Kauza Stehlík (3)/ Další svědectví | Krůtí brko

Další ukázka z rukopisu Vladimíra Stehlíka Ocelové slzy paní Poldi:

Naši zaměstnanci se svými rodinami neměli možnost se rekreovat v bývalých rekreačních zařízeních Poldi, např. Smilovice, které získalo elegantním způsobem Ministerstvo financí, ačkoliv jej poldováci stavěli v akci „Z“ a z tehdejšího státního rozpočtu, nezbylo tedy nic jiného než hledat pro kladenské rodiny jiné řešení.

Věděli jsme o možnosti rekreace na Vystrkově u Orlické přehrady a vstoupili v jednání s akciovou společností Vystrkov. Rodiče platili 100,- Kč na osobu za dospělého a děti 50,- Kč na den s polopenzí. Ředitel akciové společnosti Miroslav Provod nám umožnil využívat celý areál. Za tyto služby mu kladenská Poldi a Bohemia Art měly zaplatit více než 5 milionů korun, ale po tzv. řízeném konkurzu akciová společnost nedostala nic. Ačkoliv Vystrkov uplatnil svůj nárok u správců konkurzní podstaty, k naplnění dluhu nedošlo. Vracím se opět k faktu, že na skladech Poldi ležely zásoby oceli připravené k okamžité expedici ve výši 1,5 miliardy korun. Z této částky mělo být uhrazeno zdravotní a sociální pojištění, přičemž původní dluh ve výši 160 milionů korun Bohemia Art v Poldi zdědila. Tzv. oddlužení Poldi státem byla bohapustá lež prezentovaná Vladimírem Dlouhým.

Miroslav Provod vzpomíná na období tehdejší spolupráce takto:
„Kdysi dávno přijel do hotelu Orlík Kratinoha a začal mi vysvětlovat, že bych mu měl pomoci zachránit Láďu Stehlíka, který v té době bydlel ve vile č.11. Kratinoha tvrdil, že Stehlík nemá ani nejmenší šanci svou pozici v Poldovce udržet, že nemůže v žádném případě nad mašinérií státu zvítězit. Na otázku, co mu za přenechání obchodního podílu Poldovky Kratinoha nabízí, odpověděl, že třicet milionů v kufru a místo senátora. V duchu jsem se nabídce usmál, neboť jsem věděl něco, o čemž naše tajné služby neměly evidentně ani tušení. 

Z výše uvedeného důvodu jsem Kratinohovi řekl, že si nemyslím, že Stehlík bude jeho nabídkou nějak enormně nadšen, ale nabídl jsem mu, že jej do Stehlíkova domu v lese odvezu. Jak jednání probíhalo nevím, druhý den ráno mi ale rozzlobený Stehlík místo pozdravu v hotelu u snídaně povídá:

„Prosím tě, Míro, víš co mi tam včera ten parchant začal nabízet ? Zakaž mu sem přístup. Ať už sem neleze.“

Možná ještě leckterý čtenář bude mít v paměti slova vlády, jež nám opakovaně tehdy ústy svých politiků z médií tvrdila, že má připravený ozdravný program a jakmile odejde z Poldi pan Stehlík, rozjede se v továrně výroba a všichni zaměstnanci budou mít práci. Sliby chyby. Podvod, podvod, podvod !

Až za dva měsíce po Stehlíkově odchodu se ministr Dlouhý obrátil na manažery Stehlíkova  managementu, zda-li by nevypracovali ozdravný program, který by mohl ve vládě předložit. Vláda neměla připraveno nic. Lhala nám. Lhala nám tehdy, lže nám i dnes. K tomu se ale teprve dostaneme.

Dnes je většina Poldovky zničená.

Kdepak ty kufry s miliony marek asi skončily ?

Napsal jsem Láďovi do vazby dopis. Když jsme se nedávno setkali a zavzpomínali na staré dobré i nedobré časy, připomněl mi tento dopis a řekl mi, že si jej schoval na památku. I já mám jeho dopis schovaný. Vyšetřování, které Stehlíka připravilo o svobodu, je již uzavřeno a pro hodnocení kvality naší demokracie není výsledek příliš lichotivý. Stehlík byl,  jak to tak vypadá,  vzat do vazby nějakým nedopatřením. 

Vyšetřovatelé neprokázali, že Stehlíkovy podniky Poldovku tunelovaly. Ekonomičtí odborníci, kteří na případu pracovali, si však uvědomili, že ve Stehlíkově zpolitizované kauze šlo o víc než o zjištění pravdy, zda Stehlík tuneloval, či nikoliv. Zřejmě proto do své zprávy z obav neuvedli realistický výsledek svého šetření, kdy zjistili, že situace s údajným tunelováním je přesně naopak, že Poldi ocel s.r.o. dluží Stehlíkovým podnikům sedmdesát milionů korun. Do své výsledné zprávy napsali, že nezjistili, že by závody firmy Bohemia Art odčerpávaly finance z Poldi ocel s.r.o. I tento výsledek však konstatuje, že nám našeho novodobého Baťu zlikvidovali „omylem“. Státní likvidátoři Stehlíkovi zabavili a rozprodali truhlárnu Věšín, zbrojovku v Březnici a nástrojárnu v Rožmitále. Opravdu si myslíte, že to byl pouhý omyl a nedorozumění ?

Vše mělo ještě pokračování:
V té době tenkrát došlo také k výbuchu Provodova vozu. Odpoledne před tímto výbuchem jeho Mercedesu jsem seděl na místě spolujezdce, ve kterém, jak se později ukázalo byla trhavina. Dá se říci, že k výbuchu nedošlo pravděpodobně proto, že jsme stáli před hotelem Orlík, kde bylo mnoho lidí. Teoreticky bychom byli oba roztrháni na kusy. K výbuchu došlo až druhý den v časných ranních hodinách.

Ještě k bývalé prezidentské vile č. 1, jejímž posledním uživatelem byl Dr. Gustáv Husák, která byla také součástí rekreačního areálu Vystrkov. Chtěli jsme ji přestavět pro nemocné a nepohyblivé děti. Za tímto účelem získala také Bohemia Art od Oldřicha Dolečka nedokončenou dvacetimetrovou jachtu s názvem Čechie – jeho celoživotní dílo. V průběhu rekonstrukce tohoto plavidla, které mělo sloužit na Orlickém jezeře výhradně pro nepohyblivé děti, byl vyhlášen konkurz. Co se s plavidlem stalo nevím, ale mohlo také skončit ve šrotu.

„Míro, umíš si představit, že je s takovouhle náloží prachů ještě někdo jinej odněkud vyhodí? Zvorali jsme to, měli jsme je tady pro policajty zatknout. Potřebovali by pořádně nakopat prdel“.V duchu jsem si pomyslel, že není vždy nejlepší řešení nejvhodnější. Myslím, že kdybychom se je pokusili zatknout, postříleli by nás.

Tweet