BOŽÍ KURVÍTKA | Krůtí brko

Vytáhl jsem ráno z lednice včera koupeného králíka a začal  ho porcovat. Za války jich naši měli prý skoro padesát. Jako malý pamatuji ještě plnou králíkárnu. Jedna z velkých lahůdek byla, když nám tatínek vykrajoval z upečené králičí hlavy neskutečně dobré maso z „líček“.
Teď jsem před sebou neviděl králíka, ale možná malinkého pejska a k mému zděšení jsem z jeho útrob vytáhl ještě i králičí hlavu. S odporem a s přemáháním jsem ji  vyhodil  do koše na odpadky. Málem s pocitem provinění jsem králíka rychle porcoval, aby ho neviděla vnoučata. Králičí stehno? Lahůdka. Ale mrtvé zvíře?

Milé dámy, kamarádky, známé paní a slečny,
už je to skoro dva roky za námi, co jste se v obchodech hodně namakaly, aby vás nepokakal beránek. Na velikonoční svátky jste onu radost na sebe oblékly, ať už to byla velká róba nebo něco krásně titěrného, a my muži lapali po dechu. Buď nad krásou nesmírnou, nebo nad dírou v peněžence. Ale každopádně – byly jste od kakání rozpustilých beránků ušetřeni.
Letos jste nakoupily na dálku boty o půl čísla menší, podprsenku velikosti pouze vysněné, nebo šatičky, od kterých knoflík-úderník vystřelil od pasu při prvním dopnutí.
Nevěšte hlavy, vy jste pro nás přece vždycky nové! V pondělí dostanete trochu na zadek, ale pak před Vás se skloněnými hlavami poklekneme, protože to teď chlapi-berani ve světě dělají. Prostě Vám tak trochu vzdáme úctu.
No, a Vy pak, abyste viděli, že to s tou úctou myslíme vážně, řeknete: Beránku, otřes se!

(“Skupina odborníků rozdělila Čechy do pěti kolonek…” (Lid. noviny 12.5.2020)

Nezbývá než dodat, že podle naší reakce na mimořádný stav…

Nikdo na vás zatím neukazuje, ukazovátko máte v ruce vy.

1. Střízliví
2. Pozitivní
3. Nesvázaní
4. Zaskočení
5. Úzkostní

Které šuplátko k vám padne?

1. Ti, co se diví, proč ostatní tak vyvádějí.

2.Cítí krizi jako chvíli, co jim dala čas na odpočinek. sebevzdělání a někomu i vyšší     příjmy.

3.Štve je nařizování a příkazy, cítí to jako omezování svobody.

4.Nejvíce zasažení krizí, nejvíce jim poklesly příjmy. Hlavně ženský segment populace.

5. “Pečovatelé” strachující se o rodinu (převážně ženská populace). Skupina 4 a 5 jsou údajně nejčetnější.

A po čem Češi touží?

Podle průzkumu prý po uspořádání rodinné sešlosti (dále návštěvě hospod, kin nebo obchodních center).

Konečně se uvolňujeme. Epidemiologům nezávidím. Ať rozhodnou tak, či onak, vždycky budou první na ráně.

Nikdo na světě si totiž není jistý, jestli už se ta potvora miniaturní definitivně vrátila zpátky k netopýrům, nebo co ještě natropí.

Ale škod už bylo opravdu dost.

Nicméně nahoře uvedený seznam je dobré si projít. Není dobré se nechávat opakovaně zaskočit. Ale každý jsme svého štěstí strůjce. Kdo si libuje v lomení a šermování rukama, bude asi zaskočený kdykoliv. Nadchází doba pokoronavirová?

V novinách se objevují fotky šťastlivců s prvním načepovaným půllitrem v ruce. Prvních zuřivě šopujících, prvních krasavic v kadeřnictvích. Já potřeboval ostříhat psa. Víte jak dlouhý pořadník mají?

