Březen – ještě tam budem?

Nedávno v nějaké televizní anketě padla otázka: “Říká se – Březen za kamna vlezem, nebo Březen ještě tam budem?” Ó, boží prostoto! Ó cenná zpětná vazbo! Jistě nesmírně vzdělaná cílová skupina!

Březen dostal české jméno podle břízy, která tento měsíc raší. Je prvním jarním měsícem, ale naši předkové počítali za poslední den zimy už svátek Matějem to je 24.2. Říkávalo se: „Svatej Matěj, hodnej svatej, kožichy dolů.“ Anebo: „Prosím svatého Matěje, ať nám ovoce dopřeje, kamkoli se můj hlas rozleje.“
Na tento den se měly vynášet pluhy, protože už za pát dní „na svatého Řehoře, hloupý sedlák, který neoře“. Řehoř má svátek 12.3. a říká se také „Na svatého Řehoře led pluje do moře.“ anebo „žába hubu otevře“.
Lidem v tuto dobu už moc zásob nezbývalo, takže církví  vyhlášený předvelikonoční půst brali jako nutné zlo. Nesmělo se jíst maso, nesmělo se mastit sádlem, jen máslem nebo olejem z bukvic nebo z jader švestkových pecek. Podle dobových záznamů spotřeby základních potravin několika zámožnějších valašských rodin si můžeme udělat představu, jak asi vypadal tehdejší jídelníček.
Na jeden den a jednoho člověka připadalo v roce průměrně 0,11kg pšenice, 0,28kg žita, 0,15 kg ječmene, 1kg brambor, 0,5kg zelí.. Maso se i v těchto bohatrších rodinách jídávalio většinou jen o svátcích, většina vykrmených zvířat se prodávala řezníkům. Podobně to bylo s vejci. Platilo tehdy pořekadlo, že „zemňáky a zelé – živobytí celé“.

(Pokračování zítra)

Komentáře

  1. poletucha napsal(a)

    Hezké připomenutí, Jazzíku. Jen ty dobové záznamy se mi nezdají. Na den a osobu průměrně 0,5 kg obilí/mouky/krup plus 1 kg brambor plus 0,5 kg zelí… Když uvážím, že v červnu, červenci zelí nebylo ani v soudku… Vy byste to do sebe narval? No prostě mi to přijde, že popsaná spotřeba je včetně slípek, případně rodinného prasátka, jejichž produkty nejsou uváděny.

Napsat komentář