Můj vztah k cestování je veskrze kladný

Pohyb z místa na místo podle hesla dětské hry Škatulata, hejbejte se z místa na místo, pozor , teď, mne vždy lákal. Kam cestovat, ó, to jsem už tenkrát dost dobře věděla, ale jak, to už nebyl tak lehce řešitelný problém.

První moje putování do sousední vesnice na rozviklaném sousedově kole by se dalo zařadit k mým ranným zkušenostem s touto lákavou aktivitou. Ovšem na delší putování jsem tehdy neměla příliš šancí. Peněz nazbyt nebylo. Naštěstí již tehdy existovaly mapy.

K zeměpisu jsem sice měla odpor, snad právě proto, že jsem neviděla reálně, že bych se někdy někam mohla podívat, nicméně to byla v tomto období určitá forma řešení. Ten prst na mapě, rošťák, který si putoval z místa na místo a hned teď, mi nedával spát. Záviděla jsem mu. Moc. Moci se tak po něm opičit!

Myšlenky byly neodbytné. Aha, už to mám. Když ze mě bude letuška, budu si moci cestovat a ještě mi za to budou platit. A je to tady. První moje cesta za mým snem vedla autobusem do Karlových Varů na přijímací zkoušky do školy pro letušky. Moji vášeň pro cestování tam tehdy nikdo nepochopil. Hlavně ne paní ředitelka. Její výrok, že ne každý si zaslouží dostat šanci studovat na této škole, jsem já pochopila až později. Nicméně díky zápornému rozhodnutí komise, nebo snad paní ředitelky?, jsem dostala novou šanci. Zpátky domů jsem jela stopem. Cíle bylo dosaženo. Pocestovala jsem si. Přece jenom to se mnou paní ředitelka myslela dobře. A rodičům se ulevilo. Měli strach, že místo letušky by ze mě mohla být poletuška.

A co zahraniční obchod, napadlo mne? Obchodníci si cestují sem a tam, firma jim zaplatí všechny náklady na cestování a doma je za to čeká ještě ušetřená výplata. Jo, to je dobré, do toho půjdu. A tak jsem se dala zaměstnat v podniku zahraničního obchodu. Začala jsem jako elévka, pro kariéru zde byli předurčeni spíše jiní. Moc růžově jsem to neviděla. Ředitelka ze mne asi rychle nebude, ale…? Co kdyby ze mne byla paní ředitelová? No? Co tomu říkáte? No to by se pak třeba mohlo stát, že pan ředitel bude muset někam vycestovat, no?, a co musí udělat správná paní ředitelová? No co? Musí přeci svého manžela následovat, ne? Jo, to by šlo!

Vymyšlené to bylo dobře.  Podařilo se! Sice jsem musela pojmout za manžela mladého nadějného muže, který měl cestování v náplni své práce, ale proč ne. Pan ředitel to sice nebyl a ze mě se nestala paní ředitelová, ale člověk musí pro své vášně něco obětovat. Obětovala jsem svou svobodu. Obětovala jsem ji ráda. Skutečně jsem ho milovala. Účel světí prostředky, říkají moudří. A také říkají: Kdo chce kam, pomožme mu tam! Bylo mi pomoženo, pocestovala jsem si!

Foto Jan Krůta

Komentáře

  1. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Pro mne cestování není, vlastní fyzično mě drží zkrátka, venku sníh a mrholení, zamrznutá zadní vrátka. Někdy ovšem vážně stačí, teď jsem trochu v rozpacích, cestovat, co hrdlo ráčí, hlavou někde v oblacích. 🙂

    • Peggy napsal(a)

      Ivy, když jsem četla některý tvý starší psaní, nedalo se naprosto poznat, že necestuješ..popisovala jsi krajinu a všechno v ní, tak, jak by to ten, kdo v ní tak samozřejmě žije, nebo cestuje, neuměl..Bude jaro, vyjedeš ven abude zase líp.. začíná mi chybět slunce..tobě taky? moc tě zdravím..

      • Ivet - Mejsehezky napsal(a)

        Kdepak, jsem pecivál, tedy byla jsem.. nechápala jsem, proč bych měla objevovat Ameriku, když mám Berounku jak na dlani 🙂
        Pegg, vidíš mi až do žaludku, chybí mi slunce i jarní vůně probouzející se země, ale pomalu se už nadechuju 🙂

  2. Peggy napsal(a)

    Pěkný den Lipko, moc pěkně jsi to napsala, a moc ti přeji, abys procestovala ještě zbytek toho, co si tvůj prst na mapě naplánoval.. Miluji cestování, naprosto každý a jemi jedno, jestli je blízko, nebo dál.. je to to nejúžasnější, nacházet všechno, co je neznámý a nový.. objevovat, dívat se, ukládat dovnitř sebe.. a nebo jen tak pro radost si fotit..díky, moc pěkný psaní
    PS. ta foka je bomba!! krásný úlovek, taky tyhle neznámý lidi ráda fotím, jsou totiž těmi živoucími šťávami .. Jejich oblečení, tváře, výrazy..ovšem, už jsem několikrát narazila..:-) ve Švédsku jsem s tím foťákem rozparádila skupinu pankáček..chichi, ale dopadlo to dobře.. nakonec se smály a brebentily Ok, Ok..:-) dík i za tu skvělou fotku..(autorovi)

Napsat komentář