Nemůžu si pomoct. V poslední době se často stydím. Dáte mi za to po palici.
Přišla velká voda. Sebrala nám chalupy, zaměstnání, hospody, divadla, blbé filmové komedie, pole, stroje, někomu i zdraví.
Prostě nám to sebrala velká voda, která se momentálně jmenuje virus.
Stovky obětavých nasadily v téhle válce s neviditelnými doslova svoje životy! Poděkujme!
Přežili jsme na rozdíl od jiných ve světě celkem dobře. Vylezli jsme z peřin a natahujeme ruce. Klečíme jako ti mladí chlapi, co klečí na Karlově mostě se sepjatýma rukama a čepicí  na drobné mince před sebou.

Natahujeme ruce. Vláda a stát nám zakázali pracovat! Vláda a stát nám sebrala peníze! Vládo, to si vypiješ!
Natahujeme ruce.
Nemůžu si pomoct! Ty peníze tobě ani mně nesebrala vláda! Mohl jsi taky zhebnout! Ty peníze sebral virus! Pandemie! A tenhle případ se označuje jako vis maior – vyšší moc.

“Stát” se snažil, rozhodoval a pomáhal. Možná občas zmatečně, možná s malou předvídavostí. Ale kdo ve světě na virus vyzrál?
“Stát” říká, že se postará. On virus neroznesl. Ale stará se, rozdává, zachraňuje. Tady pomalu? Tady málo? Tady zbytečně?
Nenatahuj ruce! Dělej! Máš hlavu? Přemýšlej! Máš ruce? Makej!
Začne léto, hospody budou praskat ve švech, silnice budou plné turistů. Chytří vymyslí neuvěřitelné, tak jako se to ukázalo v karanténě! Jsme historicky uvyklí umění improvizace.

“Spravedlnost?” Přestaň brečet nad lahváčem. Něco vyrob a prodej to! Něco vymysli a prodej to! Někomu pomoz a koupíš si vstupenku do nebe…

Přestaň natahovat ruce! Zase přišla doba, kdy můžeš. Udělej si sám a buď hrdina pro své dítě. Přestaň natahovat ruce!

Na těchto stránkách se scházívali příznivci mého portálu Brejle.net. Jeden čas zde publikovalo na sedmdesát kvalitních autorů, denně jsem psal a zařazoval pět nových příspěvků. Portál měl velké ambice, ale v době, když už bylo nutné přerůst amatérskou rovinu a portál profesionlizovat – podepsání smlouvy s velkým vydavatelem nakonec nedošlo. Velký vydavatel neměl na investice a den ze dne jsem poděkoval autorům i čtenářům a Brejle, které léta viděly i za roh, se odmlčely. Dlouho čekaly na oživení, přidaly se i technické problémy a já publikoval jen na facebooku. Kvantita neubývala a snad ani kvalita, jen ta změna z veřejného portálu na osobní blog…

Po dost dlouhém čase se našli ochotní spolupracovníci, kteří technické problémy ve střevech portálu překonali a já se rozhodl pro změnu názvu, který by léípe konvenoval se zaměřením.
Tak vzniklo po dlouhé době a dost kostrbatě www.krutibrko.cz.
Časem by to měla být kompletní prezentace firmy jan.kruta@seznam.cz ( a od roku 1992 trvající Arcadia Art Agency).

Otevírám tímto ještě trochu skřípající bránu a vítám případné kolemjdoucí. Nabízím svůj chléb se solí a pokud možno i pramenitou vodu. Je to málo. Ale v době po karanténě corona viru si možná zase trochu zvykneme, že naše široce rozepjatá křídla mohou sloužit k létání asi tak jako slepicím. Budeme se muset naučit zase žít víc při zemi a snášet vajíčka…
Tak, jak to už známe –  a možná i “vzhůru po schodech dolů”!

Jan “Jazzík” Krůta

P.S.
Užijte si i bohatého, sem přeneseného archivu mého likvidovaného portálu Brejle.net, který obsahuje na 4500 článků a více než 16 500 komentářů.

Slunce visí na copánku,
oběšený není,
oběšený není,
smíchy zuby cení.

