Trvalky

Články, které odolávají času.

Glosář

LEGRANDON na květen 2020:

-Doktore, co dáváte tomu pacientovi s koronavirem?
-Palačinky, lívance, pizzu.
-A to pomáhá?
-Nevím, ale vejde se to pod dveře!

Legrandon na duben 2016

V nebi se všichni shodujou, že je tam neskutečná nuda a že by to chtělo nějakej pořádnej mejdan. Všichni jsou pro, akorát Ježíš nesouhlasí:

„Chlapi, neblbněte, po poslední večeři jsem byl tři dni mrtvej.“

Legrandon na prosinec

Stěžoval si děda u lékaře:

“Pane doktore, já mám často v noci sen, jak spousta polonahých dívek pobíhá kolem mé postele…”

“A vy byste chtěl, abych vám pomohl se toho snu zbavit?”

“Ne, jenom ať tolik nedupou!”

Legrandon na listopad

Dědeček si zavolá vnuka a říká: “Když mi doneseš nenápadně jednu tu modrou pilulku, co má tatínek v nočním stolku, tak zítra u snídaně najdeš pod talířkem stokorunu”.

Vnuk udělal, co dědeček chtěl a těšil se na snídani.

Ráno u snídaně se vnuk opatrně podíval pod talířek a byla tam tisícovka. Naklonil se k dědečkovi a pošeptal mu: “Dědo, ale říkal jsi stovku a je tam tisícovka”.

“Já vím”, řekl dědeček, “těch devět stovek je od babičky”.

Legrandon na říjen

V USA sedí dva chlapíci v hospodě, popíjejí pivo a ten jeden říká:
“Ty slyšel jsi to o té Evropě, ti běženci to by mohl být pořádný problém”,
druhej se napije a říká:”
No to mi povídej,vůbec nevím jak by se to mělo řešit ale průšvih to je určitě”.
U baru sedí indián který to zaslechne a smutně prohodí:
“Jo jo,my jsme to v minulosti také podcenili”…

=

Legrandon na září

žena: Pijete pivo?
muž: Áno
žena: Koľko piva denne?
muž: Zvyčajne asi 3
žena: Koľko platíte za pivo?
muž: asi 1 €
žena: A ako dlho pijete pivo?
muž: Asi 30 rokov
žena: Takže jedno pivo stojí 1€ a vypijete tri denne, čo je mesačne asi 90 €. Za jeden rok by to bolo približne 1100 €, mám pravdu?
muž: asi áno
žena: za 30 rokov by to bolo vyše 32.000€, že?
muž: je to možné
žena: Viete, že ak by ste tie peniaze neminuli na pivo, ale si ich uložili na úrokový účet, mohli by ste si za to teraz kúpiť Ferrari ???
muž: Pijete pivo?
žena: Nie.
muž: A kde máte Ferrari ?

Legrandon na srpen

Otec s matkou takmer dva roky nevideli svoju dcéru. Potom ju navštívili v Bratislave v jej krásnom novombyte.Matka žasla nad intímnym budoárom, širokou francúzskou posteľou,rafinovanými šatami…
Otec žasl nad novým sporťákem pod okny a nad domácím kinem…
Matka sa jej pýta:
“Dcérenka moja, ako si sa dostala k rtakému bohatstvu?”
“Celkom jednoducho,” vysvětluje dcéra. “Som zástupkyňa.”
“A koho zastupuješ?” pýta sa otec.
“Nó,” usmeje sa dcéra, “manželky, priatelky a iné unavené ženy.”

 

Legrandon na červenec

Při sprchování říká jedna prostitutka druhé:
“Ty máš na zadku nějaké pupínky.”
“To nejsou pupínky, to je ceník služeb pro nevidomé…”

Legrandon na červen

Poslední slova před smrtí:
“Byl jsem pyrotechnik. Nevěříš?”
“Hm. Ten tygr je určitě napapanej!”
“Co to tady tiká?”
“Ne, ten žebřík nemusíš držet!”
“Propadla jsem u matury, tati!”

