, hloupýho vrazit, ale není čehose bát, má prostořekost se neuplatní tam, kde je výhradně milo a kde se mi moc líbí..:-) hezký večer