Když přijde zjevení | Krůtí brko

Můžete se mým slovům smát, můžete jim nevěřit nebo je přijmout jako zprávu o něčem, co spousta z nás tuší nebo zažila. Většinou je zdravé mlčet, proto mi dovolte zůstat pod značkou. To slovo označuje „čarodějnici“ nebo „vědmu“ a zdá se mi pro toto vyprávění nejpříhodnější.

Řada známých historek o tom, jak kdo spatřil ducha nebo se mu zjevil kdosi ve snu a například slíbil ochranu, bývá dalšími lidmi vysvětlována co nejvědečtěji a pochybovačně. Také já osobně se kloním k tomu, že jednou vysvětlíme skoro všechno. Například již víme, že poltergeisti, kteří způsobují různě intenzívní lapálie, se vyskytují v domech s pubertálními dětmi. Víme, že některá místa jsou poznamenána  tragédií a vídáme na nich duchy lidí, spojených s těmi událostmi. Nezmiňuji se tu o starých příbězích z minulého a předminulého století nebo o kramářských písních. Mluvím o současném světě po roce dva tisíce, o událostech ze středních, severních a západních Čech, které znám z bezprostřední a svědecké blízkosti.

Zemřelí se vracejí na místa svého života hlavně tehdy, pokud mají neuzavřené své záležitosti. Dochází až k pocitům fyzického kontaktu, například, když se mrtvý muž vrací do manželské postele. Podle lidové moudrosti dokáže takový mrtvý za sebou stáhnout vdovu do jednoho až dvou let. Potvrzuji, že to je možné.

Tady se dotýkám pozoruhodného pravidla, podobného poltergeistovskému. Tam je zdrojem neklidná duše dospívajícího člověka, kterému se mění schopnosti mozku a činnost jeho center. U dospělých většina lidí, kterým se „dějou divné věci“ není v danou chvíli vyrovnaná, trpí duševním strádáním. Od strachu a úzkosti až po nesnesitelnou bolest ze životní ztráty.

To ovšem neznamená, že by se kolem nich něco dělo na přání. Třeba že by přišel mrtvý a vesele pobesedoval a rozesmál truchlící společnost. Naopak se lidé stanou svědky jevu, který jim příliš spokojenosti nepřidá. Manžel v posteli se dotýká vdovy tak studeně, že dotyčná přímo cítí, jak z ní ubývají síly a teplo. (Ne)jednou se jistý žárlivec a sebevrah pokládal v jiném domě mezi svou ženu a jejího druhého muže, který ráno cítil jen únavu – ale možná měl spánek zlehčený pouze vytušením neklidu své manželky.

Velmi často zažívají podivnosti ženy, které jsou v krizi. To, co se jim děje, vůbec nemusí ukazovat na spojitost s jejich zážitky a osudy. Mohou jen přijít na místo, kde se něco stalo, které není „klidné“ – a jev právě tím svým vnitřním neklidem vyvolají.

Velice často pomáhá uklidnění účastníků, jenže jde o pomoc postiženým, která není okamžitá. Podobné jevy nikdo nezažene zázračnou pilulkou. K pomoci a vyřešení problémů, které lidé mají, bývá nutné připojit autoritu obřadu, jaký je postiženému blízký.

Těžko budete například chlácholit bumbajícího nevěrného manžílka, kterého začalo trápit svědomí, posvěceným obrázkem Jezulátka nebo Panenky Marie. Konkrétní levicově zaměřený intelektuál sice se skřípějícími zuby svaté obrázky přijal, ale když nepomáhaly, koukal na ně tak, že se málem dobrovolně otáčely ke zdi.

Bohužel v domě bylo i dítě, které se zotavovalo po nehodě s ohrožením života a to mělo stejné vidiny zakrváceného odraného muže jako otec. Zatímco u dospělého mohla trochu zapůsobit náprava chování, dítě bylo k smrti vyděšené a bálo se chodit spát.

