Je to můj každodenní rituál. Když ráno vstanu, v mezizastávce mezi postelí a koupelnou zapnu svůj comp. Pokaždé doufám, že než se vrátím ze sprchy, najdu na své domovské stránce upoutávku zvoucí k přečtení nejnovějších pozitivních zpráv.
A pokaždé se bohužel těším marně. Je to pořád stejné. Do nového dne mě vítají vraždy, loupeže, nehody, násilí, nevraživosti, hádky… Jen občas se na konci toho neradostného výčtu krčí katastrofami ušlápnutá pozitivní zprávička – třeba že se v té či oné zoo narodilo roztomilé lvíče…
V skrytu duše jsem tajně doufala, že to letos třeba bude jiné. Že na mě na Nový rok budou z domovské stránky mávat desítky tlapiček nově narozených lvíčat a někde v koutku se bude krčit ušlápnutá zpráva o drobné silvestrovské šarvátce kdesi v Horní Dolní…
Skutečnost mi vyrazila dech. Česká republika má za sebou zřejmě nejtragičtější přelom roků ve své novodobé historii. Zcela zbytečně vyhaslo minimálně deset lidských životů. Desítky rodin dnes zažívají nejbolestivější okamžiky. Hořekují nad ztrátou svých blízkých. Veselý Silvestr bude v jejich srdcích a myslích už navždy zapsán jako nelítostný vrah. A přitom ve většině případů stačilo tak málo – jen o malinko více pozornosti, zodpovědnosti a o malinko méně touhy dohlédnout až na dno své poslední silvestrovské skleničky. Alkohol zabíjel – a také proměňoval lidi v divou zvěř. Dva policisté skončili v nemocnici poté, co rozjaření hosté odpověděli na jejich výzvy k opuštění lokálu metáním pivních sklenic a dalších předmětů. Čtyři děti se “lámáním” roků propily až do hlubokého bezvědomí. Teď už jsou naštěstí v pořádku a spí, ale stačilo málo a statistika mrtvých mohla být ještě o něco početnější a děsivější. Přemýšlím, kde byli asi ve chvíli, kdy si ti tři kluci a jedna dívenka zakládali na pořádnou novoroční kocovinu, jejich rodiče. Když mi bylo jako jim, číhalo na mládež daleko méně nástrah než nyní, a přesto jsem o Silvestru nesměla z domu ani na krok.
Někdy mnou zmítá pocit, že máme takové vlády, jaké si zasloužíme. A nebo je to tak, že nás kroky našich vlád už natolik naleptaly, že se na ně aspoň na Silvestra snažíme zapomenout za jakoukoliv cenu? Nevěšme hlavy – vždyť může být ještě hůř. Naši zákonodárci se zatím jenom špičkují, hašteří a sem tam si uštědří nějaký ten políček. Jsou přece už i země, kde po hromadných bitkách opouštějí poslanci parlament na nosítkách a kde k újmě nepřicházejí jen oni, ale dokonce i politických ambicí zcela prosté poslanecké lavice.
Nový rok pro mnohé nezačal dobře. A díky všelijakým opodstatněným i velmi kontroverzním úsporným opatřením číhá v závětří nejspíš ještě několik “morových ran”. Ale jak praví lidové úsloví: špatný začátek – dobrý konec. Tak jednejme s rozvahou, neskákejme do ničeho po hlavě a přemýšlejme. Nejdůležitější totiž je, abychom se toho dobrého konce ve zdraví dožili. A jelikož jsme díky našemu státnímu znaku všichni lvíčata, zamávejme si navzájem tlapkami a pevně se za ně mezi sebou držme. Pravda a láska může totiž zvítězit nad lží a nenávistí jen tehdy, budeme-li držet při sobě. Ne jen v době konání hokejových a fotbalových světových šampionátů, ale v každé době!
Nový roku, dej nám vládu,
která ctí svůj lid.
