• BOŽÍ KURVÍTKA

    Není to tak dávno, co se mi německý kamarád divil, že vezu do opravy žehličku. Prý tyhle maličkosti jsou holt věcmi denní spotřeby. Žehlička a věc denní spotřeby? Vzpomeňte si na babiččinu domácnost. Co všechno tam sloužilo málem jako rodinné stříbro celá dlouhá desetiletí? Co všechno patřilo k celým pokolením? Jaká byla hodnota takové práce, která vytvářela celoživotní hodnoty?
    Čas oponou trhnul a my respektujeme životnost věcí, která se v některých případech rovná životu jepice, tedy spíše neživotnosti. Plníme kontejnery, v nejlepším případě ty na vyřazené elektrické spotřebiče.
    Jaká je hodnota práce tvůrců věcí? Protože se ve velké míře vyrábějí kdesi daleko na východě, kde je lidská práce vzhledem k nám podhodnocena, hodnota práce je nevalná. Tím, že se na východních trzích dokáže vyrábět za mnohem menší cenu, než u nás, došlo u nás k likvidaci některých odvětví. Dobří řemeslníci vymizeli nebo možná brzy vymizí. Neuživili by se.
    O ono mizení se ale někdy zasloužili i naši západní sousedé, pro které jsme byli sice blízký, ale přece jen východ my. Jak skončilo třeba mnoho českých mlynářů? Nedaleko mého bydliště je od devadesátých let zavřený, tehdy kompletně zrekonstruovaný, leč vykuchaný velký mlýn. Noví majitelé tehdy stroje prodali a z mlýna je sklad.
    Aby kdesi na západě zachovali svoji výrobu a trhy, naše výrobní prostředky zakoupili a přestěhovali k sobě. Zrušili zavedenou výrobu u nás na východě dřív, než nám došlo. Teď mají v rukou výrobní prostředky a tím i ceny výrobků, bez kterých se neobejdeme.
    Pokud ještě existují opraváři, jsou to spíše výměnáři. Neopravují, ale mění celé bloky uvnitř zařízení, pokud vám po straně důvěrně nenaznačí, že tuhle věc přece nestojí za to opravovat…
    Jistě jste taky slyšeli, že výrobci montují do svých výrobků tak zvaná kurvítka, kterými uměle zkracují dobu trvanlivosti věcí. Kurvítko je údajně načasováno, aby po určitém čase výrobek chřadnul nebo přestal pracovat. Trh mezitím vychrlil něco “lepšího, dokonalejšího”. Prostě trh nás dohání k dalšímu nákupu. Věříte – nevěříte? 🙂
    Když Stvořitel jakýsi vymýšlel lidi, byl archetypem dnešního výrobce. Občas se na lidském těle dá leccos jakž takž opravit, vyměnit součástku. Ale není to jen hra? Nemáme v sobě taky zamontovaná jakási boží kurvítka, která jsou ve většině jednotlivců nařízena na sedmdesát let provozu?
    Člověk existuje v prostém řádu běhu světa. Znáte tu svíci z pohádek, která jednomu hoří déle a druhému kratší dobu? Mně přišlo jen úsměvné, že kdysi Stvořitel asi přemýšlel, jak ty hodinky lidského času nařídit. A my mu v tom vrtáme a děláme – s odpuštěním bordel…

    Krůtí brko 2/ Kousky času
    Ilustrace Václav Johanus

    Ke koupi a k objednání
    nebo zde ve Zprávách u mě přímo z nakladatelství s autogramem!
    Může jít o černobílý obrázek jeden člověk nebo víc lidí

