Co je můj domov?

Při jedné cestě jsem na ošuntělé zdi v areálu velkého rockového festivalu v Readingu uviděl nápis, který mi utkvěl v hlavě: WORDS DOESN’T MEAN ANYTHING TODAY. V poslední době mi ale čím dál víc v hlavě naskakuje. Slova dneska nic neznamenají.


V téhle gumové době, kdy i prostá slova ztrácejí svůj smysl a vystihuje je reklama na pneumatiky s dovádivě nastartovanou dívkou slibující, že “Máme gumy na všechny velikosti”, jsme všichni nutně flexibilní a zase už přizpůsobiví, až to řve oknem do noci.

Jsme otevření světu a v mapě na záchodových dveřích vyhlížíme místa, kde jsme ještě nebyli.

V téhle době na všechny velikosti si někdy neuvědomujeme, že ztrácíme svůj domov. Nenapadlo vás to taky někdy?

Můj táta znal všechny ptáčky, všechno zelené kolem sebe. Dovedl vidět za oknem sýkorku koňadru a hejla a chocholouše a jiřičku, šel lesem a přinášel plný košík pojmenovaných stobarevných hub.

Já vidím ptáky, houby, strom.

Co je vlastně můj domov? Jak vypadá? Kam až sahá?  Je to byt? Dům? Garáž? Knížky po babičce? Zahrada? Maminka? Žena? Rodinné album? Děti? Psi? Kočky? Útulno v obýváku?

Nerad se vtírám, promiňte. Ale moc rád bych Vás požádal o radu: Prosím Vás, pomozte mi!

CO JE VÁŠ DOMOV?

Napište mi! Pošlete mi fotku toho, co je pro Vás Váš domov?

Pojďte si říct, co je pro nás v gumové době negumové, o čem můžete říct: TO JE MŮJ DOMOV…

(Samozřejmě se podepište nebo nepodepisujte, pište sem na web do komentářů nebo na mail jan.kruta@seznam.cz .)

Napsat komentář