V televízii išiel film o Godzille. Neviem, či sa píše s jedným, alebo s dvoma „l“. Ale či s jedným, či s dvoma, je to poriadna obluda. Pamätám sa, kedysi v päťdesiatych rokoch sa tu premietal (starosvetskejší zvrat je „tu dávali“) o tejto Godzille japonský film.
Obrovská skala, tá sa zrazu začal droliť, až z nej nakoniec zostala Godzilla a začala šarapatiť. Pravdaže „šarapatiť“ nie je slovo, ktoré by sa k takejto oblude hodilo. Ešte nevhodnejšie by bolo, keby Godzilla začala vystrájať. Nie. Taká obluda nešarapatí ani nevystrája. Stačí, keď ožije. Vzbudzuje hrôzu, šíri paniku. Ide z nej strach.
Tá japonská obluda ožila po miliónoch rokov a my, v kine Praha (predtým Atlon) sme sa triasli od napätia. Aj táto súčasná, americká, bola prapravekým jašterom a napadla Manhattan. To ma teda dosť naštvalo, pretože Manhattan mám rád. Nestačilo, že tam pred rokmi dve lietadlá naleteli do Dvojičiek? A to neboli lietadlá z praveku, ale celkom súčasné. Takže čo teraz? Triasť sa v kine pred tým, čo nám nachystala ďaleká minulosť, alebo s obavami čakať čo napadne našim súčasníkom. Ako nás zase prekvapia.
V tom americkom filme (neviem či ho nakrútili pred Dvojičkami, alebo po) jedna postava hovorí, že treba zabrániť Godzille, aby nenakládla vajcia, lebo z nich sa vyliahnu ďalšie Godzilly, budú sa rozmnožovať geometrickým radom a človek prestane byť pánom tvorstva. Dosť smiešne, keď to ten chlapík hovorí práve na Manhattane, kde sa práve pán tvorstva postaral o podobnú spúšť, akú spôsobila vo filme Godzilla. Akurát, že to nebolo vo filme, ale naozaj.
Napriek tomu sa ďalej nakrúcajú filmy o tom, ako nás prepadli všelijaké pavúky nadštandardnej veľkosti, všelijakí mimozemšťania a čojaviemaké obludy, ako nás chcú zlikvidovať, ako sa im to už už podarí, ale nakoniec všetko dopadne šťastne. Porazíme ich, zvíťazíme, ostávame pánmi Zeme, aby sme sa mohli zlikvidovať sami. A možno majú takéto filmy ešte aj iný zmysel, ako vytvárať napätie a hrôzu. Možno nechtiac upozorňujú na to, že sa dokážeme solidarizovať len v stave absolútneho ohrozenia. Vtedy si rozumieme, spolupracujeme, vzájomne sa zachraňujeme, lebo máme spoločného nepriateľa. Akonáhle vonkajšie ohrozenie pominie, začneme sa opäť správať ako koruna tvorstva.
Začneme tvoriť dejiny. 1.svetová vojna, 2.svetová vojna, holocaust, Stalin, Hitler, Pol Pot, Mao, Balkán, Stredný východ, a tak by sa dalo pokračovať ešte dlho, vlastne donekonečna. Nepotrebujeme Godzillu. Sami sme Godzilly.
Trvalky
Články, které odolávají času.
- Bylo nás pět
- Natažené ruce
- Odemykání s jarem 2020: www.krutibrko.cz
- Nad potěšení – není!
- JAK JSEM SE SPUSTIL, AŽ JSEM SE PUSTIL
- Balada vánoční
- Zprávy z Jazzíkova světa – 1. září 2018
- Milí Brejlíci, milí příznivci portálu, který má ve zvyku vidět i za roh!
- HEJ, LIDI, VSTÁVAT (a měřit!)
- Severní vítr je fakt krutý
- Svět se v prdel obrací?
- Štědrý den?
- ZBÝVÁ PÁR DNÍ DO VÁNOC
- Ptákovina?
- Absurdní: KRŮTA VE VIKÝŘI
- Kde je domov?
- Peggy přemýšlí o tom, CO JE DOMOV
- CO JE PRO MĚ MŮJ DOMOV?/ 2
- Novinky.cz napsaly o novince MDMS
- Můj ješitník… :-)
Glosář
LEGRANDON na květen 2020:
-Doktore, co dáváte tomu pacientovi s koronavirem?
-Palačinky, lívance, pizzu.
-A to pomáhá?
-Nevím, ale vejde se to pod dveře!
Legrandon na duben 2016
V nebi se všichni shodujou, že je tam neskutečná nuda a že by to chtělo nějakej pořádnej mejdan. Všichni jsou pro, akorát Ježíš nesouhlasí:
„Chlapi, neblbněte, po poslední večeři jsem byl tři dni mrtvej.“
Legrandon na prosinec
Stěžoval si děda u lékaře:
“Pane doktore, já mám často v noci sen, jak spousta polonahých dívek pobíhá kolem mé postele…”
“A vy byste chtěl, abych vám pomohl se toho snu zbavit?”
“Ne, jenom ať tolik nedupou!”