    Celý článek

  • DOBROSER

    Čtu a píšu o císaři Ferdinandu V. “Dobrotivém”. Tak se mu říkalo u nás v Čechách. Zda a kolik v této přezdívce bylo jízlivosti, dnes těžko určit. Pro Vídeň to byl trotl, nebo přinejlepším “Gütinand der Fertige”, možná volně přeložitelné jako Dobrorád Vyřízený nebo “der arme Trottel Nandel”. Díky rodové spřízněnosti svého otce císaře Františka II. a Marie Terezie (bratranec a sestřenice) byl odmalička po velmi těžkém porodu nemocný (epilepsie, až dvacet záchvatů denně, vodnatelnost mozku, neurologické problémy a porucha řeči). Že by to byl typický představitel rakouské monarchie (císařem a posledním korunovaným českým králem), to určitě nebyl. Po uvedené diagnóze je ale určitě potřeba podotknout, že při takovém vkladu do života uměl pět jazyků (výborně česky!), hrál na několik hudebních nástrojů, miloval operu…
    Na císařském trůnu pobyl od roku 1835 do “jara národů” 1848. Dekórum bylo zachováno, i když ke státnickému rozhodování připouštěn raději nebyl. Jen krůček za jeho zády vždy stál kníže a rakouský ministr zahraničí Metternich a předsedou vlády byl císařův strýc arcivévoda Ludvík.
    Ferdinand, celým jménem Ferdinand Karel Leopold Josef František Marcelin, měl Prahu rád a byl prý rozdavačný. Museli ho velmi hlídat. I tak věnoval za své vlády Praze celkem asi 450 tisíc zlatých. Kdo by takového mecenáše nenazval dobrotivým?
    Ale jsme u důvodu, proč se k Ferdinandovi vracím.
    Čeština povstala z “jazyka služek” k neskutečné pestrosti, výstižnosti a bohatosti, i když její obroditelé jako třeba František Palacký ještě v roce 1860 doma hovořili německy.
    Jsme v roce 2021. Naši národní probuzenci by žasli. Začtěte se na pár minut pod jakýkoliv politický komentář a s běžně užívaným slovníkem pisatelů mi řekněte, jaký přídomek by Ferdinand Karel Leopold Josef František Marcelin dostal dnes.

    Je to možná symptomatické, nemyslíte? Z Dobrotivého by byl Dobroser.

    (Z mé knihy Krůtí brko 3/ DUŠE V PEŘÍ, kterou vydám v příštím roce 2022.)
    Knihy Krůtí brko 1/ Dopisy z Tramtárie a Krůtí brko 2/ Kousky času k dostání v knihkupectvích, na www. kosmas.cz nebo www.krutibrko.cz, anebo nejjednodušeji s autogramem objednejte zde u mě ve Zprávách.

    Celý článek

  • Jazzíkův letní občasník /Králík

     
    Vytáhl jsem ráno z lednice včera koupeného králíka a začal  ho porcovat. Za války jich naši měli prý skoro padesát. Jako malý pamatuji ještě plnou králíkárnu. Jedna z velkých lahůdek byla, když nám tatínek vykrajoval z upečené králičí hlavy neskutečně dobré maso z „líček“.
    Teď jsem před sebou neviděl králíka, ale možná malinkého pejska a k mému zděšení jsem z jeho útrob vytáhl ještě i králičí hlavu. S odporem a s přemáháním jsem ji  vyhodil  do koše na odpadky. Málem s pocitem provinění jsem králíka rychle porcoval, aby ho neviděla vnoučata. Králičí stehno? Lahůdka. Ale mrtvé zvíře?

    Celý článek

  • JAZZÍKŮV LETNÍ OBČASNÍK

    Letos se o prázdninách dá docela krásně kulturně dohánět, co jsme v minulém období díky karanténě zameškali. Minulý pátek muzikál ROBINSON CRUSOE na Kuksu. Po pětinásobném odkladu díky kovidu konečně předpremiéra v krásném zámeckém prostředí. I když ke konci nemilosrdný déšť,
    jako autor textů jsem se mohl samolibě vrtět pocitem, že představení si krásně sedá, že lidi kvitují všech asi pětadvacet hudebních čísel, že všichni aktéři hrají, zpívají a tančí na plné pecky. Díky, kamarádi!
    Včera doslova nervózně vysoutěženě vyklikané už slavného představení Dejvického divadla Dealr’s choice v nádherné nové letní scéně ve Voděrádkách a u Říčan. Tentokrát herecký koncert mužských hvězd.
    A těch hudebních festivalů. Taky vyrážíte na Prázdniny v Telči?
    Snímky z muzikálu Robinson Crusoe.

    Celý článek

  • POZDRAVY Z TRAMTÁRIE

    Ptáte se, proč jsem se vypařil a nepíšu. Nevypařil jsem se, ale odjel. Do Tramtárie. Bylo to náročné, ale vydařilo se. Koukněte se!
    (Snímek ženy z kmene Himba Facebook označil za nevhodný a odmítl ho publikovat, protože ozdobená domorodá žena podle zvyku kmene nezakrývá ňadra. Zlatá doba Hanzelky a Zikmunda. V padesátých letech minulého století ňadro africké ženy nikoho nepohoršovalo… Zesprasáčtěli jsme,nebo se hlídači mravnosti úplně zbláznili?
    Prosím sdílejte, širší debata o cenzuře ňader v národopisné reportáži o africkém kmeni by mě opravdu zajímala!

