Až nám to spočítají

 Až Český statistický úřad zveřejní výsledky letošního sčítání lidu, bude už všechno jinak. Za měsíce, rok, možná i  za léta  sečítání se spousta lidí zase přestěhuje, dost jich umře, dost se jich narodí, dost jich dostuduje, dost jich vymění kadibudku za splachovací záchod…

Leč nešť,  až nám to spočítají aspoň uvidíme, jak bylo 26. března 2011. A na kolik korun ta vzpomínka přišla. Škoda, že nelze dnes spočítat, jak bude za rok!

Zatím si můžeme tak trochu nad sčítacím listem zauvažovat. Třeba nad tím, k čemu je nepovinné přiznání se k národnosti. Někdo se přizná, někdo ne. Statistický úřad z toho vyčte, kolik lidí se přiznalo, kolik se jich nepřiznalo, kolik se jich za svoji národnost stydí, nedozví se však, kolik zde opravdu žije lidí  české, vietnamské, ruandi urundské, čínské, romské či jiné národnosti.
Podobné nevýsledky vyplynou i z dobrovolnosti přiznání či nepřiznání se k náboženství a k příslušné církvi. Takže to jsou hned dvě rubriky, jejich sečtení nepovede k použitelnému údaji. Když ještě připočítáme plašany, kteří budou lhát o počítači v domácnosti, o svém vzdělání, o dětech narozených mimo manželství, o počtu cizokrajných příbuzných sdílejícími s nimi ilegálně 1+1, utajeně pracující nezaměstnané, matematické negramoty neumějící spočítat plochu bytu, bezdomovce, které sčítací komisaři nenašli, prostitutky a lidi na útěku před spravedlností, duševně choré zbavené svéprávnosti atd., zjistíme, že sčítáním lidu lze dojít jen k jedinému objektivnímu údaji:
Kolik lidí vyplnilo dotazník.

Napsat komentář