Barevné jaro

Když jsem si nedávno přečetl, že býci jsou ve skutečnosti barvoslepí a je jim úplně jedno, jestli jim matadoři mávají před nozdrami hadry červenými  či  zelenými , zamyslel  jsem se nad barvami a jejich vlivem na člověka nebarvoslepého.

Je řada příruček napovídajících v jakých barvách si vymalovat kterou stěnu ve  kterém pokoji. Světlá na straně oken, tmavší proti oknu, nízký strop bílý, vysoký strop barevný, kuchyni žlutou,  ložnici  jednoho   modrou,  ložnici pro dva červenou, dětský pokoj strakatý a nevytápěnou koupelnou růžovou. Protože barvy mění prostor, tlumí nebo probouzejí vášně, ohřívají nebo chladí. Na to nemusejí být příručky. Stačí si zjara vyjít do přírody.

Po zimní uspávající šedi a studené bílé vás mírně načne i svěží mladá zeleň rašícího trávníku a natékajících poupat na větvích, povzbudí nás pestré barvy prvních kytek na záhonech a v květnu nás dorazí růžová sakur, bílá a fialová šeříků. Modrá na obloze nás uklidní a zlaté slunce nás přiměje k tomu, abychom nezvedali nos moc vysoko.  Bude nám víc hej, byť starostí neubude.

Barvy jsou rovněž prvkem silně národohospodářským. Nebýt barev, mnohé módní salóny by zkrachovaly a módní tvůrci by neměli do čeho píchnout, protože ženy by chodily ve starých zelených šatech do roztrhání. Stačí říct či napsat, že zelená není letos in, že in je červená. Kontejnery na odložené šatstvo pro  charitu a sekáče se naplní, manekýny lítají z mola na molo, barvíři nestačí barvit, šiči šít a prodavači prodávat. Obchody se hýbou, hrubý domácí produkt nabývá. To vše jen kvůli barvám.

Barvy jsou také prvkem silně politickým a člověku pomáhajícím nebo člověka hubícím. V historii země české bychom našli mnoho lidí, kteří se stihli přebarvit podle právě vlajících praporů (občanské mimikry) a staly se osobnostmi. Nebo osobnosti, které mimikry podcenily a staly se emigranty.

To už se však z jarních optimistických úvah dostávám do úvah pragmatických. Podívám se tedy na barvy z hlediska praktického. Praktické barvy jsou ty, které se neušmudlají. Z toho hlediska je zcela nepochopitelné, proč kominíci chodí v bílých čepicích, když saze jsou černé, proč chirurgové chodí v zeleném, když – ale až tam bych nešel. Chtěl jsem napsat něco barevně optimistického.

Taky tedy: Vesele barevné jaro !

Napsat komentář