Jak nebudu slavit narozeniny

 Zlatá totalita! To se slavily narozeniny!  Na pracovišti pražským výběrem (ani to krabicové víno za komunistů nebylo) a s cigaretami značky Lípa (za komunistů se mohlo nejen tančit, ale i kouřit všude), doma v kruhu svých přátel.

Slavit do hospody se nechodilo, bylo tam moc disidentů a Bredschneiderů, člověk by se snadno zapletl. A taky by to bylo dražší. To v panelákovém tři plus jedna byla idylka. My domácí jsme měli sice s přípravou víc práce, ale těšili jsme se na lahůdky donesené přes ulici. Byl takový úzus, že každý z hostů připraví a přinese to, co má k jídlu nejradši. Lenka plněná vejce, Hanka sýrovou roládu, Karel utopence, Jana koláčky, Petr domácí tlačenku… . Lahůdky , za něž bych dnes v marketu zaplatil celým důchodem a ještě bych riskoval salmonelózu.

A ty dárky! Nešlo o to darovat něco drahého, ale něco, co se v Jednotě, ve Včele, v Pramenu či v Prioru nevidí. Pičifuk Fa, houbičky na nádobí Vileda, dvoupákový vytahovač špuntů z lahví, pestrobarevná paletka světel a stínů k přemalování ksichtu na obličej, karton zahraničních cigaret, tričko s anglickým nápisem, zkrátka spousta věcí, kterými jsme se zásobili z ušetřených zahraničních platidel na dovolených v NDR, Maďarsku či v Jugoslávii. To se dělala radost! Teď, když jsou takových blbostí plné regály, je vymýšlení dárků stresujícím hlavolamem. No schválně, zkuste vybrat dárek v dnešní parfumérii přeplněné výrobky všech možných značek! Jó, to když se za komunistů mezi živými květy a pitralony objevila Miss Dior nebo Černá kočka, mohli jste se vyznamenat bez dlouhého váhání a bez nerváků . Ale ani ty živé květy nebyly marné. Sice neměly sílu vůně francouzských parfémů, ale šlo prý jimi vypudit moly ze šatníků. Pořád lepší než naftalin. Kupodivu potěšily i předměty tzv. užitého umění. Ti jeleni, tetřevi a pejsci z hutního skla či do jako živých malovaného porcelánu se později hodili na dárky vzdáleným příbuzným v pohraničí. Přinášeli radost několikrát. Poprvé darujícím, kteří se zbavili výhry z tomboly na plese požárníků a nemuseli utrácet za dárek, podruhé obdarovaným, kteří ušetřili za dárek vzdáleným příbuzným, potřetí vzdáleným příbuzným, kteří za vymalovaného jelena dostali od místního hajného pravého zajíce. A místní hajný měl připravený dárek pro důležitého účastníka honu, soudruha tajemníka, který ho za to nechal místním hajným i na další rok. Soudruh tajemník věnoval jelena tajemníkovi bratrské strany, za což získal lahev pravé vodky… .

Zlatá totalita, to se slavily narozeniny, to se dělala radost! A hlavně – to jsem vlastně chtěl napsat hned na začátku – jsme byli o víc než dvacet let mladší, o třicet let zdravější, o čtyřicet let silnější a o padesát let krásnější.

Na konci ledna budu mít narozeniny. Pozvu přátele do restaurace, ať si vyberou podle své diety. Ty někdejší domácí lahůdky už stejně většina z nás jíst nesmí, podávat suchary a vodu z vodovodu mi připadá žinantní. I když je mi jasné, že většina z nich poruší životosprávu a objedná si za moje peníze to nejdražší jídlo a nejdražší víno i za cenu následujícího žlučníkového záchvatu, budu z obliga. Bude i o čem mluvit, neboť jsme dozráli ke společným zájmům. Jen místo kdo koho se bude mluvit o tom, kde koho píchá. Kdysi zábavný H. mluvit nebude, protože si soustavně počítá tep a nechce být rozptylován. A dárky? To bude nuda, určitě dostanu věci, kterých je dnes všude dost. Žádné podpultovky.  Takže vlastně narozeniny slavit nebudu. Jen si vyměním zkušenosti, doplním vzpomínky a přijdu o peníze. A rád! Protože jen Bůh a můj lékař (pokud už nepoděkoval a neodešel) vědí, jestli to nebude naposled.

Jó, to za totality jsem takhle černé myšlenky neměl, to se slavily narozeniny!

Komentáře

  1. Lex napsal(a)

    Pane Fischere,
    vzpomínám si, jak koncem srpna 1968 visel na zdi jedné z hal Válcoven plechů Frýdek-Místek obrovský transparent vztahující se k tehdy “ilegálnímu” vysočanskému sjezdu KSČ, a na něm stálo “Soudruzi …….. ……. (jména těch dvou si už fakt nepamatuji), JSTE TAM ZA NÁS ZA VŠECHNY!”
    Budu opakovat historii – Pane Fschere, napsal jste to za nás za všechny!

  2. wbgarden napsal(a)

    Jo, jo, zlaté rudé časy. Přidám pár rozkošňoučkých obrázků. Třeba projdou…
    http://warnet.ws/news/25030

  3. Petrpavel napsal(a)

    Škoda, že nemám více času, musím prchat na autobus. Hrozí voda, na chatu se autem nedostanu přes zaplavený můstek, proto busem. Proč to píši? Ujel mi ráno, jel o devět minut dříve, jak jsem později zjistil. Rád bych si stěžoval, ale kde? Předně nevím, kdo jej provozuje, a stejně by mi nevěřili…Jó, to za těch zlatých rudých časů, všude čekali na stížnost, stejně tak VLK, nebo třístupňové přímo nadřízené MNV, ONV, KNV. Teď má každý svou “pravomoc”. Blbost, co? Ale nemáte také stále častěji pocit, že stěžovat si, i když vás oberou o mnohem víc než je teď můj čas, nemá smysl?

  4. Lex napsal(a)

    Pane Fischere,¨
    pro některé zdejší publikum nemůžete psát s takovou mírou nadsázky, metafory, s tak sofistikovaným významem obsahu textu. Budete asi muset začít psát trochu (hodně) polopaticky. Jinak nedojdete obecného uznání.
    A vlastně, jako autor nedojdete obecného uznání nikdy, protože potom Vás přestanou číst ti první.
    Dík za článkek.
    Lex

  5. wbgarden napsal(a)

    Je až s podivem, že některé zdejší publikum se vúbec nestydí používat slova jako sofistikovaný, nadsázka a metafora atd., když akorát jedíné co ti najatí propagčíci dovedou je sofort nakopírovat tu sockom propagandu, rozmanitá ptydepe, hausnumera a jiné iljičoviny. Zkrátka všecko co dostanou od svých politruků. Jo a něco osobního včetně třeba identity, to je pochopitelně ani nenapadne.
    Tož tak polopatisti. Na příjmu budu až večer…
    http://www.xa-xa.org/uploads/posts/2010-10/1287927980_1287849234_01.jpg

Napsat komentář