(Chtělo se mi napsat do té nostalgické štědrodenní nálady něco úplně nesvátečního a nenostalgického, a přece svátečního, obyčejně neobyčejného, protože láska jako o život je sváteční nejen na Štědrý den.)

Kapr je namodro
a děda naměkko,
už krásně voní
vánočka z trouby,
větvičku navlík
do ozdob z krabice,
krabice, která by mohla
vyprávět.

Je Štědrý večer
a děda kouká ven,
za oknem snáší se
peřina prachu,
je Štědrý večer
a děda vyhlíží
vnuky,
co sem vtrhnou
jak hejno draků.

Když dlouho nejdou,
fotky si prohlídne,
má spoustu času
a skoro už žádný,
postavy, co zná jen on
a nikdo jiný,
sedají ke stolu,
boty od špíny.

-Kde jste to chodili,
přátelé moji,
než jste mě přišli
navštívit z obrázků?
– Máš divnou otázku,
ty starý blázne.

Dopověz raděj,
na co kdys
nedošlo.
A nos už na stůl
a rozsvěcej světla.
Na cestách mrtvých
pršelo.

A děda běhá,
chce uctít své minulé,
otvírá svou láhev
hořčáku.
Všichni si připijí
na zdraví živých,
lidí, psů, koček
i vrabčáků.

Pak židle odstrčí,
odejdou oknem,
dědovi je těžko u srdce.
Syn s vnuky přišel
až druhý den na skok,
snacha s novými prsteny na ruce:

-Kdo to tu našlapal
podlahu sakra?
Nemáte, dědo, v sobě kus
čistoty?
A kdo to vyskočil
z druhého patra?
Vždyť máte na okně
šlápoty!

Vyprávěl pomalu,
kdo ho to navštívil
a oni odešli
uprostřed věty.
Snacha si po cestě
ťukala na čelo,
rozhodla k dědovi
nepouštět děti.

Děda si ten večer
natáhl holínky,
dolil si hořčák
a otevřel okno.

Za oknem noc,
tichá vánoční malba,
pak tiše vykročil
do svého alba.

Od rána do noci ve velkém zátahu dokončuji druhý díl tlustospisu pro lidi, kteří stejně jako on, neměli štěstí na dobré učitele dějepisu Můj domov – můj svět a cítí mezery v českých dějinách jako hendykep.

První díl zachycuje historii světa, českých zemí, jednoho českého regionu a jedné české venice, kudy šla historie na vlastní nohy století po století, rok po roce, od roku 1 do roku 1500, tedy do konce středověku. Druhý díl navazuje 16.-18. stoletím a ukazuje, že “Temno” bylo doposud jen v našich hlavách a není divu, že v 19. století chtěli po Aloisu Jiráskovi, aby napsal druhý díl s názvem Světlo.

I Temno bylo přímo narvané událostmi, o kterých nám ve školách nějak neříkali. Někdo to udělat musí, tak Vám je odvyprávím a odmudruji já.

Nová a moje dvaatřicátá kniha hodně spěchá do tiskárny, protože by měla být venku ještě na vánoční trh.
První díl každopádně v prodeji je, ale když ho ve Vašem knihkupectví nemají, objednejte si ho u nich, nebo v internetovémn knihkupectví Kosmas.cz, anebo s velkou slevou i v mém nakladatelství jednoho muže.

Vězte, že i když je cena v prodejnách většinou 980 Kč (každý obchod si může snížit svoji marži a prodávat ji levněji), 50-60% z prodejní ceny si ponechává distributor a já jako nakladatel a autor mám z jedné knihy přinejlepším 450 Kč.
Přitom počáteční investice do tiskárny byla skoro 400 tisíc a spolupracovníci (editorka, korektorka, dva grafici, 2 lektoři) jsou pochopitelně za svoji práci placeni, i když jsou to kamarádi a snaží se mi vyjít i s cenou svojí práce vstříc. Pro sebe s honorářem vůbec nepočítám.
Na téhle trilogii jsem začal pracovat v roce 1994 (při zaměstnání), od roku 2013, kdy jsem přestal aktivně provozovat svoji agenturu Arcadia Art Agency a vzdal jsem se organizačního “prezidentování” ve Vision Business Clubu, už denně 10-12 hodin. Čerpal jsem vědomosti z 250 odborných publikací, každý díl má 1000 stran rukopisu a spousty ilustrací, luxusní vydání velkého formátu na křídě.

