“Volimo” znamená “milujeme”

Bylo mi čtyřiadvacet let, když jsem byl vyzván, abych  kandidoval na  poslance  místního národního výboru. V rámci Národní fronty. Za požárníky, z nichž jsem žádného osobně neznal. Nikdo z místních opravdových hasičů nechtěl, potřebovali mladého do tabulky, povolného.

Byl jsem mladý a povolný, těšil jsem se, jak obec pozvednu, aniž bych se stal disidentem. Byl jsem na sebe dokonce pyšný, protože za výlohou místní drogérie visela moje fotka s nápisem Volíme kandidáty Národní fronty.  (Ve dnech voleb přijeli k nám na návštěvu kamarádi z Bělehradu. Protože v Srbštině „volimo“ znamená „milujeme“, záviděli mi, že jsem všemi milován.)

Začal  a skončil jsem svoji cestu k obecnímu obrození hned na prvním veřejném plenárním zasedání mladistvě upřímnou kritikou toho, co se mi  v obci nelíbí,  a výčtem toho, co by se mi líbilo. Konkrétně, věcně, svazácky i lidsky nadšeně. Nic proti nikomu, jen všechno pro všechny

Nikdo mi nezatleskal. Radní se sklopeným hlavami předstírali, že si právě něco musejí usilovně psát, soudruh z okresu se zdviženým obočím hučel do předsedy: „Kdo je ten soudruh, odkud přišel, proč to říká?“ Vůbec ho nezajímalo, co říkám, jestli mluvím pravdu. Zapsal si jen mé jméno s vykřičníkem. A nevinní hasiči (tehdy požárníci) nedostali slíbenou novou stříkačku.

Vždycky si na to vzpomenu, když sleduji jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nebo televizní či rozhlasové besedy s politiky. Opět není podstatné co, ale kdo to říká. Proti vysloveným názorům a konkrétním návrhům oponenti často nestaví argumenty, ale hanlivé charakteristiky předřečníků. Asi v tomto duchaplném stylu:  „Prostřednictvím předsedajícího vzkazuji předřečníkovi tvrdícímu, že venku prší, že předřečník jako pionýr chodil ministrovat do kostela, tudíž je nevěrohodný. Navíc má břicho a v poslanecké jídelně jedl klobásu rukama.“  Všimněte si, jak něžný volím příklad!

Prší, nebo neprší? To je nepodstatné!

Horší situace by nastala, kdyby venku opravdu pršelo a poslanci by měli hlasovat o tom, jestli venku opravdu prší. Pakliže sdělení o dešti vyjde z levice, pravice bude rozhodně proti (a naopak). Pidistrana mající v lavicích jen pár křesel a toužící po koalici s kýmkoliv, se zdrží hlasování se zdůvodněním, že sice prší, ale málo, a ve sněmovně vůbec ne. Docela tomu rozumím. Občas se totiž objeví statistiky vykazující, kdo s kým (která strana se kterou stranou) hlasoval pro něco nebo proti něčemu. V tomto smyšleném případě komu s kým prší.  Z vyššího principu poslanecké nemravnosti je třeba se nezaplést, déšť nedéšť!


Komentáře

  1. wbgarden napsal(a)

    U nas to pravil ten z okresu tak – kdo je ten mlady co nam zdupal celu schuzu !!!
    Jinak, nihil novi, císařovy šatičky nejnovější….
    http://dl.ziza.ru/other/082009/20/pics/028.jpg

  2. Strejda OLIN napsal(a)

    Ano, tak to chodilo a stále chodí. Vždy je to o lidech. Má-li špatný a zlý člověk moc, zamete s oponentem a nepohodlným člověkem kdykoli. A jako v minulosti, tak i dnes se 99 lidí ze sta podvolí, vzdá a přizpůsobí. Protože košile je bližší než kabát, čůrat proti větru se nevyplácí a hlavou zeď proráží jenom blbec a masochista.

Napsat komentář