MDŽ: Slavit, či neslavit?

Asi už tuším, co mi budete chít říci: “Jdi s tím do háje”. Ale přece jenom se nemohu ubránit nostalgickým vzpomínkám, které mám s tímto svátkem spojeny.Tento svátek jsme my starší ročníky dosytosti užívaly.

Vzpomínám si, jak u soudu, kde jsem byla zaměstnána, probíhala oslava. Slavilo se téměř od rána. Muži nám ženám dávali většinou tři mírně povadlé karafiáty, bonboniéru nebo v lepším případě froté ručníky, které v této době byly nedostatkové. A samozřejmě se do domácnosti hodily. Dočkaly jsme se i projevů od našich nadřízených, kteří k nám hovořili o tom, jak jsme obětavé, co všechno dokážeme udělat, pro rodinu, práci i vlast.

Tenkrát jsem se pro sebe přihlouple usmívala a v duchu jsem si říkala: “To bude zase den. Mužští mne budou od rána pusinkovat, objímat a s roztomilostí v hlase vyslovovat nejrůznější dvojsmysly.” A pak úderem 13.00 hodiny vypukla “velkolepá”oslava. Na prostřených stolech byly tácy s chlebíčky, dorty, koláčky a nechyběl ani alkohol. Snědla jsem dva chlebíčky,vypila kafčo, sebrala dárky a přemýšlela o tom, jak se nenápadně vytratit z této akce a hurá domů.

Dneska bych za takové chvíle byla vděčná a vrátila je zpět a asi bych už na oslavě zůstala do úplného konce a vychutnala si ji. Proto si myslím, že bychom MDŽ neměli tak úplně zatracovat a spojovat ho pouze s komunistickým režimem, protože se slaví na památku švadlen z New Yorku, které v tento den vyšly do ulic bojovat za lepší pracovní podmínky.

Napsat komentář