    Text a foto: Jan Krůta

    Celý článek

  • Pozor na beránky!

    Milé dámy, kamarádky, známé paní a slečny,
    už je to skoro dva roky za námi, co jste se v obchodech hodně namakaly, aby vás nepokakal beránek. Na velikonoční svátky jste onu radost na sebe oblékly, ať už to byla velká róba nebo něco krásně titěrného, a my muži lapali po dechu. Buď nad krásou nesmírnou, nebo nad dírou v peněžence. Ale každopádně – byly jste od kakání rozpustilých beránků ušetřeni.
    Letos jste nakoupily na dálku boty o půl čísla menší, podprsenku velikosti pouze vysněné, nebo šatičky, od kterých knoflík-úderník vystřelil od pasu při prvním dopnutí.
    Nevěšte hlavy, vy jste pro nás přece vždycky nové! V pondělí dostanete trochu na zadek, ale pak před Vás se skloněnými hlavami poklekneme, protože to teď chlapi-berani ve světě dělají. Prostě Vám tak trochu vzdáme úctu.
    No, a Vy pak, abyste viděli, že to s tou úctou myslíme vážně, řeknete: Beránku, otřes se!

    Celý článek

  • Bylo nás pět

    (“Skupina odborníků rozdělila Čechy do pěti kolonek…” (Lid. noviny 12.5.2020)

    Nezbývá než dodat, že podle naší reakce na mimořádný stav…

    Nikdo na vás zatím neukazuje, ukazovátko máte v ruce vy.

    1. Střízliví
    2. Pozitivní
    3. Nesvázaní
    4. Zaskočení
    5. Úzkostní

    Které šuplátko k vám padne?

    1. Ti, co se diví, proč ostatní tak vyvádějí.

    2.Cítí krizi jako chvíli, co jim dala čas na odpočinek. sebevzdělání a někomu i vyšší     příjmy.

    3.Štve je nařizování a příkazy, cítí to jako omezování svobody.

    4.Nejvíce zasažení krizí, nejvíce jim poklesly příjmy. Hlavně ženský segment populace.

    1. “Pečovatelé” strachující se o rodinu (převážně ženská populace). Skupina 4 a 5 jsou údajně nejčetnější.

    A po čem Češi touží?

    Podle průzkumu prý po uspořádání rodinné sešlosti (dále návštěvě hospod, kin nebo obchodních center).

    Konečně se uvolňujeme. Epidemiologům nezávidím. Ať rozhodnou tak, či onak, vždycky budou první na ráně.

    Nikdo na světě si totiž není jistý, jestli už se ta potvora miniaturní definitivně vrátila zpátky k netopýrům, nebo co ještě natropí.

    Ale škod už bylo opravdu dost.

    Nicméně nahoře uvedený seznam je dobré si projít. Není dobré se nechávat opakovaně zaskočit. Ale každý jsme svého štěstí strůjce. Kdo si libuje v lomení a šermování rukama, bude asi zaskočený kdykoliv. Nadchází doba pokoronavirová?

    V novinách se objevují fotky šťastlivců s prvním načepovaným půllitrem v ruce. Prvních zuřivě šopujících, prvních krasavic v kadeřnictvích. Já potřeboval ostříhat psa. Víte jak dlouhý pořadník mají?

    Celý článek

  • Natažené ruce

    Nemůžu si pomoct. V poslední době se často stydím. Dáte mi za to po palici.
    Přišla velká voda. Sebrala nám chalupy, zaměstnání, hospody, divadla, blbé filmové komedie, pole, stroje, někomu i zdraví.
    Prostě nám to sebrala velká voda, která se momentálně jmenuje virus.
    Stovky obětavých nasadily v téhle válce s neviditelnými doslova svoje životy! Poděkujme!
    Přežili jsme na rozdíl od jiných ve světě celkem dobře. Vylezli jsme z peřin a natahujeme ruce. Klečíme jako ti mladí chlapi, co klečí na Karlově mostě se sepjatýma rukama a čepicí  na drobné mince před sebou.

