Mami, tohle je můj přítel

 Martin je můj nejmladší syn. Moje pýcha. Nejlepší žák ze třídy, nejlepší v klavíru i na flétně, paměť od malička jak slůně. V pěti uměl dost dobře francouzsky.  Plavý vlásky, jemný  obličej.  Prošel gympl ani nevěděl jak. Udělal přijímačky na AMU a já se tetelila radostí. Zatímco můj prostřední syn měl problémy s drogami,  Martin byl hodný a v klavíru dokonce vyhrál české kolo soutěže talentů. Měl v Praze spoustu hudebnických starostí a domů jezdil většinou jednou za měsíc.

Jednou zavolal, že přijede s kamarádem.  Měla jsem radost, navařila jsem, napekla. Když v pátek k večeru dorazili, přivítali jsme se a Martin mi Milana představil jako svého přítele. Ještě ani v té chvíli mi nic nedošlo. Až ve chvíli, kdy odmítl pro Milana druhý volný pokoj a nastěhoval ho k sobě. Najednou se přede mnou otevřela propast. To přece není možný!  Jsme normální rodina!  Žádná idyla, ale  hádky jsem se před dětmi snažila celá léta, jak se říká přikrýt zástěrou.  Vyrůstaly v pořádku a nic jim nechybělo… A najednou tohle. TOHLE! Můj syn je teplouš!

Styděla jsem se před celým světem! Druhý den jsem se snažila dělat jakoby nic. Manželovi samozřejmě ani slovo, asi by Martina zabil. Kluci vyrazili na běžky a já myslela, že umřu.

Teď je to dva měsíce. Martin se o tom nebaví, manželovi to říct nemůžu. Nosím to v sobě jako kámen. Můj Martínek je homosexuál! CO MÁM DĚLAT?

Napsat komentář