Legrandon na květen

„Tatínku, maminko, rozhodl jsem se osamostatnit.“
„Skvělé, synku, opravdu skvělé rozhodnutí.“
“Fajn. Kufry máte na chodníku před barákem.“

Legrandon na duben

To se takhle po dlouhé době potkají dva kamarádi. Ten jeden zve druhého na pivo. “Já nemůžu, mě by manželka pak nepustila domů, kdybych přišel připitý!” A ten první mu poradí: “Poslouchej, já to dělám takhle. Přijdu domů ke dveřím, svlíknu se donaha, zazvoním a když se otevřou dveře, hodím všechny věci dovnitř. Manželka mě venku stát nahatýho nenechá!” A tak se spolu sťali jak hovada. Asi za týden se zase potkají a ten, co mu radil, se ptá toho druhého: “Tak co, jdeme se zase opít?” “ Po tom minulém fiasku raději ani ne!” “Tak počkej, co se stalo?” “No, přede dveřmi jsem se svlíknul do naha … zazvoním, a když se dveře otevřely, tak jsem tam hodil hadry. Pak se zase zavřely a ozvalo se: PŘÍŠTÍ STANICE KAČEROV!!!…”

Legrandon na březen

Pekl jsem kuřecí kousky a k tomu vařil rýži. V nějakém obchůdku jsem si koupil jasmínovou. Kambodžskou. Takovou jsem ještě nejedl. Hledám návod. Nechybí:

1. Vložte 2 šálky rýže do hrnce rýže.
2. Opláchněte rýži s vodou pouze jednou.
3. Přidejte 3 šálky vody, datailní rýže, vařič víko a zapněte ji.
4. Neotvírejte vařič rýže víko těsně.
5. Po 10-15 minutách, chmýří s vidličkou a slouží horká.

Rýže skvělá, automatický překladač se smyslem pro humor.
P.S.: Chmýří zaplaťpámbu nikde… 🙂

Jíst, nebo nejíst psy?

27. 9. 2010 | Autor: Jiljí Záruba | Rubrika: Svět kolem mě


Nechápu, proč lidem vadí, že lidé jedí psy. Pokud jsme na nejvyšším stupni potravního řetězce, a to jsme, pak z principu smíme konzumovat všechny tvory, kteří se nacházejí byť jen o příčku níž. A pokud vím, po člověku je delfín, nikoliv pes. Přičemž velkoryse pomíjím opelichaný vtip, kdy je dlouho nic a pak teprve žena.

 Takže pokud jsme na nejvyšším stupni potravního řetězce, a to uznávají i zelení, potom o tom, koho sníme, rozhoduje naše chuť, respektive naše schopnost dotyčného pozřít, nikoliv nějaký obecně platný úzus, že se to prostě nedělá. Kuřecí nebo telecí řízeček ano, ale psí steak ne? A pročpak, milostivá paní? Kuře a tele klidně picneme v jejich dětství, a to jsme společnost, která, když někdo ublíží dítěti, zesiná, ba přímo šokovaně tají dech, jak umě umí zobrazit televize Nova, ale na druhou stranu klidně podřízneme sele, které se stejně jako lidské mládě nemůže bránit a kterému tudíž není dopřáno, aby se rochnilo coby dospělec. A u starého psa, který si užil a kterého už nové kousky nenaučíme, nám vadí, když skončí v guláši? Co jsme to za lidi?
Prý kultura. Aha, takže národy, které jedí psy, jsou barbarštější než my? My, kteří jsme něco víc, kteří jsme nade všemi, protože už za pouhé psí nakopnutí dostáváme tučné pokuty?
Říká se, že psi poznají, když někdo jí psy, vrčí pak na takové lidi, štěkají na ně a vůbec se nebezpečně tváří. Přiznám se, že občas potkávám psy, kteří na mě vrčí, štěkají a dívají se, jako by mě chtěli kousnout, ale přísahám, psa jsem v životě nejedl. Ačkoliv… Kdysi dávno jsem byl v sovětské Asii, dali nám tam jídlo, a když jsme se ptali, co to bylo, odpověděli: „Chutnalo vám? Říkáte, že chutnalo. Tak proč potřebujete vědět, co jste jedli?“

