Stál jsem v tramvaji nad 
bezdomovcem. Smrděl!
„Nemohl byste se občas umejt?“ poptal jsem se.
„Mohl. A proč?“
„Protože smrdíte!“
„To je relativní. Mně smrdí vaše voda po holení. Vy to necítíte? Já ten svůj smrad taky ne. Je to o zvyk.“
Veliká moudrost. Všichni si zvykneme na to, co je kolem nás dlouho a pořád. Asi vzdělanec!
„Ale umejt byste se mohl!“
„Mohl. Ale kdybych nesmrděl, ani byste se mnou nemluvil. Kravatáři!“
Taky pravda. Feromony mohou být různé.
„Co máte v těch igelitkách?“
„Všechno.“
„Co všechno?“
„Všechno, co potřebuju.“
„To vám k životu stačí? Já mám toho, co potřebuji, plný tři plus jedna, sklep a garáž.“
„To jsem měl taky. Chtěl jsem ještě víc, tak jsem si půjčil peníze. A takhle jsme dopadl.“
„Proč?“
„Protože jsem chtěl víc, než na co jsem měl.“
„A už nechcete?“
„Teď chci jen to, co potřebuju.“
„Máte to?“
„Mám, v těch igelitkách.“
„Stejně byste se mohl občas umejt!“
„Mohl, ale to právě teď nepotřebuju!“
„Kam jedete?“
„Nikam, jen sedím v tramvaji. Potřebuju se v teple dospat. Celou noc jsem chlastal s kámošema za nádražím.“
„Tak spěte!“
„Nemůžu, když pořád mluvíte!“
„No vidíte, kdybyste nesmrděl, tak bych vás neoslovil.“
„No jo, ale to bych se musel umejt.“
(Zaznamenáno na mobil v tramvaji ze Smíchovského nádraží na Malostranské náměstí).
( Maggie Smith,Freedigitalphoto)
Tak to byla pecka!!! Skoro jak z nějaký dost dobrý knížky.. Ten dialog byl dokonalý. Pokud bych mohla někomu v tý debatě fandit, byl by to bezdomovec. Myslím, že pana vyzyvatele každou větou “utřel”. Ne ve zlým, ale tohle nikdo nevymyslí, ty odpovědi , logický a moc pěkný. Díky autorovi za přenesení opravdovýho kusu dne ze života. Jinak mi přišla ta otaázka poněkud nefér. Mám na mysli to mytí. Řeším to tím, že jdu jinam. Ale tahle kapitola je hodně smutná. Není to o tom,že se po nocích namažou do němoty. Co kdybychom si jejich situaci někdy vyzkoušli? Ne jako kdysiˇtaťka Škromach jeden den na vozíčku. Ale týden, měsíc.. S tím, že není jistý, jestli se budeme moct vrátit do svýho teplíčka.Já vím, NÁM se tohle stát nemůže. To siale onimyslali také, kdysi.
Jinak mě ale dostává, kolik se takový člověk naučí na ulici. není to jen chlast. Jsou to dávky , které v žádných knihách nenajdem. Moudro, filosofie, ryzost pohledu na nás, co jsme tak sami sobě dokonalí. Škoda, že nejsou pak už schopni tyhle výpovědi o jiným, drsným životě předat. Obyčejně se uchlastají, zmrznou, nebo dopadnou jinak blbě. Není mi jich až zas tak líto, ale tuším, že v těch, co byl rozum už dřív, v těch se odehrávají ryzí věci.Dokud je nevymyjí,asi. Hezkýden.A jinak, autorovi- Někdy smrad z některých cestujících předčí ty bezďáky.Někdy i z paniček,který maj nechtíky jak rudý drak. A chlapi podobně. Takže, možná ten bezďák má o nějakej ozón víc( pravděpodoběně zapoměl co je toal.papír, ale někteří , důvěryhodně vzhlížející a kupodivu sebevědomí občané, vozí ve svých šatech a na sobě ten zbývající, jaký je jen možný, nebudu ho vypisovat, bylo by mi blbě.. :-((
No dnes byl den jedna báseň, užila jsem si ho, město plný Skotů, úplně mne svou energí nakazili!! No a jen bych ráda dodala- v tramvaji jel stopadesátikilovej “róóóm” Nevoněl, na rozdíl od většiny, kteří jsou fakt napucovaní a vymydlení, alespoň já mám zkušenost, že ti slušní, co vodí svý děti do škol, co se i slušně a normálně chovají, takoví v Praze jsou.
Moh by dělat od fleku ochranku, kdoví.. A tak jsem si vzpoměla na autora tohoto psaní. Oslovil by tohoto pána podobně? Přece také “smrděl! A možná měl i igelitku, to jsem si ale fakt nad tím svým přemýšlením nevšimla,kecala bych..
A tak mě napadlo, že se někdy chováme docela divně. Oslovujem bezdomovce, ptáme se jej na jejich osobní věci( např. co maj v tašce..atd) Došlo mi tak nějak smutno z toho, že si vybíráme ty slabší, abychom snad ochránili svá, nebo naše území, ve vší počestnosti?Proč jezdí společně s námi,když nám smrdí!! (Toho obrovskýho , nabušenýho cikána by bylo taky dobrý vyzpovídat.. Nevím, nevím, jak by tahle debata skončila…:-)
Neumím si ani dost dobře představit, že by mě někdo oslovil, s tím, že mu třeba fakt smrdím.(I to je možný) a ptal se mě, co mám v tašce. Tak to já jen tak, aby řeč nestála, nikdo tu dlouho nekecal.. Hezký večer
Paní Pegy, jste neudolatelná (kdybych v tom slově místo u napsal o, bylo by to lichotivější) diskutérka. To je dobře, od toho taky Brejle jsou, aby s lidé mohli vyjadřovat. Jen občas vám uniká logika. Vaše otázka Proč jezdí společně s námi, když nám smrdí? má správně znít: Proč s nimi jezdíme, když nám smrdí?