    Natahujeme ruce. Vláda a stát nám zakázali pracovat! Vláda a stát nám sebrala peníze! Vládo, to si vypiješ!
    Natahujeme ruce.
    Nemůžu si pomoct! Ty peníze tobě ani mně nesebrala vláda! Mohl jsi taky zhebnout! Ty peníze sebral virus! Pandemie! A tenhle případ se označuje jako vis maior – vyšší moc.

    “Stát” se snažil, rozhodoval a pomáhal. Možná občas zmatečně, možná s malou předvídavostí. Ale kdo ve světě na virus vyzrál?
    “Stát” říká, že se postará. On virus neroznesl. Ale stará se, rozdává, zachraňuje. Tady pomalu? Tady málo? Tady zbytečně?
    Nenatahuj ruce! Dělej! Máš hlavu? Přemýšlej! Máš ruce? Makej!
    Začne léto, hospody budou praskat ve švech, silnice budou plné turistů. Chytří vymyslí neuvěřitelné, tak jako se to ukázalo v karanténě! Jsme historicky uvyklí umění improvizace.

    “Spravedlnost?” Přestaň brečet nad lahváčem. Něco vyrob a prodej to! Něco vymysli a prodej to! Někomu pomoz a koupíš si vstupenku do nebe…

    Přestaň natahovat ruce! Zase přišla doba, kdy můžeš. Udělej si sám a buď hrdina pro své dítě. Přestaň natahovat ruce!

    Celý článek

  • Odemykání s jarem 2020: www.krutibrko.cz

    Na těchto stránkách se scházívali příznivci mého portálu Brejle.net. Jeden čas zde publikovalo na sedmdesát kvalitních autorů, denně jsem psal a zařazoval pět nových příspěvků. Portál měl velké ambice, ale v době, když už bylo nutné přerůst amatérskou rovinu a portál profesionlizovat – podepsání smlouvy s velkým vydavatelem nakonec nedošlo. Velký vydavatel neměl na investice a den ze dne jsem poděkoval autorům i čtenářům a Brejle, které léta viděly i za roh, se odmlčely. Dlouho čekaly na oživení, přidaly se i technické problémy a já publikoval jen na facebooku. Kvantita neubývala a snad ani kvalita, jen ta změna z veřejného portálu na osobní blog…

    Po dost dlouhém čase se našli ochotní spolupracovníci, kteří technické problémy ve střevech portálu překonali a já se rozhodl pro změnu názvu, který by léípe konvenoval se zaměřením.
    Tak vzniklo po dlouhé době a dost kostrbatě www.krutibrko.cz.
    Časem by to měla být kompletní prezentace firmy jan.kruta@seznam.cz ( a od roku 1992 trvající Arcadia Art Agency).

    Otevírám tímto ještě trochu skřípající bránu a vítám případné kolemjdoucí. Nabízím svůj chléb se solí a pokud možno i pramenitou vodu. Je to málo. Ale v době po karanténě corona viru si možná zase trochu zvykneme, že naše široce rozepjatá křídla mohou sloužit k létání asi tak jako slepicím. Budeme se muset naučit zase žít víc při zemi a snášet vajíčka…
    Tak, jak to už známe –  a možná i “vzhůru po schodech dolů”!

    Jan “Jazzík” Krůta

    P.S.
    Užijte si i bohatého, sem přeneseného archivu mého likvidovaného portálu Brejle.net, který obsahuje na 4500 článků a více než 16 500 komentářů.

    Celý článek

  • Slunce visí na copánku

    Slunce visí na copánku,
    oběšený není,
    oběšený není,
    smíchy zuby cení.

    Ráno vyjde na svobodu,
    svobodný však není,
    svobodný však není,
    večer do vězení.

    Tak pojď ke mně, drž mě pevně,
    láskou už se chvěje země,
    nás nikdo nezmění,
    jsme láskou potrefení.

    Slunce visí na copánku
    já visím na tobě
    bez tebe mám na kahánku
    samotná(ý) jak v hrobě.

    Slunce visí na rampouchu,
    půjdeme ho podržet
    jenom tiše jako myši,
    ať ta postel nevrže.

    (Chtělo se mi napsat do té nostalgické štědrodenní nálady něco úplně nesvátečního a nenostalgického, a přece svátečního, obyčejně neobyčejného, protože láska jako o život je sváteční nejen na Štědrý den.)

    Celý článek

  • Balada vánoční

    Kapr je namodro
    a děda naměkko,
    už krásně voní
    vánočka z trouby,
    větvičku navlík
    do ozdob z krabice,
    krabice, která by mohla
    vyprávět.

