Hned na začátek omluva. V následujícím článku je spousta vulgarizmů. Nepředvádím se, kolik jich znám. Ale nežijeme v klášterní cele. Žijeme ve fičáku mezi lidmi, v době, kdy bulvární média mávají prapory. Vyjadřování je čím dál expresivnější, hutnější a stručnější. Kdeže jsou rozevlátá souvětí? Sebevážnější sdělení se musí vejít do 160 znaků esemsesky.
Důsledek toho, že se jazyk ocitá zabalen ve smrskávací fólii, je i ztráta jemnosti při zacházení s ním, rozlišování správného stupně emocionálního zabarvení. Při konverzaci větu za větou „prokopáváme buben“. Hovoříme v nej-výrazech. Všechno je super, všechno je bomba.
Věty se smrskávají do výkřiků na jeden nádech. Musíme překřičet jen zvukový smog svého okolí? Nebo i sami sebe?
Slovní zásoba čítá sto slov, co výraz to výstřel.
Pokud čekáte, že budu citovat jazyk hospod či fotbalových „fans“, jste na omylu. Pohybujeme se ve ctihodné rovině kaváren, „ofisů“, meeting roomů, dámských odskoků na pivínko, kde se probírají v souvislosti s novými pokračováními Sexu ve městě, schopnosti dosáhnout „orgáče“ a novinky v sortimentu „honítek“ do kabelky. Žádný humus, žádná chuť někoho „ohulit“.
Pohybujeme se v rovině článků v největším deníku, kdy redaktorka v recenzi napíše, že autor na něco „neměl koule“ a fanynka při vyprávění filmu pro filmový portál napíše, že hlavní herecká hvězda byla „velmi mrdatelná“.
Nejsem žádný cukrový panáček. Současná slovní zásoba se mi nevyhýbá. Ale přece jen moje kořeny vězí v době, kdy dáma nikdy neřekla, že „na to prdí“, že je to „průser“, nepoužila slovo „hovno“, „prdel“, nebo „kurva“, kdy se film nejmenoval Prci, prci prcičky, nebo Kozy, kozy, kozičky, (pozor, v současnosti promítaný film, Muži, co zírají na kozy, je opravdu o goats, nikoliv tits!) že blbostem se neříkalo „píčoviny“, a pro milování se všeobecně i na veřejnosti nepoužívalo velejemné slovo „šukat“.
Nemá smysl se pohoršovat. Soudím-li podle hovorové angličtiny, nejsme v tom sami. Ona necitlivost, nebo spíše “jiná citlivost”, se promítá už i do jazyka těch nejmladších a malá vnučka roztomile zašišlá: „Babičko, ty jsi blbá, ty neumíš zaplést ty vlásky jako maminka!“
Kdysi mi někdo vyprávěl, že si v práci zavedli kasičku, za každé sprosté slovo do ní dávali pětikorunu, a tak si spořili na společné „pařby“.
Dnes bychom se museli nejdřív shodnout, co se ještě na veřejnosti toleruje a co už se považuje za „sprosté slovo“. Zatímco my jsme se oslovovali bodře „vole“ a našim vrstevnicím občas ujelo, „ty krávo“, naši potomci si osvojují oslovení názvy pohlavních orgánů, které zdomácňují v ústech roztomilých puberťaček a puberťáků a vřazují se do jejich slovní zásoby všedního dne bez onoho výrazně emocionálního zabarvení, jak ho cítíme my.
Hodně se v současné době diskutuje o propasti mezi generacemi. Běžný spotřební jazyk tomu nenasvědčuje. Naopak jazykové propojení generací můžete namátkou třeba slyšet v trochu archaizujících osloveních teenagerů jako „ty jsi ču***, ty vole“, nebo totéž v dámské variantě pohlaví s krávou na konci!
A ještě k té kasičce! Taky se za trest místo placení zaváděly povinné náhrady výrazů jako „prokrindapána“, „jdi k šípku“, „jémine“. Byla to jistě velká legrace. Ale dlouho nevydržela. Jazyk je živý organizmus a zrcadlí nás. Zhrubli jsme.
Je to kur** tím, že těch píč**in kolem nás je jako sra**k?
Myslíte, že si zvykneme? 
Určitě nejsem typ člověka,který by tyhle slova použil v každé větě,ale je fakt,že občas si taky umím zaklít.Nikdy jsem ale tyhle slova neříkal před dětmi a bláhově si myslel,že je od nich uchráním.Byl jsem naivka.Matýsek nastoupil do školky a všechno bylo jinak.Ovšem jeho problémové R,které mu ještě občas nejde mu ve slově prdel zní na jedničku.Na druhou stranu mi přijde,že spoustě lidí nezáleží na tom,co dělají,ale jak u toho vypadají.Takže mám kolikrát radši férového hulváta,než slušňáckého hajzllíka.