Víte, ten rozhovor nebyl mířen proti bezdomovcům, naopak. Plyne z něho, že onen cestující opravdu nebyl žádný hlupáček. Nemusel mi odpovídat, odpovídal. Vtipně, věcně. Byl od pohledu sympaťák. Osud (nebo on sám) rozhodl, že bude bezdomovcem. Ztratil majetek, ztratil domov, ztratil rodinu. Pomozme mu, dejme mu peníze, jídlo, kabát, deku, čepici! Ale nechoďme pěšky jen proto, aby bezdomovci (bohužel nejen bezdomovci) mohli jezdit tramvají. Na svoje špínu a smrad má každý právo jen do chvíle, kdy začne obtěžovat okolí. Vaše cítění v tom směru není sociální, ale anarchistické. Teoreticky by mohlo vést k vytvoření další minority bojující za právo páchnout v tramvaji, byť o tom v Listině práv a svobod není zmínka. Nejde přece o to, aby tramvají nejezdili chudí, třeba i zadarmo. Být chudým neznamená být špinavým.
“Jsou to dávky , které v žádných knihách nenajdem. Moudro, filosofie, ryzost pohledu na nás, co jsme tak sami sobě dokonalí.”
Není to romantizující pohled na věc? Tulák filosofem?
Milá Majko, ne každý “tulák” jest jednoduchým a nevzdělaným individuem, který má místo mozku a duše jen igelitku a krabici s vínem. Pokud se nemýlím, jste Majkou – OSVČ- knihkupec? Nebo se možná pletu,( já jen, že o osudech mnohých spisovatelů něco víte..) ale ať tak, či tak, nemyslím, že byť žijí tihle lidé na okraji společnosti, musí být zákonitě méně vnímaví k životu kolem sebe. A byť se Vám to tak nejeví a myslíte, že je to romantický pohled, ráda bych Vám připoměla, což jako znalkyně literatury jistě víte, kolik vynikajících spisovatelů a básníků,skladatelů, hudebníků, malířů a ablabla… žilo v jistém období v podobných podmínkách, jako ti, o kterých je zde řeč. Netvrdím, že jsou takoví všichni, nebo většina. Málokterý se z tohoto světa dokáže už vymanit. Ale to jsem snad napsala celkem srozumitelně. Což ovšem nevylučuje, že jsou mezi nimi i takoví, kteří mohou mít možná mnohem lepší charaktery a i tu hlavu,a nakonec i schopnosti, než někteří z nás.Neberu vám váš názor, stejně jako vy mně. Což je skvělé, jen debatujem, ale opravdu mě vytáčí ta všeobecná a častá nadřazenost nad ty, kteří žijí jinak, možná blbě, ( z našeho pohledu) souhlasím. Vyrůstala jsem v rodině , kde se četlo, hodně četlo, pak nad čtením převyšovaly dlouhá léta rodinné povinnosti,dnes objevuji spoustu knih a osobností, ke kterým jsem se v určité době nemohla dočíst. V současnosti hltám ještě stále Bukowského, bude to nadlouho, vzhledem k tomu,kolik toho napsal. A napsal by to, kdyby se v jisté době nepohyboval právě mezi podobnými lidmi,v podobném prostředí? Jo, moudro , filosofie se milá Majko nezískává pouze za katedrou, naopak, někdy v pěkných sr…ch. Asi tak,to je k vaší poznámce. Nebo spíš má odpověď na otázku, nevím, snad byla určena mě,když byla i s citací. Pěkný večer.
Hezký den pane Fischer, díky, že jste si všim mojí maličkosti. 🙂 Ten první přívlastek neplatí, nebo vlastně UŽ neplatí. Už se stalo.A ten druhý? Nepolichotí od každého.
Jinak – možná by bylo dobré, pod své články psát i taková jistá doporučení, jak psaní chápat. Já vám tímto tedy děkuji, že jste mne nasměroval tedy správným směrem.Logika? Ufffff… Udolal jste mne a na další debatu nemám, někdy je to ztrátou času. Co jsem chtěla k vašemu psaní říct, řekla jsem. No a ten závěr? Ten mě vážně už pobavil. Jsem udolaná, mějte pěkný den.
I Vám hezký a pěkný!
Pod jedním mostem seděli žebráci a povídali si. „V poslední době jdou ceny nahoru. Rýže je dražší, sake je dražší i dříví zdražilo. Lidé ve městě si velmi naříkají.” „Hm, je to k politování.” „My se ale naštěstí nemusíme starat ani o rýži ani o sake.” „Nepotřebujeme ani dříví ani olej.” „Bydlíme tady pod mostem, a tak nemusíme mít strach z nájemného. My se máme!” Nato jeden žebrák pravil: „Pst, neříkejte to moc nahlas. Kdyby to lidé slyšeli, chtěli by se stát žebráky.”
— Příběh ze starého Japonska