    Je Štědrý večer
    a děda kouká ven,
    za oknem snáší se
    peřina prachu,
    je Štědrý večer
    a děda vyhlíží
    vnuky,
    co sem vtrhnou
    jak hejno draků.

    Když dlouho nejdou,
    fotky si prohlídne,
    má spoustu času
    a skoro už žádný,
    postavy, co zná jen on
    a nikdo jiný,
    sedají ke stolu,
    boty od špíny.

    -Kde jste to chodili,
    přátelé moji,
    než jste mě přišli
    navštívit z obrázků?
    – Máš divnou otázku,
    ty starý blázne.

    Dopověz raděj,
    na co kdys
    nedošlo.
    A nos už na stůl
    a rozsvěcej světla.
    Na cestách mrtvých
    pršelo.

    A děda běhá,
    chce uctít své minulé,
    otvírá svou láhev
    hořčáku.
    Všichni si připijí
    na zdraví živých,
    lidí, psů, koček
    i vrabčáků.

    Pak židle odstrčí,
    odejdou oknem,
    dědovi je těžko u srdce.
    Syn s vnuky přišel
    až druhý den na skok,
    snacha s novými prsteny na ruce:

    -Kdo to tu našlapal
    podlahu sakra?
    Nemáte, dědo, v sobě kus
    čistoty?
    A kdo to vyskočil
    z druhého patra?
    Vždyť máte na okně
    šlápoty!

    Vyprávěl pomalu,
    kdo ho to navštívil
    a oni odešli
    uprostřed věty.
    Snacha si po cestě
    ťukala na čelo,
    rozhodla k dědovi
    nepouštět děti.

    Děda si ten večer
    natáhl holínky,
    dolil si hořčák
    a otevřel okno.

    Za oknem noc,
    tichá vánoční malba,
    pak tiše vykročil
    do svého alba.

    Celý článek

  • Proč jsem rád, když jsme všichni doma

    Nakreslil jsem si na židle,
    na spodní strany sedátek
    červeným fixem hlavy koťátek.

    A když si spolu hrajeme
    a táta není doma z práce,
    koťátko jeho židle pláče.

    Tak proto jsem rád,
    když jsme všichni doma.

    (z knížky básniček a pohádek
    POVÍDÁNÍ NA PSÍ STRÁNI,
    nejen k vidění u všech knihkupců
    nebo jan.kruta@seznam.cz)

     

     

    Celý článek

  • Zprávy z Jazzíkova světa – 1. září 2018


    Od rána do noci ve velkém zátahu dokončuji druhý díl tlustospisu pro lidi, kteří stejně jako on, neměli štěstí na dobré učitele dějepisu Můj domov – můj svět a cítí mezery v českých dějinách jako hendykep.

    První díl zachycuje historii světa, českých zemí, jednoho českého regionu a jedné české venice, kudy šla historie na vlastní nohy století po století, rok po roce, od roku 1 do roku 1500, tedy do konce středověku. Druhý díl navazuje 16.-18. stoletím a ukazuje, že “Temno” bylo doposud jen v našich hlavách a není divu, že v 19. století chtěli po Aloisu Jiráskovi, aby napsal druhý díl s názvem Světlo.

    I Temno bylo přímo narvané událostmi, o kterých nám ve školách nějak neříkali. Někdo to udělat musí, tak Vám je odvyprávím a odmudruji já.

    Nová a moje dvaatřicátá kniha hodně spěchá do tiskárny, protože by měla být venku ještě na vánoční trh.
    První díl každopádně v prodeji je, ale když ho ve Vašem knihkupectví nemají, objednejte si ho u nich, nebo v internetovémn knihkupectví Kosmas.cz, anebo s velkou slevou i v mém nakladatelství jednoho muže.

    Vězte, že i když je cena v prodejnách většinou 980 Kč (každý obchod si může snížit svoji marži a prodávat ji levněji), 50-60% z prodejní ceny si ponechává distributor a já jako nakladatel a autor mám z jedné knihy přinejlepším 450 Kč.
    Přitom počáteční investice do tiskárny byla skoro 400 tisíc a spolupracovníci (editorka, korektorka, dva grafici, 2 lektoři) jsou pochopitelně za svoji práci placeni, i když jsou to kamarádi a snaží se mi vyjít i s cenou svojí práce vstříc. Pro sebe s honorářem vůbec nepočítám.
    Na téhle trilogii jsem začal pracovat v roce 1994 (při zaměstnání), od roku 2013, kdy jsem přestal aktivně provozovat svoji agenturu Arcadia Art Agency a vzdal jsem se organizačního “prezidentování” ve Vision Business Clubu, už denně 10-12 hodin. Čerpal jsem vědomosti z 250 odborných publikací, každý díl má 1000 stran rukopisu a spousty ilustrací, luxusní vydání velkého formátu na křídě.

