Trvalky

Články, které odolávají času.

Glosář

LEGRANDON na květen 2020:

-Doktore, co dáváte tomu pacientovi s koronavirem?
-Palačinky, lívance, pizzu.
-A to pomáhá?
-Nevím, ale vejde se to pod dveře!

Legrandon na duben 2016

V nebi se všichni shodujou, že je tam neskutečná nuda a že by to chtělo nějakej pořádnej mejdan. Všichni jsou pro, akorát Ježíš nesouhlasí:

„Chlapi, neblbněte, po poslední večeři jsem byl tři dni mrtvej.“

Legrandon na prosinec

Stěžoval si děda u lékaře:

“Pane doktore, já mám často v noci sen, jak spousta polonahých dívek pobíhá kolem mé postele…”

“A vy byste chtěl, abych vám pomohl se toho snu zbavit?”

“Ne, jenom ať tolik nedupou!”

Legrandon na listopad

Dědeček si zavolá vnuka a říká: “Když mi doneseš nenápadně jednu tu modrou pilulku, co má tatínek v nočním stolku, tak zítra u snídaně najdeš pod talířkem stokorunu”.

Vnuk udělal, co dědeček chtěl a těšil se na snídani.

Ráno u snídaně se vnuk opatrně podíval pod talířek a byla tam tisícovka. Naklonil se k dědečkovi a pošeptal mu: “Dědo, ale říkal jsi stovku a je tam tisícovka”.

“Já vím”, řekl dědeček, “těch devět stovek je od babičky”.

Legrandon na říjen

V USA sedí dva chlapíci v hospodě, popíjejí pivo a ten jeden říká:
“Ty slyšel jsi to o té Evropě, ti běženci to by mohl být pořádný problém”,
druhej se napije a říká:”
No to mi povídej,vůbec nevím jak by se to mělo řešit ale průšvih to je určitě”.
U baru sedí indián který to zaslechne a smutně prohodí:
“Jo jo,my jsme to v minulosti také podcenili”…

=

Legrandon na září

žena: Pijete pivo?
muž: Áno
žena: Koľko piva denne?
muž: Zvyčajne asi 3
žena: Koľko platíte za pivo?
muž: asi 1 €
žena: A ako dlho pijete pivo?
muž: Asi 30 rokov
žena: Takže jedno pivo stojí 1€ a vypijete tri denne, čo je mesačne asi 90 €. Za jeden rok by to bolo približne 1100 €, mám pravdu?
muž: asi áno
žena: za 30 rokov by to bolo vyše 32.000€, že?
muž: je to možné
žena: Viete, že ak by ste tie peniaze neminuli na pivo, ale si ich uložili na úrokový účet, mohli by ste si za to teraz kúpiť Ferrari ???
muž: Pijete pivo?
žena: Nie.
muž: A kde máte Ferrari ?

Legrandon na srpen

Otec s matkou takmer dva roky nevideli svoju dcéru. Potom ju navštívili v Bratislave v jej krásnom novombyte.Matka žasla nad intímnym budoárom, širokou francúzskou posteľou,rafinovanými šatami…
Otec žasl nad novým sporťákem pod okny a nad domácím kinem…
Matka sa jej pýta:
“Dcérenka moja, ako si sa dostala k rtakému bohatstvu?”
“Celkom jednoducho,” vysvětluje dcéra. “Som zástupkyňa.”
“A koho zastupuješ?” pýta sa otec.
“Nó,” usmeje sa dcéra, “manželky, priatelky a iné unavené ženy.”

 

Legrandon na červenec

Při sprchování říká jedna prostitutka druhé:
“Ty máš na zadku nějaké pupínky.”
“To nejsou pupínky, to je ceník služeb pro nevidomé…”

Legrandon na červen

Poslední slova před smrtí:
“Byl jsem pyrotechnik. Nevěříš?”
“Hm. Ten tygr je určitě napapanej!”
“Co to tady tiká?”
“Ne, ten žebřík nemusíš držet!”
“Propadla jsem u matury, tati!”

Legrandon na květen

„Tatínku, maminko, rozhodl jsem se osamostatnit.“
„Skvělé, synku, opravdu skvělé rozhodnutí.“
“Fajn. Kufry máte na chodníku před barákem.“

Legrandon na duben

To se takhle po dlouhé době potkají dva kamarádi. Ten jeden zve druhého na pivo. “Já nemůžu, mě by manželka pak nepustila domů, kdybych přišel připitý!” A ten první mu poradí: “Poslouchej, já to dělám takhle. Přijdu domů ke dveřím, svlíknu se donaha, zazvoním a když se otevřou dveře, hodím všechny věci dovnitř. Manželka mě venku stát nahatýho nenechá!” A tak se spolu sťali jak hovada. Asi za týden se zase potkají a ten, co mu radil, se ptá toho druhého: “Tak co, jdeme se zase opít?” “ Po tom minulém fiasku raději ani ne!” “Tak počkej, co se stalo?” “No, přede dveřmi jsem se svlíknul do naha … zazvoním, a když se dveře otevřely, tak jsem tam hodil hadry. Pak se zase zavřely a ozvalo se: PŘÍŠTÍ STANICE KAČEROV!!!…”