Komentáře

  1. Camilla napsal(a)
    27. 9. 2010 (13.22)

    Já myslím, že zakopaný pes je právě v tom, že rozhoduje naše chuť, respektive schopnost dotyčného pozřít.
    Ovšem stane se, že nevíme co jsme snědli. Já osobně jsem se takhle podílela na snědení páva, toho pyšného ptáka, z jedné nejmenované ZOO.
    Je to už dávno, ale mám to v živé paměti. Za studií bydleli “naši kluci” blízko ZOO, ten chudák páv v noci strašně řval a kluky rušil. Vymysleli plán, že se ho zmocní a udělají nám na MDŽ večírek s pohoštěním. No, my holky byly strašně rozněžnělé, jaké to máme frajery, nic jsme netušily, já se to dozvěděla až po letech.
    Musím ale říct, že si vůbec nepamatuji na chuť toho “guláše”, ale na ten krásný večírek ano.

  2. Hana napsal(a)
    27. 9. 2010 (14.34)

    Málokdy se člověku líbí jíst cokoliv, čemu jsme dali jméno. Dnes je věc ještě složitější, protože je stále víc lidí, kteří skutečnost jakési živé krávy s krásnýma očima nebo inteligentního vepříka naprosto vytěsnili. Prostě si kupují kus řízku ve vaničce a nic víc.
    Trochu jsem se zasmála nad rozhořčením jedné političky, že když se na maso nechovají lidé… Hm, donedávna chovali. v Africe byly trhy s ohradami, kdy bylo možné si zamluvit konkrétní kus člověka. Hezky se vyznačil hlinkou a když bylo tělo prodáno celé, došlo na porážku. Dochovaly se recepty i doporuučení, čím kvalitu masa ještě zaživa vylepšit. 😉
    Myslím si, že hlad je nejlepší kuchař a jak vídám ve Faktoru strachu, sníst se dá opravdu cokoliv. Třeba z hladu nebo pro peníze… Je to především v hlavě, jak říká Camilla.

  3. Eliška napsal(a)
    29. 9. 2010 (8.37)

    Na toto téma se nedá jinak odepsat než to , že pes nepatří mezi jatečná zvířata i když ony mají taky právo na důstojný život a při nejhorším na život před popravou. Jsem milovník všeho živého , od broučka počínaje a slonem konče. Možná vyjma pavouků, ty nemusím. člověk je největší predátor mezi tvory a rád a s gustem do zvířatům dokazuje. Jíst psa , kočku nebo koně může jen barbar a člověk bez citu, emocí a úctou k těmto tvorům , kteří nás lidi milují a jsou našimi přáteli. Rozhlídněte se co je utrpení kolem nás , kolik neštastných psů a koček je bez domova , bez jídla , kolik bezcitných lidí hodí zvíře do popelnice , uváže v lese u stromu a v lepším případu hodí do dvora útulku. Gándí jednou řekl že podle chování ke zvířatům se pozná kultura národa . Tak to jsme na tom hodně špatně…..my češi

  4. Jan Řehák napsal(a)
    29. 9. 2010 (15.56)

    Tak nevím, je to legrace, nebo názor?
    Já osobně se na žádném vrcholu potravinového řetězce necítím a nikterak mne neovládá chuť na jakéhokoliv živého tvora. Rozhodně uznávám, že pokud je někdo divochem na území, kde nelze nic vypěstovat, patrně mu nezbývá, než se zachovat dle této podivné stupnice.
    Žrát maso jiného živého tvora pro chuť je pak čistá zhovadilost a vzhledem ke všeobecnému úpadku mám celkem radost, že přijde brzy doba, kdy se kdokoliv může ocitnout na pekáči kohokoliv. Možná, že už to tak i je – ( chutnalo Vám? Říkáte, že chutnalo) – a to je nejspíš vrchol civilizace.

Napsat komentář