    Na vydání prvního dílu jsem si za ta léta našetřil.
    Na druhý díl peníze usilovně sháním. Nabízím Vá výhodnou investici!
    Pokud doma přehazujete peníze videlmi, rád Vám přijdu pomoct, nebo ty, co se vám už nevejdou do trezoru, rád přijmu na transparentním účtu
    4758034309/0800.

    Pro pomocníky s financováním vydání druhého a třetí dílu (ten vyjde v tuto dobu napřesrok a zahrne 19. a 20. století) nabízím zajímavé dárky (pamětní děkovný list, CD písniček s mými texty, moje romány a knížky poezie, které mám skladem, a dárcům nad 1000 Kč pak první díl   historického přehledníku Můj domov – můj svět, případně knihy a CD.)
    Moje dárky budou pochopitelně s věnováním.

    Číslo transparentního účtu i v tomto případě 4758034309/0800.

    Když Jan Neruda v roce 1865 vybíral na Národní divadlo, které postavil Národ sobě, napsal o přispěvatelích, kteří mu nosili příspěvky: “… Moje víra v lidstvo vstává z hrobu.”

    Já tuhle víru, navzdory mnoha skutečnostem, sdílím.

    Jan “Jazzík” Krůta

    Celý článek

  • Milí Brejlíci, milí příznivci portálu, který má ve zvyku vidět i za roh!

    Před pár roky to tady hučelo denně pěti novými příspěvky 70 stálých profi i neprofi autorů.
    Ale zátěž obrovská pro jednoho administrátora (redaktora), navíc bylo i potřeba investovat do autorů a sponzor po čase chtěl vydělávat. A já jsem nechtěl portál zatížit množstvím pitomých reklam.

    Z Brejlí se stal můj blog, ale provozoval jsem ho hlavně na facebooku a svůj portálek jsem zanedbával. Časem taky zvetšely vnitřnosti portálu a technika se převalila kolem. Stalo se cosi, že se změnil formát běžícího pásku obrázků nahoře, takže fotky jsou na něm zkreslené, a jsou potíže s vkládáním obrázků do článků.

    Takže byla nutná rekonstrukce. Jenže můj velký dobrodinec a kamarád ajťák měl ajťákovin plné zuby, koupil si nebydlitelnou chaloupku, začal ji opravovat, chovat slepice a včely, zřídil si truhlářskou dílnu a na Brejle nemá čas.

    Našel jsem se s kamarádkou Terezkou, která začala s rekonstrukcí Brejlí, ale ta momentálně pro změnu dočasně pracuje na Seychelách…  Takže rekonstrukce začne naplno frčet teď od září.

    Jinak moje veškerá publicita, i ta, která vyplývá z mého tříhodinového nedělního Dobrého rána na Českém rozhlasu Dvojce,  je vidět vždy na facebookové zdi Jan Jazzík Krůta a kopie občas i na dalších Brejle.net, Sextenze, Fan klub Poříčí nad Sázavou.

    Jan “Jazzík” Krůta

    Celý článek

  • HEJ, LIDI, VSTÁVAT (a měřit!)

    Jak jste na tom? Přestali jste hekat a shodili jste DEKA?
    Mám dvě zprávy. Jak jinak, než jednu dobrou a jednu špatnou.
    Nejdřív špatná: To, co jsem před výletem na dálný východ shodil, protože mi tam nechutnalo, to jsem při blahobytné cestě na sever nabral. Resumé: Od začátku 280 DEKA dole.
    Je to málo, ale do letního slunovratu, kdy naše hecířská akce PŘESTAŇ HEKAT – SHOĎ DEKA končí, zbývá ještě měsíc.
    Vyhlašuji inventuru!
    Jak jste na tom vy, kteří jste se ke mně v okamžiku, kdy mi ulítl knoflík od džín, připojili? Kolik DEKA (centimetrů v pase) je dole?

    Celý článek