Abych pravdu řekla, nevěděla jsem, co s tím. Mladá maminka a manželka oběhla kdejakou kartářku v okolí a výsledkem byly jen ty svaté obrázky. Jedna věštkyně přišla do domu, ale rychle se otočila a utekla, protože cítila hroznou událost. Já v seznamu vykladaček a čarodějek nejsem, na mne si vzpomněli jako na knihomola.

Napadlo mne začít po dobrém, nějakou tou drobnou obětí pro domácí skřítky, ačkoliv to nesouvisí. Ta maminka to ale musela dělat tajně, aby muž nevěděl a nevyhodil „úplatek pro ducha“, a skutečně se děcku už za dva nebo tři dny ulevilo. Manželovi ne. Tehdy jsem o rodině nic nevěděla, takže jsem se ptala na místo, kde dům stojí, z čeho je postavený… Prý se tak ptaly i ty předchozí vědmy a došly k názoru, že nějaký kus kolejnice, použitý místo traverzy, na sobě mohl mít krev zemřelého. Doporučila jsem tedy k místu, kde ten kus železa měli, položit kytičku a až bude dušiček, zapálit i svíčku. Do Svátku mrtvých ale došlo ke zvratu, cosi nového se s tím pánem událo a noční děsy se obnovily v plné míře. Dozvěděla jsem se, že došlo i hádkám manželů, takže chudáček předškolní dítě zase vidělo strašidlo jako z příšerného hororu.

Nebudu zastírat, že jsem tehdy pochopila, že mám určitou šanci pomoci a zkusila jsem ji. Vzala jsem to dítě pod svou ochranu a poprosila ten jev, ať mu vrátí klidný spánek. Bylo mi to tehdy dáno, zřejmě tak, jako se skoro každému člověku může v některých vypjatých životních obdobích přihodit vidění do budoucna nebo vyléčení nemoci blízkých. Seběhlo se to všechno právě proto, abych se s tou rodinou setkala a mohla pomoci? Možná.

Jako mávnutím proutku prý bylo všechno pryč. O tom, že pán hodně bumbal, na rodinu kašlal  a zrovna se mu hroutila „bezpečná“ nevěra, jsem se dozvěděla až mnohem později. Teprve v době, kdy jsem těch jevů potkala víc a začala mít podezření na „rozhozenou“ lidskou psychiku.

Otázkou ale zůstává, kdo byl opravdu tehdejším zdrojem? Možná to nakonec byla nevědomky ona paní, která s nepořádným životem sebejistého pána po svém boku moc spokojená nebyla. Pro mne je důležité, že ta rodina drží jak stmelená a děcko má dnes normální problémy skoro dospělého človíčka. Co vím, tak vyrostlo bez poltergeista. Vědma, která upalovala z domu, až se za ní prášilo, prý dnes při návštěvách nic špatného necítí.

Co tedy mohu obecně doporučit? Výsměch ani strach nikomu nepomohou. Pokud je člověk věřící, ulehčí mu někdy i obřady, související s náboženstvím. Například vykropení nebo zmíněný svatý obrázek. Bezvěrcům a vysmívačům však málo, nanejvýš v době, kdy už jsou zoufalí a opravdu chtějí uvěřit, že jim to pomůže.

Na místě jsou spíš otázky, co se děje s konkrétními lidmi a co potřebují. Vidí-li kdo cosi, co by ho mohlo jakožto „vidina a slyšina“ dostat na psychiatrii, neznamená to, že si jev schválně vyvolal sám a sám ho musí odvolat. Spíš bych řekla, že cosi probudil, protože se dostal ve svém rozpoložení na nevýhodné místo. Jako kdyby šlápl do bažiny nebo otočil vypínačem.

Většinou se divných jevů nemusíme bát. Jsou to, podle mne, ze všeho nejvíc příznaky dějů světa živých a působí na ně dobrá vůle.

Tweet