Legrandon na březen

Pekl jsem kuřecí kousky a k tomu vařil rýži. V nějakém obchůdku jsem si koupil jasmínovou. Kambodžskou. Takovou jsem ještě nejedl. Hledám návod. Nechybí:

1. Vložte 2 šálky rýže do hrnce rýže.
2. Opláchněte rýži s vodou pouze jednou.
3. Přidejte 3 šálky vody, datailní rýže, vařič víko a zapněte ji.
4. Neotvírejte vařič rýže víko těsně.
5. Po 10-15 minutách, chmýří s vidličkou a slouží horká.

Rýže skvělá, automatický překladač se smyslem pro humor.
P.S.: Chmýří zaplaťpámbu nikde… 🙂

Áleje

7. 4. 2011 | Autor: Josef Kobra Kučera | Rubrika: Svět kolem mě

 

Dědeček mé ženy Růženy byl cestář. Kolem silnice, která z hlavní odbočuje na Libědice vysázel alej. Tedy aleje, z každé strany jednu. Byly, pardon, jsou to jabloně. O něčem takovém se zpívá, ale tady je to realita. Když přijíždím od Žatce (tedy, když jsem přijížděl, maje auto) směrem na Nechanickou přehradu, tak najednou, mezi poli vede doleva silnice, což poznáte, že je lemována stromy.

Když jsem se před 30 lety přiženil, zrovna káceli jeden starý strom. Prý by se mohl zlomit a ohrozit bla bla bla. Za pár piv mi dnešní cestáři, kteří vysekávají zatrávované pankejty, zasypávají a látají ty největší smrtelné díry v asfaltu a sem tam kácí nějaký strom, nebo když se někde radní zblázní celé aleje, tak tito technikou vybavení a za pár korun ochotní, mi rozřezali ty kusy stromu, které byly bez suků, a daly se z nich vytvářet dřevořezby, ba i dřevoryty.

Dokonce mi nejen povolili zasadit novou jablůňku, ale pomohli mi. V obecní rozpočtu peníze nebyly a tak jsem koupil stromek s balem, to je hlína kolem kořenů, a teď jsem šťastný, že se jabloň ujala. Vidím jak roste a košatí. A vím, že mě přežije. Nikdo nebude vědět, že jsem ji zasadil, a hlavně o to nešlo.

Dříve byl cestář pečovatel o cestu – silnici, o svůj rajón. V létě. V zimě. Byl připoutaný ke své cestě a tak nikam necestoval. Dcera už jezdila na nákupy do NDR nebo Polska a vnučka se cítí nejlépe na lodi plovoucí kolem Řecka. Pravnuk projezdil půl Evropy a všude se domluvil. Anglicky. Já mám potíže domluvit se s některými Moravany česky.Takže vlastenecky: Nazdar.

(Psáno pro www.musicopen.cz)

Komentáře

  1. Peggy napsal(a)
    7. 4. 2011 (9.35)

    Krásné!Dnes se rozsypal s hezkým psaním pytel..Já také pamatuju cestáře, přesně tak, za vesnicí mé babičky, měl na starosti okolní silnice, vždycky jsme ho potkávali, tenkrát jsem s babičkou chodívala výhradně pěšky, jen do vzdálenějších měst, nebo vesnic, se jezdilo vlakem, ani ne autobusem. Byl jako součást života za vsí, jakoby patřil k polím, loukám, cestám a příkopům plným čekanek, vlčích máků, chrp, kopretin a včel, broučků všech možných velikostí, barev, plný pobíhajícíh myšek, sem tam ježek,.. panbože, tak si pamatuji to krásné, co dnes už z nevím jakých důvodů nevidím, možná jen nedávám dobrý pozor. Ale cestáře tam neuvidím. Občas si lehnul do příkopu, jen tak hleděl vzhůru do nebe, vždycky s ním babička dala řeč.. svačil tam, popíjel a pak zase mašíroval o kousek dál, s kolečkama a lopatou a už ani nevím, jakým nářadím.. jo, někdy se ptám, proč tak jědnoduchý a logický věci u nás nejdou.. prý nezaměstnanost.. aha?! no letos by se jich uživilo, do zimy by měli práce, že by nestíhali.. a byly ty silnice, tenkrát, v tak šíleným stavu, jako dnes? já nevím, já si pamatuju ten život v příkopec..
    a sázení stromků? na to dnes už nemám, ruka mě bolí, :-)ale to je zase nádherné téma..díky za moc pěkné psaní, autore, zahřálo, díky moc..

Napsat komentář