Pokud to jde, schovávám si jídelní lístky. Zdá se mi, že by mohly mít časem obrovskou cenu. Vyplývá to aspoň ze zkušeností jisté Sarah Rothové, která plula jednou na lodi do Ameriky a schovala si jídelní lístek.
Bylo to ovšem někdy na začátku 20. století a její příbuzní teď lístek našli v pozůstalosti, předali ho do dražby a prodali za jeden a čtvrt milionu korun. Na tom lístku nebylo nic zvláštního, soupis nějakých jídel, čaj, ovesná kaše, sýr. K anglické snídani měli pasažéři uzenáče, šunku s vejci a kávu, k večeři roastbeef a pudink.
Pozdní večeře —znáte to, jak to u Angličanů chodí, nevědí nikdy přesně, jestli je oběd už večeře, nebo večeře ještě oběd— se pravděpodobně už nepodávala, protože loď narazila na ledovec a potopila se. Prostě po roastbeefu šla loď ke dnu.
Je třeba poznamenat, že šlo o jídelní lístek ze třetí třídy, ve druhé a první třídě se jedlo patrně něco jiného. Velice mi vyhovuje dělit takto čas pomocí jídel na jídelním lístku. Je to lepší než hodinky a líp se to pamatuje.
Jel jsem autem po dálnici na Poděbrady, když se mi náhle zadřel motor. Vlastně to nebylo náhle, auto jelo nejdřív jakoby nic, jen mu šel z výfuku takový divný bílý kouř. Nebyl to kouř, byla to pára. Voda se dostala někam, kam neměla. Pak začal vůz kodrcat, až zastavil.
Nepamatoval bych si, kdy to bylo, kdybych předtím neabsolvoval zastávku v motorestu Amerika, kde měli na jídelním lístku zvláštní jídlo, španělské rizoto a k němu rybu v těstíčku a kuřecí stehno. Slyšel jsem, že v USA se nesmí psát na jídelní lístek „stehno“, protože je to příliš sexistické. Jak jsem tak o tom americkém stehnu přemýšlel, zadřel se mi motor.
Skoro všechny události v životě si člověk vybaví podle jídla, které krátce předtím pozřel. Například ty mozzarellové plátky obalené v sezamu a přelité jogurtovou omáčkou s trochou kari. A po nich… co jen bylo po nich? Někdy si pamatuji jen ta jídla a už žádné další události!
Na Titaniku měli tedy ráno sledě a večer roastbeef. Ve třetí třídě. Jistě to už každý čtenář poznal a teď chce vědět něco dalšího. Co se podávalo k čaji 14. dubna 1912? Jak to dopadlo se Sarah Rothovou? Proč se Titanic potopil? Kromě poslední otázky, k níž stále ještě chybí průkazný materiál, lze odpovědět na všechno. K čaji se podávalo studené maso, čerstvý chléb, máslo, sýr.
Sarah Rothová se zachránila i se svým snoubencem a osm dní po návratu na pevninu s ním uzavřela sňatek. Jejich svatební jídelní lístek obsahoval několik chodů — ale to už asi nikoho nezajímá. Většinu nejnovějších informací o Titaniku se dozvídáme zásluhou společnosti RMS Titanic, která má absolutně výhradní práva na vrak nešťastné lodi. Její zaměstnanci vyzvedli už pět tisíc různých částí a předmětů z lodi. Naposled to byla perla, plná láhev, jídelní tác a aktovka s knihami. Co to vlastně znamená mít výhradní právo na vrak? Je to podobné jako mít výhradní právo na jméno Sting nebo Madonna a vydělávat si tím na internetu. Dnes je to prý už docela běžné.
Chtěl bych si proto opatřit podobným způsobem výhradní právo na Kolos rhodský a na Semiramidiny visuté zahrady. Ještě uvažuji o dobytí Cařihradu. Samotná bitva už neexistuje, stejně jako Titanic, ale o to přece nejde. Jde jen o ty pozůstatky. Bohužel nevím, kam se mám obrátit a kde se tyto věci zařizují. Kdo asi koupil jídelní lístek z Titaniku a co s ním udělá? Možná se mu splnil životní sen. Otevře si restauraci a tam se každý den budou podávat jídla jako 14. dubna 1912 na Titaniku. Krátce po večeři budou denně hosté očekávat, co se stane. Rozsvítí se všechna světla a kapela bude hrát. Až do dvou v noci.
„A co se bude dít mezitím?“
„Mezitím se bude tančit.“
🙂 pěkné…dýchla na mě romantika a nějak se mi začaly sbíhat chutě..:-) Myslím, že ať se říká o filmu Titanik cokoliv, časem to bude stejně klasika..Kolik filmů kritici rozrhali na padrť (jo tenhle je chráněný několika Oskary a stejně se do něj naváží, nakonec není vždy opravdu Oskar známkou toho nej :-)), ale některý scény a obrazy už zůstanou věčný..
A jak to dopadlo s tím autem? (taky se mi vybavují nějteré chvíle a události podle něčeho..jo a dokonce někdy taky podle jídla, v nějakým místě, kde si ale nevzpomenu, kde to bylo,??????chichi,ale měli jsme tam to a to.. Panebože, copak je to možný? Jak se to tam jenom jmenovalo.????.Jo a pamatuji si vždycky, ale bezpečně,(!!!) co jsem měla na sobě!! chichic Dík pane Kukal, hezký vikend
Hahaha, omlouvám se, pane Koudelka, ..hezký vikend,no šmodrcha..:-)!