Dám též jednu větu celkem tu po okolí dost rozevlátou…
Jednoho krásného rána za dávného jindy vrazil znenádání do mého pracovního kutlochu šéf.
Máš tu auto, zařval bez vyzvání.
Mám, odpověděl jsem dost vyděšeně
A nemáš tam zase stromy..
Myslím, že ne. Co se děje.
Nalej mi, pravil šéf a aniž se obtěžoval čekáním, sám sáhnul do knihovničky, vytáhl flašku a mocně si lokl. Pražské prevoschoditelstvo se rozhodlo nás navštívit.
No to je dobré, že si vzpomněli.
Ale oni už letí…
Šéf si mocně lokl po druhé.
Tak mazej na letiště. Vidíš, že já nemůžu….
No vyprášil jsem z favoritka zbytky jehličí, z přihrátky jsem vytáhl ještě nepoužitý osvěžovač ovzduší s lesní vůní, odstranil obal, pověsil na zrcátko a vyrazil…
Souzi byli dva.
Nejvyší a Podržtaška. Otevřel jsem dveře favoše Nejvyšší začuchal, podíval se na mě pobaveně. Pořád sbíráš stromy ?
Furt.
Při vystupování pravil pak Podržtaška. Chtělo by to sváču.
Palác nebo Imperiál, zeptal jsem se servilně.
Bufáč, pravil přísně Nejvyšší takto též syn tajemníka Prvního tenkrát.
Podržtaška udělal ksicht.
Nebreč, umravnil ho Nejvyšší…
U koně bylo narváno. Místní omotérkování tam trávili velkou část pracovního dne.
Souzi nakoupili sekanou a náš tenkrát dobrý chleba a už před bufetem chtěli ochutnat, leč hromotluk v zaprášených motérkách, který bůhvíproč též opouštěl ono detašovaně bohulibé pracoviště, je odstrčil, a pak zničehonic rohlíkem, který v bufetu zakoupil, praštil do své otevřené tlapy a hlasitě vypustil nádherně rozevlátou větu směrem k nám..
Kurva, ta pyča to ma zas tfrde jak cyp….
A zmizel za rohem.
Nejvyššímu upadla sekáná.
Podržtaška se jal okamžitě kapesníkem čistit Nejvyššímu zahořčicované sako.
Co, co, co chtěl ten dobrý muž, co ? Opakoval neustále vyděšeně při tom veškerém roztírání hořčice po Nejvyšším.
Nebreč, pravil znovu Nejvyšší a kopl do sekané.
Jdeme.
Tož tak při pátku.
/ Pro obyvatele české kotliny – cyp, jak je jistě všeobecně známo, je výraz, kterým tu místní dialekt popisuje loudavého havíře./
http://wbgarden.com/transport1.JPG
Přesně jak píše Ondra, poslední věta je pro mne také platná, mám to podobný..
Wb, hezký příběh, jadrný, celkově,chichi.. no dnes je to podle mne podobné.. jenže ti dva, co přijali vaš kočár jako útočiště, jezdí výhradně ve svým a na podobnou svačinu by se nesnížili.. jojo,časy se mění, jen si nejsem jistá, jestli některé výrazy i u nich nepřežily.. občas zaslechnu z metrosexuála vypadnuvší výrazivo, že by se ten váš hromotluk, za ni nemusel stydět.. Hezky jste to napsal, díky moc, je fajn, když někdo přihodí něco ze života.. No a ten kufr! panebože!!! no radej už nic neříkám.. hezký večer a dík
Před několika dny jsem v televizi hodlal shlédnout americký (jak jinak?) krimifilm. Nevěděl jsem předem, že jde o něco, čemu se říkávalo “drsná škola” Tohle ovšem dnes už nestačí, takže jde asi o “megadrsnou školu”. Během cca deseti minut děje padlo sedmnáct nejhrubších nadávek a sprostot – tedy od chvíle, kdy jsem to začal počítat. Pak jsem přestal počítat a ono veledílo vypnul. A uvědomil jsem si, že to běželo od 20,00 hod. A také jsem si vzpomenul, že v ohlasu na mé povídání o češtině v reklamách mi kdosi sdělil, že u nich doma se ujalo rčení
“jdi do brusele” nebo jen úlevné “do Brusele!!!” ve vypjatých situacích. Je to milé i tím, že na rozdíl od “jdi do Snickrs!” je tam i to potřebné a úlevné rrrrrr. Bohužel, asi se to obecně neujme a zůstaneme u té zavedené české pr…e! I když – kdo ví? Třeba za pár let už bude vliv Bruselských rozhodnutí a příkazů tak velký, že se to ujme!