Legrandon na listopad
Dědeček si zavolá vnuka a říká: “Když mi doneseš nenápadně jednu tu modrou pilulku, co má tatínek v nočním stolku, tak zítra u snídaně najdeš pod talířkem stokorunu”.
Vnuk udělal, co dědeček chtěl a těšil se na snídani.
Ráno u snídaně se vnuk opatrně podíval pod talířek a byla tam tisícovka. Naklonil se k dědečkovi a pošeptal mu: “Dědo, ale říkal jsi stovku a je tam tisícovka”.
“Já vím”, řekl dědeček, “těch devět stovek je od babičky”.
Legrandon na říjen
V USA sedí dva chlapíci v hospodě, popíjejí pivo a ten jeden říká:
“Ty slyšel jsi to o té Evropě, ti běženci to by mohl být pořádný problém”,
druhej se napije a říká:”
No to mi povídej,vůbec nevím jak by se to mělo řešit ale průšvih to je určitě”.
U baru sedí indián který to zaslechne a smutně prohodí:
“Jo jo,my jsme to v minulosti také podcenili”…
=
Legrandon na září
žena: Pijete pivo?
muž: Áno
žena: Koľko piva denne?
muž: Zvyčajne asi 3
žena: Koľko platíte za pivo?
muž: asi 1 €
žena: A ako dlho pijete pivo?
muž: Asi 30 rokov
žena: Takže jedno pivo stojí 1€ a vypijete tri denne, čo je mesačne asi 90 €. Za jeden rok by to bolo približne 1100 €, mám pravdu?
muž: asi áno
žena: za 30 rokov by to bolo vyše 32.000€, že?
muž: je to možné
žena: Viete, že ak by ste tie peniaze neminuli na pivo, ale si ich uložili na úrokový účet, mohli by ste si za to teraz kúpiť Ferrari ???
muž: Pijete pivo?
žena: Nie.
muž: A kde máte Ferrari ?
Legrandon na srpen
Otec s matkou takmer dva roky nevideli svoju dcéru. Potom ju navštívili v Bratislave v jej krásnom novombyte.Matka žasla nad intímnym budoárom, širokou francúzskou posteľou,rafinovanými šatami…
Otec žasl nad novým sporťákem pod okny a nad domácím kinem…
Matka sa jej pýta:
“Dcérenka moja, ako si sa dostala k rtakému bohatstvu?”
“Celkom jednoducho,” vysvětluje dcéra. “Som zástupkyňa.”
“A koho zastupuješ?” pýta sa otec.
“Nó,” usmeje sa dcéra, “manželky, priatelky a iné unavené ženy.”
Legrandon na červenec
Při sprchování říká jedna prostitutka druhé:
“Ty máš na zadku nějaké pupínky.”
“To nejsou pupínky, to je ceník služeb pro nevidomé…”
Legrandon na červen
Poslední slova před smrtí:
“Byl jsem pyrotechnik. Nevěříš?”
“Hm. Ten tygr je určitě napapanej!”
“Co to tady tiká?”
“Ne, ten žebřík nemusíš držet!”
“Propadla jsem u matury, tati!”
Legrandon na květen
„Tatínku, maminko, rozhodl jsem se osamostatnit.“
„Skvělé, synku, opravdu skvělé rozhodnutí.“
“Fajn. Kufry máte na chodníku před barákem.“
Legrandon na duben
To se takhle po dlouhé době potkají dva kamarádi. Ten jeden zve druhého na pivo. “Já nemůžu, mě by manželka pak nepustila domů, kdybych přišel připitý!” A ten první mu poradí: “Poslouchej, já to dělám takhle. Přijdu domů ke dveřím, svlíknu se donaha, zazvoním a když se otevřou dveře, hodím všechny věci dovnitř. Manželka mě venku stát nahatýho nenechá!” A tak se spolu sťali jak hovada. Asi za týden se zase potkají a ten, co mu radil, se ptá toho druhého: “Tak co, jdeme se zase opít?” “ Po tom minulém fiasku raději ani ne!” “Tak počkej, co se stalo?” “No, přede dveřmi jsem se svlíknul do naha … zazvoním, a když se dveře otevřely, tak jsem tam hodil hadry. Pak se zase zavřely a ozvalo se: PŘÍŠTÍ STANICE KAČEROV!!!…”
Legrandon na březen
Pekl jsem kuřecí kousky a k tomu vařil rýži. V nějakém obchůdku jsem si koupil jasmínovou. Kambodžskou. Takovou jsem ještě nejedl. Hledám návod. Nechybí:
1. Vložte 2 šálky rýže do hrnce rýže.
2. Opláchněte rýži s vodou pouze jednou.
3. Přidejte 3 šálky vody, datailní rýže, vařič víko a zapněte ji.
4. Neotvírejte vařič rýže víko těsně.
5. Po 10-15 minutách, chmýří s vidličkou a slouží horká.
Rýže skvělá, automatický překladač se smyslem pro humor.
P.S.: Chmýří zaplaťpámbu nikde… 🙂
Godzilly
Anketa