Vládu, která umí konat,
ne se hašteřit…
Sasanko, dle zpráv, které na nás každodenně hrnou média, by se mohlo zdát, že svět je plný násilí, loupeží a podlosti… ono to tak bylo vždycky, jen jsme o tom nebyli tak dopodrobna informovaní… a jak se zdokonalují zpravodajské technologie, tak bude takových zpráv z opačných koutů planety přibývat…
Jj, svět byl plný násilí zřejmě co světem stojí. Bohužel. Jak to ale tak vypadá, nebude negativních zpráv přibývat jen z opačných koutů planety. Myslím, že si s jejich narůstající četností vystačíme docela dobře sami. A to je právě to, co mě znepokojuje. Chci být informována pokud možno o všem důležitém, ovšem ne pouze negativně. Kolem nás se děje i spousta pozitivních věcí. Málokoho z mediálních magnátů ale zajímají. Senzace a tragédie se holt lépe prodávají. 🙁 Proč jsme po nich tak lační? Proč zaujímají bulvární periodika, často prokazatelně plná lží a pomluv, přední příčky na žebříčku čtenosti a popularity? Pozitivní informace a optimismus nejsou prostě u vydavatelů ani u majitelů a managementu médií v kurzu. Nejatraktivnější je pro většinu z nich smrt v přímém přenosu. Čtenář či divák si podle nich prý právě takové hrůzy žádá. Je-li tomu skutečně tak, není v nás cosi shnilého, co už podezřele silně zapáchá? Kochat se denodenním hltáním polopravd a lží, co nejdetailnějším popisem cizích neštěstí a pravidelným pohledem na lidská utrpení mně přijde úchylné. Utrpení je správné vidět, je správné o něm vědět. Ale mělo by být vyváženo i něčím pozitivním. Jinak se z marasmu takzvané “blbé nálady” nikdy nevyhrabeme.
PS: Víte, co je zaručeným lékem na “přesycování se” senzacemi, tragédiemi a zlem? Když nejde o senzace a tragédii cizí, ale naše vlastní… Je ale nutné až osobní poznání, abychom si vytříbili vkus?
Souhlasím s Vámi, že si opravdu vystačíme s “vlastní špínou”. Co se týče sledování cizích tragédií, musím opět podotknout, že to bylo i v minulosti, ale v mnohem zvrácenější formě. Vždyť gladiátorských zápasů se lidí mohli zúčastnit hlasováním, pranýřování dokonce aktivně osobně a na veřejné popravy se vyšňořily celé rodiny i s dětmi…Dívala jsem se na HBO na seriál Tudorovci (mimochodem skvělý) a způsoby mučení zde naznačené… jsem ráda, že žiji tady a teď… Vezměte si jen, co lidí s oblibou čte Blesk a všechny ty “masakry” … a média jsou jen odrazem lidského chování… a lidé se bohužel chovají tak, že vytvářejí poptávku po takových zprávách … bulvární média jsou vždy prodávanější a sledovanější než ty solidní… mně se to také nelíbí, ale nic s tím nenaděláme… tupost stáda je odvěká a vždy převálcovala ty myslící:-))
Je to vážné téma – ale pobavila jste mě. 🙂 Máte pravdu, nakonec jsou ve světě místa, kde tomu dodnes není jinak. Ale média, ta by neměla být odrazem lidského chování, ta by měla spíše to chování utvářet. Měla by odhalovat skutečnou špínu, pranýřovat ji a poněcovat k jejímu vymýcení. Máme jí tu dost… Bohužel. To samozřejmě nelze očekávat od bulváru, který v demokratické společnosti byl, je a nejspíš i nadále bude. I když i jeho existenci máme vlastně ve svých rukou. Stačí nekupovat, nečíst… 🙂 Tolik lidí se nad jeho obsahem pohoršuje a nakonec se nechají strhnout davem a taky kupují a čtou. A co je nejhorší – ještě tomu, co čtou, věří… 🙁 Ale nakonec – i v dobách minulých patřila Černá kronika k nejatraktivnějším rubrikám… Holt každý v sobě nejspíš máme kousek anděla i kousek ďábla – a záleží jen na tom, který z těch dvou v ten či onen moment a v těch či oněch podmínkách získá navrch… Nejhorší je, že i seriózní média sklouzávají často vrámci konkurenčního boje pod laťku serióznosti. A to už se těžko rozdýchává… 🙁
My dvě si můžeme říci, že to nebudeme kupovat, ale dalších 150 pitomců (neboli vydlabanců, vymaštěnců, gumoňů, tupých hran, lopat ap.) si to s chutí koupí:-))…A můžeme tady sofistikovaně diskutovat, zatímco oni to probírají v hospodě u piva a nadávají:-)))… marnost nad marnost…
Hezky jste je nazvala, nejvíc se mi líbí “tupé hrany” a “lopaty”… 🙂 Pěkně si tu ve dvou “tlacháme”. Doufám, že ostatní Brejlice a Brejlíci mezitím nečtou bulvár… 🙂 🙂 🙂