Na vydání prvního dílu jsem si za ta léta našetřil.
Na druhý díl peníze usilovně sháním. Nabízím Vá výhodnou investici!
Pokud doma přehazujete peníze videlmi, rád Vám přijdu pomoct, nebo ty, co se vám už nevejdou do trezoru, rád přijmu na transparentním účtu
4758034309/0800.

Pro pomocníky s financováním vydání druhého a třetí dílu (ten vyjde v tuto dobu napřesrok a zahrne 19. a 20. století) nabízím zajímavé dárky (pamětní děkovný list, CD písniček s mými texty, moje romány a knížky poezie, které mám skladem, a dárcům nad 1000 Kč pak první díl   historického přehledníku Můj domov – můj svět, případně knihy a CD.)
Moje dárky budou pochopitelně s věnováním.

Číslo transparentního účtu i v tomto případě 4758034309/0800.

Když Jan Neruda v roce 1865 vybíral na Národní divadlo, které postavil Národ sobě, napsal o přispěvatelích, kteří mu nosili příspěvky: “… Moje víra v lidstvo vstává z hrobu.”

Já tuhle víru, navzdory mnoha skutečnostem, sdílím.

Jan “Jazzík” Krůta

Před pár roky to tady hučelo denně pěti novými příspěvky 70 stálých profi i neprofi autorů.
Ale zátěž obrovská pro jednoho administrátora (redaktora), navíc bylo i potřeba investovat do autorů a sponzor po čase chtěl vydělávat. A já jsem nechtěl portál zatížit množstvím pitomých reklam.

Z Brejlí se stal můj blog, ale provozoval jsem ho hlavně na facebooku a svůj portálek jsem zanedbával. Časem taky zvetšely vnitřnosti portálu a technika se převalila kolem. Stalo se cosi, že se změnil formát běžícího pásku obrázků nahoře, takže fotky jsou na něm zkreslené, a jsou potíže s vkládáním obrázků do článků.

Takže byla nutná rekonstrukce. Jenže můj velký dobrodinec a kamarád ajťák měl ajťákovin plné zuby, koupil si nebydlitelnou chaloupku, začal ji opravovat, chovat slepice a včely, zřídil si truhlářskou dílnu a na Brejle nemá čas.

Našel jsem se s kamarádkou Terezkou, která začala s rekonstrukcí Brejlí, ale ta momentálně pro změnu dočasně pracuje na Seychelách…  Takže rekonstrukce začne naplno frčet teď od září.

Jinak moje veškerá publicita, i ta, která vyplývá z mého tříhodinového nedělního Dobrého rána na Českém rozhlasu Dvojce,  je vidět vždy na facebookové zdi Jan Jazzík Krůta a kopie občas i na dalších Brejle.net, Sextenze, Fan klub Poříčí nad Sázavou.

Jan “Jazzík” Krůta

Jak jste na tom? Přestali jste hekat a shodili jste DEKA?
Mám dvě zprávy. Jak jinak, než jednu dobrou a jednu špatnou.
Nejdřív špatná: To, co jsem před výletem na dálný východ shodil, protože mi tam nechutnalo, to jsem při blahobytné cestě na sever nabral. Resumé: Od začátku 280 DEKA dole.
Je to málo, ale do letního slunovratu, kdy naše hecířská akce PŘESTAŇ HEKAT – SHOĎ DEKA končí, zbývá ještě měsíc.
Vyhlašuji inventuru!
Jak jste na tom vy, kteří jste se ke mně v okamžiku, kdy mi ulítl knoflík od džín, připojili? Kolik DEKA (centimetrů v pase) je dole?