Chaplin přítelem Československa

      „Chaplin se nikdy netajil svými sympatiemi a láskou k Československu a s živým zájmem sledoval, zejména po minulé válce, budovatelské úsilí československého lidu. Na důkaz tohoto zájmu věnoval již v roce 1946 Čs. kinematografickému muzeu při Technickém muzeu v Praze několik tradičních rekvizit, které tvořily vnější podobu jeho nezapomenutelného ‚tuláka Charlieho‘ – svou buřinku, rozšmajdané boty a bambusovou hůlčičku. Tyto rekvizity byly velkým obohacením pražských muzejních sbírek, poněvadž symbolizují jednu z nejvýznamnějších kapitol z dějin světové kinematografie.“

Tolik citát z knihy francouzského historika filmu Georgese Sadoula Charlie Chaplin, která vyšla v Československu ve dvou vydáních. Myslím, že v úvodu této kapitoly je tento citát velmi důležitý, neboť nejlépe obhajuje právo na její vřazení do této knížky.

„How is Pracha? How is Czechoslovakia?“ – to byly nejčastější otázky, které Chaplin dával Rudolfu Myzetovi v Hollywoodu v době německé okupace Československa.

„Musíme děkovat Bohu za to, že existuje malé Československo!“ řekl krátce po válce Lubomíru Linhartovi, kterému otevřenými dveřmi k Chaplinovi, doporučující vizitkou – jak sám později napsal – byl pojem Československo. K osobním setkáním některých Čechů s Charlesem Chaplinem v průběhu dvacátých, třicátých i čtyřicátých let se však ještě vrátíme.

Když jsem shromažďoval materiály pro kapitolu do Velké knihy o Chaplinovi, dominovalo v nich několik letopočtů: 1908, 1925, 1931, 1935 a pak léta šedesátá a osmdesátá.

Co všechno se u nás v souvislosti s Chaplinem odehrálo?

1908
Tento rok nabízí patrně nejsenzačnější hypotézu: Devatenáctiletý, světu neznámý mladíček, kterého rok předtím na naléhání jeho staršího bratra přijal do své divadelní společnosti podnikatel Fred Karno, vystupoval prý – podle tradujících se zpráv – na scéně pražského Varieté (tedy tam, kde je dnes karlínské Hudební divadlo). Zmínky o tom najdeme u filmových historiků Jaroslava Brože a Myrtila Frídy, ale i ve vzpomínkách artisty a komika Bédy Laka, který dokonce tvrdil, že vystoupení mladého Chaplina ve Varieté na vlastní oči viděl. (Chaplin tam prý účinkoval v roli chlapce, který z lóže sleduje vystoupení operní pěvkyně a dává jí najevo svou nelibost. Podle Laka bylo celé toto představení Karnovy společnosti jakousi parodií na tingl-tangl.) Svědectví Bédy Laka, o sedm let mladšího než Chaplin, poněkud zpochybňuje letopočet, který v souvislosti s tímto zážitkem uvádí: 1910. Ovšem pravda je, že u nás Karnova společnost skutečně vystupovala, a pokud mezi nimi mladý Charlie Chaplin byl, je možné, že v programu vystupoval i další neznámý mladíček, na něhož také čekala v Hollywoodu sláva – Stanley Arthur Jefferson. Pod jménem Stan Laurel se později stal nerozlučným partnerem Olivera Hardyho.

To, že si sám Chaplin ani ve svých pamětech, ani při setkáních s Rudolfem Myzetem na svá vystoupení na scéně karlínského Varieté nezavzpomínal (nebyl k tomu však nikdy žádnou otázkou vybídnut!), není podle mne argument k zavržení tohoto dosud sporného faktu. Devatenáctiletý Chaplin měl tehdy docela jiné starosti, než aby se v městech, kterými na turné se skupinou Freda Karna projížděl, měnil ještě ve vnímavého turistu. Přesto není vyloučeno, že všechny v budoucnu vyjadřované sympatie k naší malé zemi mohly mít bezděčný původ už v tomto dosud neobjasněném setkání mladého umělce s Prahou. Tolik k uvedenému nejstaršímu letopočtu.

Vzhledem k tomu, že se na dalších stránkách jméno Rudolfa Myzeta bude objevovat častěji, považuji nyní za nutné vám tuto zajímavou osobnost naší kinematografie představit:

Rudolf Myzet stál jako herec a režisér u kolébky našeho filmu. V letech 1920 až 1923 hrál v sedmnácti němých filmech, stal se prvním tajemníkem odborové organizace českého herectva, pracoval rovněž jako redaktor časopisů Divadlo & Český film. V roce 1924 se vydal do Spojených států, aby se seznámil s prací velkých filmových ateliérů. V Hollywoodu zůstal až do roku 1947. Začínal tam jako komparsista, propracoval se k epizodním rolím, psal odtud články do českých novin a odborných filmových časopisů. Pro nás je zajímavé, že se dostal do blízkého osobního kontaktu s Charlesem Chaplinem, v jehož pěti filmech také hrál. Do Československa se po válce vrátil s rozhodnutím podílet se na rozvoji zestátněné kinematografie. V padesátých letech režíroval známý film Písnička za groš. V roce 1963 mu bylo uděleno vyznamenání Za vynikající práci. Věnoval se psaní svých pamětí a vzpomínkových črt; pro knižní vydání je připravila jeho žena Jindřiška Myzetová (pokud ale vím, nikdy nevyšly). Podstatnou část Myzetovy osobní vzpomínky na Charlese Chaplina, kterou napsal na sklonku života, otiskl v roce 1978 časopis Mladý svět. Rudolf Myzet, narozen 11. června 1888 (tedy o deset měsíců starší než Chaplin), zemřel 28. listopadu 1964.

(Pokračování příště!) 

Karikatura O. Suchý 
Autogram Charlie Chaplina

Napsat komentář